Ukázky

Spínací skříňky jsou všechny stejné, jen dráty mívají různou barvu. / „Modrý, nebo červený?“ položil jsem hamletovskou otázku všech akčních filmů. / Vzápětí už jsem věděl, že modrý to není. / Molo se roztřáslo pod Wriesovými skoky. / „Že by červený?“ / Zajiskřilo se a teplý motor okamžitě chytil. Teď kde to má zpátečku. / Wries doskočil na příď, meč v rukou. / „Aha,“ pochopil jsem značky u páky s oleštěnou rukojetí, přeřadil z N na R a dorval plynové madlo k pře…

“Ahoj Mazlíku,” zmohl jsem se. / Neodpověděla. Hlavu držela, jako by pozorovala něco za svým levým ramenem, zplihlé mastné vlasy do voskového obličeje, přes který se krabatěla síť oteklých jizev. Neměla černé brýle, tak bylo vidět, jak má víčka hluboko zapadlá v prázdných důlcích. I na víčkách měla jizvy, jak ji… jak ji… Na sobě měla tepláky s vytahanými koleny, velký vyrudlý župan a růžové pantofle s chlupatými bambulemi. / Mimoděk jsem vstal, i H…

„Pane doktore, to jsem zase já,“ stál jsem v čekárně u dveří infekčního oddělení a ten mladý doktor na mne nevěřícně zíral. Ve světle výbojek měl šedivý a unavený obličej, temné kruhy kolem očí ještě zvětšené brýlemi. / „Vy! Tak jste ji našel… Rychle, nosítka!“ křikl do chodby za sebou, když viděl, v jakém je má společnice stavu. Rázem z něj byl chladný profesionál. / „Obávám se, že je pozdě… A jestli ne, tak do pěti minut už…,“ pustil Klářino bezvládn…

Leželi jsme na okraji lesa a přes příjezdovou cestu pozorovali temnou siluetu starého domu. Stmívalo se a až na crčení vody v okapech nebylo slyšet nic nepatřičného. Snědli jsme čokoládu, ještě chvilku počkali a už s nasazenými nočními brýlemi jsme se přikradli k deštěm zmáčené zdi a doplížili se podél ní k vratům od garáže. / Byla zamčená. / Vůbec mne nezajímalo, co by mohlo být v domě — zápach hnijícího masa samotu prozradil už hluboko v lese. Vlézt …

Jak jsem uskočil, zamotaly se mi nohy – naštěstí jsem neupadl. To už má levá ruka pumpovala závěrem brokovnice a proudy broků se napřely proti pružinovitě kráčejícím nestvůrám. / Měl jsem bohužel nabito jen pět ran – vzduch se přesto naplnil kusy tkání, hořícími vlasy a výtrysky černé krve. Když jsem poslední ranou zasáhl jednoho z mrtváků do pupku, hlavou mi kmitla věta, kterou kdysi dávno strýc Damián popisoval dědovi, jak byl kdosi nešťastnou náh…

„Pane Peytli! Vzhůru!“ hodil mi otec Patrick krátký meč, sám roztočil řemdih a vrhl se do vřavy. Ještě jsem si všiml, jak se Švéd spoutaný Merlinovým stínem tluče v bahně mezi mrtvolami, pak všechno zmizelo v krvi. /   / * * * * * /   / Merlinův vůz se ukázal účinnějším než rotační kulomet. Přestože Dánů stále byla mnohonásobná přesila, začalo to vypadat, že je do oběda vyhladíme. / Jako by mi někdo do svalů doléval čerstvou sílu – rychle jsem se prob…

Bylo to poměrně odporné. / Jen jsem zahlédl, jak z paluby létají kusy prken a reflexivně jsem sebou praštil na podlahu. Hrneček mi praskl v rukou. /   / * * * * * /   / Přes příšerný kravál kupodivu nenastal obvyklý vířivý jev, s nímž automatické zbraně párají místnosti – v hluku jsem odlišil charakteristické vytí odrážejících se střel. / „Zatím to drží!“ Než uslyšel, odečetl jsem z Fredových rtů. Ležel proti mně, obličej se mu křivil bolestí a tiskl si …