Ten den nezpívali a nevyprávěli si příběhy, třebaže se vyčasilo, ani příští den ani den poté. Začali cítit blízkost nebezpečí z obou stran. Tábořili pod hvězdami a jejich koníci se najedli víc než oni sami, poněvadž všude rostla spousta trávy, ale v jejich zavazadlech toho moc nezbývalo, i když počítáme zásoby, které si odnesli od zlobrů. Jednoho rána se přebrodili přes nějakou řeku po široké mělčině, plné rachotících valounů a vodní pěny. Druhý břeh byl strmý a kluzký. Když se dostali na jeho hřeben, vedouce poníky za uzdu, uviděli blízko před sebou, jak k nim sestupují veliké hory. Zdálo se, že k úpatí nejbližší z nich jim zbývá už jenom den pohodlné jízdy. Vypadala temně a ponuře, třebaže její hnědá úbočí žíhaly pruhy slunečního světla a za jejími svahy …

Více
  • 13. 5. 2023

Isabella neřídila o nic pomaleji a o nic hůř než kterýkoliv z mužů, jež znal. Ramón se pohodlně opřel v anatomickém sedadle pronajatého mercedesu a nezakrytě si ji prohlížel. Vychutnávala si jeho pozornost a každých pár minut, vždycky když to dovolil rovnější úsek silnice, po něm úkosem pohlédla nebo se k němu natáhla, aby se dotkla jeho ruky či stehna. / Na rozdíl od mnoha jiných úkolů, jimiž byl za ta léta pověřován, nebylo Ramónovi zatěžko hrát s…

Více
  • 13. 5. 2023

Koots byl spokojený. Unikli pozornosti Courtneyových hlídek a překvapivý příjezd se jim dokonale zdařil. Měsíc dostatečně osvětloval cestu a kromě běžných nočních zvuků byl všude klid a mír. / Koots s Kademem jeli třmen vedle třmenu. K místu, kde viděli vypřažené vozy, jim scházel ještě kilometr a všichni jejich muži znali přesně své úkoly. Než vypukne poplach, měli se dostat mezi vozy a Jimovy lidi postřílet v okamžiku, jak začnou vylézat z vozů. P…

Více
  • 13. 5. 2023

Tom pohlédl zpět do zátoky. Z vrcholu nízké bílé duny uviděl míli za útesem dvě lodi s ráhnovými plachtami. Elegantní Seraf plul v čele a za ním Minotaur s černými plachtami, hrozivý a mocný. Jak je pozoroval, změnily postupně kurz a obnovily blokádu ostrova před vjezdem do zátoky. / Zvedl se na koleno a přes vrchol duny studoval hradby pevnosti vzdálené dvě stě kroků. Mraky kouře odnášel monzun nad moře a korunu zdi lemovaly stovky temných vousatýc…

Více
  • 13. 5. 2023

Byla zralá a přezrálá pro lásku. Její osamělost byla hladem tak naléhavým, že se zdál k neutišení, nepomáhaly ani ty dlouhé lenivé rozhovory ve stínu vozové plachty, když – Saša uprostřed mezi nimi – spolu hovořili po celé nejparnější hodiny těch lenivých afrických dní. Většinou debatovali o věcech, které jí byly nejdražší, o hudbě a knihách. Ačkoliv měl raději Goetha než Victora Huga a dával přednost Wagnerovi před Verdim, dávaly jim tyto rozdíl…

Více
  • 13. 5. 2023

Vozy už jely týden a cestou bylo vidět stopy po slonech: polámané stromy a kmeny s oloupanou kůrou. I když byly měsíc staré, stromy už mezitím uschly, Sean už pocítil vzrušení a strávil noc čistěním a olejováním zbraní. Les houstl tak, že se vozy musely doslova proplétat mezi kmeny stromů. Ale uprostřed lesů byly velké stepní mýtiny, kde se stáda buvolů popásala tak klidně jako domácí dobytek a nad nimi vřeštěli bílí ptáci klíšťáci. Tato část již…

Více
  • 13. 5. 2023

ŘEKU PŘEHRAZOVALY ještě jedny vodopády, páté, a jak se později ukázalo, předposlední na naší cestě. Tentokrát to však byla úplně jiná překážka než předcházející čtyři. Se změnou okolního terénu jsme už nebyli odkázáni výhradně na koryto řeky. Po dobu čekání na povodeň jsme zaseli a zasadili plodiny jako obvykle, ale moje paní navíc vyslala expedici vozů napříč savanou na jih, za sloními stády a slonovinou. / Veliká stáda slonů, která nás tak neček…

