Když jsem šel dneska odpoledne do školy, šel mě tatínek doprovodit. Rád s tatínkem někam chodím, jelikož mi pokaždé dá trochu peněz, abych si něco koupil. I tentokrát to vyšlo. Šli jsme kolem obchodu s hračkami a já jsem tam uviděl lepenkové nosy, co si je lidi dávají na obličej, aby se ostatní smáli. / „Tati,“ poprosil jsem, „kup mi jeden nos!“ / Tatínek řekl, že ne, že nos na nic nepotřebuju, ale já jsem…

Více
  • 28. 1. 2025

Nevím, jestli jsem vám už vyprávěl o tom, že v naší čtvrti je takový plácek, kam si chodíme s kluky hrát.Ten plácek je senzační. Je tam tráva, kamení, starý slamník, auto, které už nemá kola, ale je ještě úplně bezva a my si v něm hrajeme na letadlo, vrrrr, nebo na autobus, ding ding ding. Taky jsou tam bedny a někdy i kočky; ale s těmi není žádná zábava, jelikož vždycky utečou, sotva nás vidí přicházet.

Více
  • 28. 1. 2025

Saracen se vrátil na pohotovost a řekl Alanu Tremainovi, co se, děje. / „Když už na to je i komise, tak můžeme určitě klidně spát,“ poznamenal Tremaine jedovatě. / „To si piš,“ přitakal Saracen. „Okresní hygienik to aspoň říkal.“ / „Asi bych měl možná emigrovat,“ pokračoval Tremaine. / „Tahle mladší generace nemá vůbec k ničemu úctu. Hele, jestli jsi ochoten mi to předat, můžeš jít domů a trochu se vyspat.“ / „To myslíš vážně?“ vyjekl Tremaine. / „Naprosto vážně.“ / „No, hádat se s tebou nebudu,“ poznamenal Tremaine potěšeně. Sáhl po bloku a začal …

Více
  • 28. 1. 2025

  / Kincaid se vrátil do ztemnělého domu. Zprvu si myslel, že je prázdný, ale kašlání z ložnice signalizovalo, že stařec už je doma a v posteli. / „Chudák stará,“ zašeptal si, když sundával kabát a věšel jej za kuchyňskými dveřmi. Zvuk za chviličku utichl a v domě zas zavládlo ticho. Kincaid hledal sklenici. Našel ji ve skříňce nad výlevkou, vypláchl ji a z láhve, kterou si přinesl, si nalil velkou whisky.…

Více
  • 28. 1. 2025

  / John Palmer vešel do pokoje a přiložil další poleno. Ještě se ujistil, zda dřevo nevypadne, a pak se otočil a pohlédl na svou ženu Lucy, která chovala na klíně dcerku. / „Víš, Lucy, o tomhle jsem vždycky snil. Že budeme žít ve vlastním domě, ty, já a naše dítě.“ / „Když o tom mluvíš, jsi pokaždé celý naměkko,“ usmála se Lucy. „Ale nemysli si, nebudeme to mít snadné.“ / John si klekl vedle ní a…

Více
  • 28. 1. 2025

Sára se rozhodla počkat na výsledky testů Marie O’Donnellové — i když by teoreticky po Tyndallově odchodu mohla mít volno. Byla u toho, když Stubbs končil s posledním testem. S hlubokým povzdechem jí oznámil: „Není to ani hraniční obraz. Prostě tam není vůbec žádná aktivita.“ Podal jí výsledky a začal se probírat neuspořádaným stohem papírů, z nichž nejdřív vytřídil grafické tabulky a pak role…

Více
  • 28. 1. 2025

Steven se právě vracel do hotelu, když mu zazvonil mobil. Volal Jamie Brown. / „Kde teď jste?“ zajímal se novinář. / „Ve městě. Proč?“ / „Mohli bychom se sejít? Objevil jsem něco zajímavého o Childsovi a Leadbetterovi.“ / Brown volal z budovy redakce na North Bridge, a tak se dohodli, že se setkají zhruba na půli cesty, v Bennetově baru na Tolicrossu. Brown dorazil jako první: Steven ho zastihl u pultu nad velkou whisky.…

