/ V poledne vyzvrátila vše, co předtím snědla. Pak omdlela. Když přišla k sobě, odplazila se do stínu nedalekého balvanu, tam se svinula do klubíčka a stiskla si rukama bolavé břicho. / Před západem slunce už zase kráčela dále. Trhaně jako loutka. Častokrát padala, vstávala a šla. / Šla. Musela jít. /  

Více
  • 13. 5. 2023

  / „Co je s ním?“ / „Lehký otřes mozku,“ prohlásil Regis, vstal a zavřel brašnu. „Lebku má celou. Už přišel k vědomí. Vzpomíná si, jak se jmenuje, pamatuje, co se stalo. To je dobré znamení. Reakce paní Milwy byla naštěstí unáhlená.“ / Zaklínač pohlédl na lučištnici sedící opodál pod menhirem a dívající se do dáli. / „Ona není žádná cukrová panenka, kterou něco takového vyvede z míry,“ podotkl. „Soudím, že za její reakci může spíš ta tvoje rulíková sam…

Více
  • 13. 5. 2023

  / Klepáč páchl jako kůň – a na tom končila veškerá podobnost. Geralt viděl kdysi v Mahakamu trpaslické dostihy na horských kozorožcích. Považoval to za zcela extrémní sport. Ale teprve teď, na hřbetě uhánějícího rýbrcoula, se přesvědčil, co je skutečná krajnost. / Aby nespadl a nesrazil si vaz, křečovitě zatínal prsty do hrubé čupřiny a svíral stehny kosmaté boky svého nosiče. Klepáč smrděl potem, močí a samohonkou. Hnal se jako šílenec. Země hř…

Více
  • 13. 5. 2023

  / Pátý, poslední díl ságy o zaklínači Geraltovi, /  krásné čarodějce Yennefer a dítěti překvapení Ciri. / Jaký osud čeká zaklínače? / Bude mu dáno konečně se setkat / se svou celoživotní láskou? / Splní se zlověstná věštba / anebo svět elfů, lidí a trpaslíků / zachvácený vražednou válkou přetrvá? /   /   /   / We are such stuff / Are dreams are made on, and our little life / Is rounded with a sleep /   / WILLIAM SHAKESPEARE /   /   / A tak jeli a jeli, až přijeli k …

Více
  • 13. 5. 2023

Na mrtvolu narazili náhle a nečekaně, znenadání na ně pohlédla prázdnými očními důlky nad keři jalovce. Ze suchého stromu, s nímž, jak se zdálo, tvořila nedílný celek. Na první pohled to tak přesně vypadalo – jako by člověk a strom zemřeli spolu. Současně. Jako kdyby spolu srostli v okamžiku smrti. Jason Rivet sebou škubl. / Samozřejmě, opravil se v duchu, to společné umírání, to nemohla být pravda. Strom byl vybělený, téměř bez jakéhokoli větvoví, …

Více
  • 13. 5. 2023

X. / Geralt uskočil před novým, tentokrát oranžovým plamenným kopím, jež po něm čarodějka vrhla. Byla znatelně zesláblá; ohnivá kopí byla slabá a pomalá, stačil se jim bez potíží vyhýbat. / „Yennefer!“ zvolal. „Uklidni se! Poslouchej konečně, co ti chci říct. Nedokážeš…“ / Nedomluvil. Z čarodějčiny dlaně vystřelil tenký rozvětvený blesk. Blýskavice ho dostihla, dotkla se ho na mnoha místech a důkladně ho omotala. Mokrý oděv zasyčel a zakouřilo se z něho…

Více
  • 13. 5. 2023

V. / „Yennefer.“ / Otočila se jakoby zaskočena, přestože zaklínač nepochyboval o tom, že už zdaleka slyšela jeho kroky. Položila na zem dřevěné vědro, vzpřímila se a odhrnula z čela černé vlasy; vysvobozené zpod zlaté síťky, padaly nyní v hustých pramenech na její ramena. / „Geralte?“ / Jako vždy nosila pouze dvě barvy. Své barvy – černou a bílou. Černé vlasy a dlouhé černé řasy, nutící hádat barvu očí, jenž skrývaly. Černá sukně, krátký černý kabátek s bílý…

Více
  • 13. 5. 2023

Jen málokterému autorovi, nepocházejícímu z anglosaské oblasti, se podařil takový úspěch, jako dnes zřejmě (a u nás rozhodně) nejpopulárnějšímu polskému spisovateli Andrzeji Sapkowskému. Osobně se tomu ale příliš nedivím – Sapkowského imaginární svět, svět zaklínače Geralta, trubadúra Marigolda, čarodějek Visenny a Yennefer a princezničky Ciri, je našemu čtenáři zřejmě mnohem bližší než svět artušovských legend a severských ság. Čeští čtenáři svů…

