„A teď poslouchejte!“ začal pak k zajatcům zase mluvit onen nejstarší Uctívač, když výprasková vřava ustala a do ticha se neslo jen fňukání, vzdychání a naříkání potlučených Dvorečáků a Bratrstva. / „Četli jsme v tom časopisu, co tisknou Rychlé šípy tam někde na Druhé straně, jak je Dabinelovci nedávno odsoudili k tomu, že budou přes noc zavření v tom jejich dvoře. Rychlým šípům se pak přece jen podařilo upláchnout — ale vám se to nepodaří! My…

Více
  • 13. 5. 2023

Jeleni a Krahujci už byli ze záhadné výpravy za Fernandozovým hrobem zpátky. Někteří hoši z těchto dvou družin již leželi, jiní ještě svítili ve stanu, navlékli na sebe svetry, neboť noci byly teď velmi studené, a tiše mezi sebou hovořili. / V určený čas Mirek se svojí družinou vyrazil do zalesněného kopce. Víťa si chtěl cestou svítit baterkou, ale Mirek mu pravil: „Zhasni, vždyť je vidět dost. Kdyby sis zvykl na světlo, nic bys potom neviděl, až se…

Více
  • 13. 5. 2023

(O morseovce) / Od té doby, co je Jůlka u skautů, přijde k Toníkovi každou chvíli s něčím novým a krásným, co ještě nikdy neudělali. / Toník je Jůlky nejlepší kamarád. Aspoň si tak v duchu pyšně myslí a jen někdy se o Jůlku bojí, že mu ho ti noví Jůlkovi kamarádi – skauti – přeberou a odcizí. – Toník by byl také rád skautem, ale doma tatínek s maminkou nechtěli ani slyšet, až leda prý v létě. / A tak dnes k večeru přišel Júlka ze skautské schůzky a rovnou…

Více
  • 13. 5. 2023

Po několika nádherných, jarně letních dnech se počasí trochu pokazilo, ale Saturnu to příliš nevadilo. Jedno pondělní odpoledne se vydali do velkoskladu Sportingu, aby se seznámili s prací a trochu se zaučili. Když vstoupili do velké haly, ovanula je podivná směsice vůní kůže, gumy, papíru a jiných věcí, se kterými velkoobchod pracoval. „Tak vás tu máme, Saturnovci!“ přivítal je pan Strnad, jeden ze zaměstnanců podniku. „Už tu na vás čekáme! Proh…

Více
  • 13. 5. 2023

Dny v práci a v předvánočním ruchu rychle míjely. Mirkovi připadalo, že mu nikdy čas dříve tak rychle neběžel, jako od té doby, co je v Devadesátce. / Ovládla plně jeho mysl. Byl s Devadesátkou každou neděli, ve středu měl družinovku a jednou či dvakrát týdně byl v klubovně ještě navíc, za umluvenou prací, která ho těšila a bavila. / Maminka byla zprvu znepokojena Mirkovou stálou nepřítomností. Měla strach, že se to projeví ve škole, že Mirek nebude st…

Více
  • 13. 5. 2023

Oba hoši zašli ještě týž den za Rikitanem. Byl vždy jejich spásou a nadějí při všech nesnázích, nikdy je nezklamal! Vždy měl pro každého z Hochů od Bobří řeky dobrou radu, vlídné slovo. Ale zdálo se, že se proti nim vše spiklo a že na celé jejich sdružení dopadá jedna rána za druhou. Dnes nemohl příliš poradit ani on! / Nalezli Rikitana ve velikých starostech. I když ušel osudu některých svých vrstevníků a přátel, vysokoškolských studentů Nepřítelem…

Více
  • 13. 5. 2023

Každá volná chvíle v příštích, dnech padla na shánění bedniček. / Výsledky nebyly vždy stejné. Po „tučných“ dnech, kdy se hoši pod kořistí takřka prohýbali, přicházeli zase do ulic, kde nemohli zavadit ani o jednu bedničku. Někde Cerosin ani neměli na skladě, jinde za bedničku chtěli dvě koruny anebo řekli, že všechny bedny potřebují sami. / Ale sklep se přece jen plnil a jednoho dne se rozhodli, že nastřádané bedničky převezou do „překládací stanice“.…

Více
  • 13. 5. 2023

„Proč to tak září?“ zašeptal Dras. / „Možná je rád, že nás vidí,“ odpověděl jsem. Jak jsem asi měl vědět, proč září? / „Je bezpečné dotknout se té skříňky?“ zeptal se rychle Algar. / „Nejsem si jist,“ odtušil jsem. „Orb sám je nebezpečný. O skříňce to nevím.“ / „Jeden z nás ji bude muset stejně otevřít,“ řekl Algar. „Torak na nás mohl nastražit léčku. Skříňka může být klidně prázdná a Orb schovaný kdovíkde.“ / Věděl jsem, kdo má otevřít skříňku a vyjmout Orb. Z…

