Snad ještě nikdy nešli hoši Rychlých šípů do své klubovny s takovou nedočkavostí a rozechvěním jako v den po výpravě do Stínadel! / Vždyť dnes mají luštit a číst deník Jana Tleskače, oživit myšlenky člověka již dávno mrtvého! / Sešli se mnohem dříve, než si umluvili, nikdo se nemohl dočkat. / Mirek, který opatroval včera nalezený deník po celou tu divokou honičku z podzemí Stínadel, přišel na schůzku vážný a jakoby proměněný. / Snad na něho tak působilo proz…

Více
  • 13. 5. 2023

Cestou domů přepadla Mirka znovu žaludeční nevolnost a hlava jej citelně rozbolela. Maminka byla velmi poděšená, když spatřila na Mirkově hlavě velikou náplast, kterou prosakovala krev. Zaschlé stružky krve, ve tmě stínadelské uličky jen špatně umyté, dojem ještě zvětšovaly. Maminka chvíli Mirka litovala, chvíli se zlobila a říkala, že Mirek ji nakonec zase uprosí – a že od svého pátrání ve Stínadlech neustoupí. / V sobotu a v neděli pracovaly Rychl…

Více
  • 13. 5. 2023

„A teď poslouchejte!“ začal pak k zajatcům zase mluvit onen nejstarší Uctívač, když výprasková vřava ustala a do ticha se neslo jen fňukání, vzdychání a naříkání potlučených Dvorečáků a Bratrstva. / „Četli jsme v tom časopisu, co tisknou Rychlé šípy tam někde na Druhé straně, jak je Dabinelovci nedávno odsoudili k tomu, že budou přes noc zavření v tom jejich dvoře. Rychlým šípům se pak přece jen podařilo upláchnout — ale vám se to nepodaří! My…

Více
  • 13. 5. 2023

Jeleni a Krahujci už byli ze záhadné výpravy za Fernandozovým hrobem zpátky. Někteří hoši z těchto dvou družin již leželi, jiní ještě svítili ve stanu, navlékli na sebe svetry, neboť noci byly teď velmi studené, a tiše mezi sebou hovořili. / V určený čas Mirek se svojí družinou vyrazil do zalesněného kopce. Víťa si chtěl cestou svítit baterkou, ale Mirek mu pravil: „Zhasni, vždyť je vidět dost. Kdyby sis zvykl na světlo, nic bys potom neviděl, až se…

Více
  • 13. 5. 2023

(O morseovce) / Od té doby, co je Jůlka u skautů, přijde k Toníkovi každou chvíli s něčím novým a krásným, co ještě nikdy neudělali. / Toník je Jůlky nejlepší kamarád. Aspoň si tak v duchu pyšně myslí a jen někdy se o Jůlku bojí, že mu ho ti noví Jůlkovi kamarádi – skauti – přeberou a odcizí. – Toník by byl také rád skautem, ale doma tatínek s maminkou nechtěli ani slyšet, až leda prý v létě. / A tak dnes k večeru přišel Júlka ze skautské schůzky a rovnou…

Více
  • 13. 5. 2023

Po několika nádherných, jarně letních dnech se počasí trochu pokazilo, ale Saturnu to příliš nevadilo. Jedno pondělní odpoledne se vydali do velkoskladu Sportingu, aby se seznámili s prací a trochu se zaučili. Když vstoupili do velké haly, ovanula je podivná směsice vůní kůže, gumy, papíru a jiných věcí, se kterými velkoobchod pracoval. „Tak vás tu máme, Saturnovci!“ přivítal je pan Strnad, jeden ze zaměstnanců podniku. „Už tu na vás čekáme! Proh…

Více
  • 13. 5. 2023

Dny v práci a v předvánočním ruchu rychle míjely. Mirkovi připadalo, že mu nikdy čas dříve tak rychle neběžel, jako od té doby, co je v Devadesátce. / Ovládla plně jeho mysl. Byl s Devadesátkou každou neděli, ve středu měl družinovku a jednou či dvakrát týdně byl v klubovně ještě navíc, za umluvenou prací, která ho těšila a bavila. / Maminka byla zprvu znepokojena Mirkovou stálou nepřítomností. Měla strach, že se to projeví ve škole, že Mirek nebude st…

Více
  • 13. 5. 2023

Oba hoši zašli ještě týž den za Rikitanem. Byl vždy jejich spásou a nadějí při všech nesnázích, nikdy je nezklamal! Vždy měl pro každého z Hochů od Bobří řeky dobrou radu, vlídné slovo. Ale zdálo se, že se proti nim vše spiklo a že na celé jejich sdružení dopadá jedna rána za druhou. Dnes nemohl příliš poradit ani on! / Nalezli Rikitana ve velikých starostech. I když ušel osudu některých svých vrstevníků a přátel, vysokoškolských studentů Nepřítelem…