Více
  • 13. 5. 2023

Ležela bolestivě zkroucená na zemi a uvědomila si marnost svého úsilí. Pocit slabostí a rezignace ji ovládl úplně. Zůstala ležet ve tmě, zavřela oči a tiše plakala. Když znovu otevřela opuchlá víčka, rozeznávala v měsíčním svitu černé obrysy hrobu, který již byl hluboký natolik, že se v něm oba kopáči ztratili úplně. Střídavě nad jeho okraj vylétaly lopaty hlíny, která se rozprskla na hromadě vedle jámy. Strážce ji na chvíli opustil a sehnul se n…

Více
  • 13. 5. 2023

Nefer seděl ve stínu útesu čnícího nad Gebel Nagarou. Nepohnul se od chvíle, kdy slunce poprvé vyhlédlo nad hřebeny hor na opačné straně údolí. Zpočátku mu snaha vydržet bez pohybu působila potíže. Pálil ho kdejaký nerv v těle a kůže ho svědila, jako by po ní lezl jedovatý hmyz. Jenže věděl, že ho Taita pozoruje, a tak postupně podřídil své vrtošivé tělo vůli a pozvedl se nad jeho přízemní požadavky. Konečně upadl do stavu povznesené bdělosti v s…

Více
  • 13. 5. 2023

Před odjezdem se pochopitelně rozloučili s guvernérem. „Jsem smutný, že odjíždíš, mágu,“ řekl Nara Taitovi. „Tvá přítomnost projasnila nezáživnou monotónnost mých povinností zde v Qebui. Doufám, že nepotrvá dlouho a budu mít to potěšení uvítat tě po tvém šťastném návratu. Připravil jsem si pro tebe dar na rozloučenou. Věřím, že se ti bude hodit.“ Vzal Taitu za loket a odvedl ho do slunečního svitu nádvoří, kde mu ukázal pět naložených mezků. Každ…

Více
  • 13. 5. 2023

Helikoptéra přiletěla od jihu. Zaslechli zvuk jejího rotoru dlouho před tím, než se mihla mezerou v korunách stromů. Klesala na mýtinu s elegancí tlusté dámy, která si sedá na prkénko klozetu. Vzhled helikoptéry – stroje starší francouzské provenience – napovídal, že musela zažít léta těžké služby dlouho předtím, než se s několika dalšími dostala do Uboma. / Pilot vypnul motor a listy rotoru ještě pomalu dojížděly, když se z kabiny pružně vyhoupl Ta…

Více
  • 13. 5. 2023

Eva lehce seběhla po mramorovém schodišti zámku. Na stupních pokrytých kobercem nevydávaly její jezdecké boty žádný zvuk. Zdi obložené dřevem zdobily portréty Ottových předků, mnohé staré několik století. Na každém odpočívadle stálo brnění. Zpočátku na ni architektonický styl a těžký nábytek působily depresivně, ale už dávno si jich nevšímala. Na spodní podestě se zastavila, protože zezdola zaslechla rozhovor. / Otto rozmlouval s nejméně dvěma muži …

Více
  • 13. 5. 2023

O půlnoci vítr stále skučel kolem lodi a vrhal na okna můstku oblaka hustého deště. O čtyřicet minut později se vítr otočil o sto osmdesát stupňů a nastal lehký jihovýchodní vánek. Černá obloha se otevřela jako divadelní opona a měsíční paprsky zazářily tak jasně, jako by chtěly soupeřit se svitem hvězd. I když ze severu stále pochodovaly vysoké černé vlny ve vojenských řadách, jemný vítr je zmírňoval a konejšil. / „Sergio, musíš si teď odpočinout. …

Více
  • 13. 5. 2023

Na mrtvolu narazili náhle a nečekaně, znenadání na ně pohlédla prázdnými očními důlky nad keři jalovce. Ze suchého stromu, s nímž, jak se zdálo, tvořila nedílný celek. Na první pohled to tak přesně vypadalo – jako by člověk a strom zemřeli spolu. Současně. Jako kdyby spolu srostli v okamžiku smrti. Jason Rivet sebou škubl. / Samozřejmě, opravil se v duchu, to společné umírání, to nemohla být pravda. Strom byl vybělený, téměř bez jakéhokoli větvoví, …

Více
  • 13. 5. 2023

X. / Geralt uskočil před novým, tentokrát oranžovým plamenným kopím, jež po něm čarodějka vrhla. Byla znatelně zesláblá; ohnivá kopí byla slabá a pomalá, stačil se jim bez potíží vyhýbat. / „Yennefer!“ zvolal. „Uklidni se! Poslouchej konečně, co ti chci říct. Nedokážeš…“ / Nedomluvil. Z čarodějčiny dlaně vystřelil tenký rozvětvený blesk. Blýskavice ho dostihla, dotkla se ho na mnoha místech a důkladně ho omotala. Mokrý oděv zasyčel a zakouřilo se z něho…

Více
  • 13. 5. 2023