Více
  • 13. 5. 2023

XI. / „Lež klidně, Vesemire, nehýbej se!“ To byla první slova, která uslyšel, když se probudil. / „Jsi v bezpečí, neboj se,“ podíval se, kdo na něj mluví. Byla to ona, Reena, ta krásná dívka z vesnice. To není možné, starají se o něj! Postarali se o raněného zaklínače. Nemohl tomu uvěřit. Stávalo se to velmi zřídka a jemu se to stalo asi popáté, a to už byl v tolika městech a vesnicích. Vždy se postarat sám o sebe, nedůvěřovat nikomu. Jen sobě a svému …

Více
  • 13. 5. 2023

Muži teď už netancovali, aby oslavovali svatebčany, ale dodávali si odvahu před bitvou. Jejich stíny se vlnily táborem, který osvětlovalo několik ohňů, vířily bubny, zněly sitáry. Zpráva o očekávaném zítřejším boji se roznesla i do jiných vesnic. / Shromáždila se tu stovka mudžahedínů. Muži čistili zbraně, pečovali o koně. Děti s rozšířenýma očima sledovaly, co se děje. Zatím ženy trávily poslední chvíle se svými muži. / Khalid, Rahim a Mosaad vyšli ze…

Více
  • 13. 5. 2023

„Proč to tak září?“ zašeptal Dras. / „Možná je rád, že nás vidí,“ odpověděl jsem. Jak jsem asi měl vědět, proč září? / „Je bezpečné dotknout se té skříňky?“ zeptal se rychle Algar. / „Nejsem si jist,“ odtušil jsem. „Orb sám je nebezpečný. O skříňce to nevím.“ / „Jeden z nás ji bude muset stejně otevřít,“ řekl Algar. „Torak na nás mohl nastražit léčku. Skříňka může být klidně prázdná a Orb schovaný kdovíkde.“ / Věděl jsem, kdo má otevřít skříňku a vyjmout Orb. Z…

Více
  • 13. 5. 2023

Král Eldrig z Šereku byl starý muž s bílými vlasy i vousy. Stál u okna a pozoroval deštěm bičovaný přístav v Rivě. Bylo to asi dva týdny potom, co jsme se pokusili zachránit poslední drasnijské uprchlíky. „Ty ho znáš, Belgarate,“ řekl. „Jak vůbec myslí? Co udělá příště?“ / „Myslím, že se neptáš toho pravého muže, Eldrigu,“ pronesl hořkým tónem Rhodar. V mnoha směrech teď Rhodar z Drasnie vypadal jako zlomený muž, který žil jenom pro pomstu. „Svatý B…

Více
  • 13. 5. 2023

Jednoho dne koncem příštího léta připlul do přístavu Anrak. Všimla jsem si, jak se za ta léta změnil. Někteří muži zestárnou skokem, ale Anrak se měnil postupně. Bratranec Železnéh pěsti, Býčí Šíje a Hbité nohy měl již sice šedivé vlasy, ale stále působil mladistvím dojmem. Sešli jsme se společně s Kamionem a Daranem v zasedací komnatě v jedné z mnoha věží v citadele. Do té jsme se museli uchýlit, když jedno z mnoha Kamionových dětí začalo šmejdi…

Více
  • 13. 5. 2023

Nejkratší cesta na Ostrov větrů vede přes Zemi Ulgů. Většina citlivějších lidí se snaží tomuto území za každou cenu vyhnout, ale my jsme velmi spěchali. Navíc jsme letěli několik set metrů nad lovišti různých Algrotů, Hrulginu a Eldrakynů. Když jsme přelétali Prolgu, setkali jsme se s hejnem harpyjí, což bylo samo o sobě dost podezřelé, protože pokud si vzpomínám, tak se s nimi dosud nikdo nesetkal. Jejich napůl lidský vzhled z nich dělá bytosti,…

Více
  • 13. 5. 2023

Oběd Jiřímu i Vilíkovi zatím dávno vystydl a oba doma čekalo ostré kázáníčko od maminek pro pozdní návrat ze školy. Jiřík dokonce dostal od tatínka pohlavek za natrženou kapsu a uválené šaty. / Ale ve čtyři hodiny se oba hoši zase setkali před domem na bezcílnou toulku ulicemi. Rozmlouvali spolu a pustili se do řeči o události s míčem. „Myslil jsem v první chvíli, že dostanu pořádně naťukáno,“ doznával Jiří. „Každá jeho rána vydala za moje čtyři.“ / „D…

Více
  • 13. 5. 2023