Více
  • 28. 1. 2025

Dewar se vydal směrem k městu. Nebe bylo čisté a podzimní slunce zářilo na rudozlatých listech stromů. Ve vzduchu byl cítit chlad, ale právě v tom svěžím chladu bylo příjemné kráčet. Vytáhl z aktovky mobil a zapnul jej. Čekal tam na něj zaznamenaný vzkaz. Byl od Granta z policejního komisařství: hned jak bude mít chvíli, ať se mu ozve. Dewar mu zavolal okamžitě. / „Něco pro vás mám. Nejlíp by bylo, kdybyste…

Více
  • 28. 1. 2025

Když na druhý den v osm ráno dorazil Neef do nemocnice, dověděl se, že Neil měl špatnou noc. Okamžitě se na něj šel podívat, aby se přesvědčil na vlastní oči. Neil měl otupělý pohled, jiskra, která mu blýskala v očích, byla ta tam. Tohle viděl u pacientů v konečném stadiu už mnohokrát. Z Neila začal unikat život. / „Ahoj, Tygře, jak se máš?“ zeptal se Neefe, posadil se na kraj postele a ukazováčkem přejel…

Více
  • 28. 1. 2025

  / „Po vnější stěně operačního sálu vede ventilační šachta,“ řekl Anderson. „Myslím, že je dost široká, aby se tam vešel člověk. Kdybychom se do toho rozvodového systému dostali, možná bychom dokázali vylézt do vyšších pater.“ / „Odkud začneme?“ / „Tady zdola.“ / Anderson naslouchal u všech dveří sklepní chodby, až uslyšel co hledal, hluk velkých ventilátorů. Když vešli dovnitř, byl rámus…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Celonoční spánek Tansy osvěžil. Byla dokonce ochotná debatovat o tom, co MacLeanovi prozradil Vernay. / „Proč by se měl Lehman Steiner angažovat v politice?“ zeptala se. / „Velké koncerny se vždycky míchají do politiky,“ odpověděl MacLean. „Prostě musí. Politici vytvářejí prostředí, ve kterých firmy podnikají. Stanovují výši daní a subvencí i ostatní podmínky, na nichž závisí výše zisků. Je docela…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Bannerman šel za Shonou po kamenných schodech vedoucích od přístavní hráze k vodě. Podržel bílou loďku, dokud nenastoupila a nepřešla na záď k motoru. „Doufám, že jste dobrý námořník,“ podotkla. „Tam to může být trochu divoké.“ / „Zvládnu to,“ odpověděl Bannerman. / Shona počtvrté zatáhla za startovací šňůru a motor naskočil. Nechala ho chvíli zahřát a rozběhnout, pak vyhodila lana, kterými…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Macandrew si teď uvědomil, že ani on, ani Karen Blissová si nepřipustili, že když Emma tvrdí, že její dům je blízko Moskvy, mohlo by se jednat o jiné místo než hlavní město Ruska. Vzpomínal, že se mu vlastně trochu ulevilo, když s tím přišla, protože jinak všechno, co říkala, vyznívalo tak přirozeně a racionálně. Všechno, co říkala, vypadalo natolik pravdivě, že uvítali cokoliv, co by jim potvrdilo,…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Steven si přečetl, že Timothymu Devonovi bylo v době jeho smrti padesát osm let. Jeho žena Joan byla dříve docentkou biochemie na univerzitě ve Warwicku. Mají spolu dvě dcery, Julii a Imogen, ve věku 22 a 24 let. Crickův ústav řídil Devon osm let. Předtím pracoval ve Warwicku a ještě předtím ve Virologickém ústavu v Glasgow. Právě se stal dědečkem, protože dcera Julie, která se svým manželem Benem,… / …

Více
  • 28. 1. 2025

  / PRŠELO I CELÝ DALŠÍ DEN. Když Avedissian s Kathleen přecházeli ten kousek cesty od letištního autobusu ke schůdkům Boeingu 747 TWA, museli si vyhrnout límce. Malý David se s nimi, k jejich úlevě, cítil jako doma, což Avedissian přičítal tomu, jak si Kathleen dokáže získat děti. Strávili s ním a jeho rodiči na letišti pouhou hodinu, ale to úplně stačilo. Spokojeně se Kathleen držel za ruku, když stoupal k…

Více
  • 28. 1. 2025