Více
  • 13. 5. 2023

Každá volná chvíle v příštích, dnech padla na shánění bedniček. / Výsledky nebyly vždy stejné. Po „tučných“ dnech, kdy se hoši pod kořistí takřka prohýbali, přicházeli zase do ulic, kde nemohli zavadit ani o jednu bedničku. Někde Cerosin ani neměli na skladě, jinde za bedničku chtěli dvě koruny anebo řekli, že všechny bedny potřebují sami. / Ale sklep se přece jen plnil a jednoho dne se rozhodli, že nastřádané bedničky převezou do „překládací stanice“.…

Více
  • 13. 5. 2023

POČASÍ BYLO STÁLE JASNÉ A SLUNEČNÉ a čerstvý vítr se opíral do plachet lodi Mořský pták a poháněl ji severozápadním směrem těsně za Greldikovou záplatovanou a bouřemi ošlehanou válečnou lodí. Na Unrakovo naléhaní obě lodi udělaly zajížďku do Mišrak ak Thullu, aby vysadili Nathela v jeho rodném království. / Dny byly dlouhé, plné slunce a ostré vůně slané vody. Garion a všichni jeho přátelé strávili většinu času ve slunné kapitánské kabině. Příběh o …

Více
  • 13. 5. 2023

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI ZAČALA teta Pol chystat v kuchyni své nádobíčko, když se objevil starý muž a prohlásil, že si vyrazí do nedaleké vesnice. / „To je dobře,“ řekla poněkud neradostně teta Pol. „Alespoň se nebudu muset obávat o své koláče.“ / Podíval se na ni a zamrkal. „Potřebujete něco, slečno Pol?“ zeptal se. „Třeba bych vám mohl něco nakoupit, když už tam stejně jdu.“ / Teta Pol se na chvilinku zamyslela. „Dochází mi nějaké koření,“ prohlásila, „a v…

Více
  • 13. 5. 2023

GRINNEGŮV DŮM OPUSTILI ještě před svítáním, opět oděni do svých cestovních šatů. Vyklouzli tiše zadní brankou a postupovali úzkými uličkami a cestičkami, které byl Silk schopen najít vždycky. Když došli k masivní bronzové bráně na jihu ostrova, začala obloha na východě blednout. / „Kdy se bude otevírat brána?“ zeptal se Šedivec jednoho legionáře. / „Zanedlouho,“ řekl mu legionář. „Jakmile bude jasně vidět protější břeh.“ / Šedivec zavrčel. Dostal se včera…

Více
  • 13. 5. 2023

MURGOSKÝ HÁBIT BYL zhotoven z černé, drsné látky, v níž byl přímo nad Garionovým srdcem vetkán podivný červený symbol. Oděv páchl kouřem a čímsi ještě méně příjemným. Kousek pod levým podpaždím měl malý, zubatý otvor a tkanina kolem něj byla mokrá a lepkavá. Garionovi se z toho dělala husí kůže. / Kráčeli rychlým krokem vzhůru prostorami pro otroky, které zabíraly poslední tři patra, s kápěmi hábitů hluboko staženými do očí. Chodby byly sice „osvětl…

Více
  • 13. 5. 2023

ZBROJÍŘ DELBAN BYL DRSNÝ HOLOHLAVÝ MUŽ s širokými rameny, velikýma mozolovalýma rukama a medvědím vousem. Byl to řemeslník a umělec, jenž neměl úctu naprosto k nikomu. Se’Nedra záhy poznala, že je zcela nemožný. / „Nedělám brnění pro ženy,“ byla jeho první odpověď na nabídku, kterou mu, doprovázená Durnikem, v jeho dílně dala. Otočil se k ní zády a začal hlasitě tlouci do plátu žhavé oceli. Trvalo nejméně hodinu, než jej donutili o tom alespoň přemý…

Více
  • 13. 5. 2023

NADRACKÝ HVOZD NEBYL STEJNÝ JAKO arendský les daleko na jihu. Ale jeden od druhého se lišil jen nepatrně, a tak Garionovi trvalo několik dní, než na jednotlivé rozdíly mohl ukázat prstem. Například stezka, kterou jeli, nepůsobila stálým, neměnným dojmem. Pohybovali se však natolik roztroušeně, že se do lesní jílovité půdy nebořili. V Arendském lese byly stopy lidské činnosti téměř na každém kroku, zde si člověk připadal jako narušitel, i když je…

Více
  • 13. 5. 2023