Více
  • 13. 5. 2023

Král Eldrig z Šereku byl starý muž s bílými vlasy i vousy. Stál u okna a pozoroval deštěm bičovaný přístav v Rivě. Bylo to asi dva týdny potom, co jsme se pokusili zachránit poslední drasnijské uprchlíky. „Ty ho znáš, Belgarate,“ řekl. „Jak vůbec myslí? Co udělá příště?“ / „Myslím, že se neptáš toho pravého muže, Eldrigu,“ pronesl hořkým tónem Rhodar. V mnoha směrech teď Rhodar z Drasnie vypadal jako zlomený muž, který žil jenom pro pomstu. „Svatý B…

Více
  • 13. 5. 2023

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI ZAČALA teta Pol chystat v kuchyni své nádobíčko, když se objevil starý muž a prohlásil, že si vyrazí do nedaleké vesnice. / „To je dobře,“ řekla poněkud neradostně teta Pol. „Alespoň se nebudu muset obávat o své koláče.“ / Podíval se na ni a zamrkal. „Potřebujete něco, slečno Pol?“ zeptal se. „Třeba bych vám mohl něco nakoupit, když už tam stejně jdu.“ / Teta Pol se na chvilinku zamyslela. „Dochází mi nějaké koření,“ prohlásila, „a v…

Více
  • 13. 5. 2023

GRINNEGŮV DŮM OPUSTILI ještě před svítáním, opět oděni do svých cestovních šatů. Vyklouzli tiše zadní brankou a postupovali úzkými uličkami a cestičkami, které byl Silk schopen najít vždycky. Když došli k masivní bronzové bráně na jihu ostrova, začala obloha na východě blednout. / „Kdy se bude otevírat brána?“ zeptal se Šedivec jednoho legionáře. / „Zanedlouho,“ řekl mu legionář. „Jakmile bude jasně vidět protější břeh.“ / Šedivec zavrčel. Dostal se včera…

Více
  • 13. 5. 2023

MURGOSKÝ HÁBIT BYL zhotoven z černé, drsné látky, v níž byl přímo nad Garionovým srdcem vetkán podivný červený symbol. Oděv páchl kouřem a čímsi ještě méně příjemným. Kousek pod levým podpaždím měl malý, zubatý otvor a tkanina kolem něj byla mokrá a lepkavá. Garionovi se z toho dělala husí kůže. / Kráčeli rychlým krokem vzhůru prostorami pro otroky, které zabíraly poslední tři patra, s kápěmi hábitů hluboko staženými do očí. Chodby byly sice „osvětl…

Více
  • 13. 5. 2023

ZBROJÍŘ DELBAN BYL DRSNÝ HOLOHLAVÝ MUŽ s širokými rameny, velikýma mozolovalýma rukama a medvědím vousem. Byl to řemeslník a umělec, jenž neměl úctu naprosto k nikomu. Se’Nedra záhy poznala, že je zcela nemožný. / „Nedělám brnění pro ženy,“ byla jeho první odpověď na nabídku, kterou mu, doprovázená Durnikem, v jeho dílně dala. Otočil se k ní zády a začal hlasitě tlouci do plátu žhavé oceli. Trvalo nejméně hodinu, než jej donutili o tom alespoň přemý…

Více
  • 13. 5. 2023

NADRACKÝ HVOZD NEBYL STEJNÝ JAKO arendský les daleko na jihu. Ale jeden od druhého se lišil jen nepatrně, a tak Garionovi trvalo několik dní, než na jednotlivé rozdíly mohl ukázat prstem. Například stezka, kterou jeli, nepůsobila stálým, neměnným dojmem. Pohybovali se však natolik roztroušeně, že se do lesní jílovité půdy nebořili. V Arendském lese byly stopy lidské činnosti téměř na každém kroku, zde si člověk připadal jako narušitel, i když je…

Více
  • 13. 5. 2023

„CO SI TEN CHLAP MYSLÍ?“ vybuchla královna Porenna v pro ni tak netypickém záchvatu hněvu. „Zcela jasně jsem mu nařídila, aby se připojil k nám.“ / Silkoví ztuhly rysy. „Myslím, že jsme se měli nepředvídatelnému generálu Haldarovi podívat na chodidlo, jestli tam náhodou nemá ten výmluvný znak,“ nadhodil. / „To nemyslíš vážně!“ utrhla se Porenna / „Vědomě porušil tvé rozkazy, Porenno, a udělal to takovým způsobem, aby ohrozil tebe i nás všechny.“ / „Věřte, že…

Více
  • 13. 5. 2023