Služebná s mírnýma očima a s koňskou tváří mě uvedla do dlouhého šedobílého salónu v prvním poschodí. Závěsy slonovinové barvy výstředně splývaly na podlahu a na bílý koberec, natažený od zdi ke zdi. Budoár filmové hvězdy, místo okouzlující a svůdné, umělé jak dřevěná noha. / V této chvíli tam bylo prázdno. Dveře se za mnou zavřely nepřirozeně tiše, jako dveře v nemocnici. U dlouhého křesla s…

Více
  • 4. 2. 2025

Cesta z Tijuany se hrozně vleče, je to jedna z nejotravnějších tras ve státě. Tijuana sama je díra, kde se každý stará jen o to, jak na bližních trhnout dolar. K autu se vám přiloudi děcko, upře na vás velké lačné oči, zaškemrá: „Desetníček prosím, pane,“ a vzápětí se vám pokusí prodat sestru. Tijuana není Mexiko. Hraniční město není nikdy nic jiného než hraniční město, tak jako přístavní čtvrť…

Více
  • 4. 2. 2025

Světlo nad velkým dubovým stolem na policejním ředitelství bylo příliš ostré. Dalmas přejel prstem přes dřevo, podíval se na něj a otřel si ho o rukáv. Štíhlýma rukama si podepřel bradu a upřeně hleděl na zeď nad stahovacím psacím stolem, který stál za prvním stolem. Byl v místnosti sám. / Z ampliónu na zdi se písklavě ozvalo: „Voláme vůz 71 W v 72. okrsku… Roh Třetí ulice a Berendo Avenue… V dragstóru…

Více
  • 4. 2. 2025

Šli přes balkón, z něhož bylo vidět dolů na jídelní sál a taneční parket. Zdola se k nim od svíjející se a škubající se kapely linuly hektické tóny hot jazzu. Melodii provázel pach jídla, cigaret a potu. Balkón byl vysoko a seshora vypadalo všechno miniaturně, jako scéna snímaná kamerou na vysokém jeřábu. / Holohlavý krupiér otevřel v rohu balkónu dveře a bez ohlédnutí jimi prošel. Za ním vešel blonďák,…

Více
  • 4. 2. 2025

  / Stará hudrmanice vystrčila nos na coul z domovních dveří, pozorně začenichala, nejspíš jestli tam někde nerozkvetla nějaká raná fialinka, rozhlédla se slídivě na obě strany ulice a pokývala bílou hlavou. Randall i já jsme smekli. V tomhle sousedství vás taková zdvořilost staví naroveň nejmíň Valentinovi. Babka si mě zřejmě zapamatovala. / „Dobré jitro, paní Mormonová,“ řekl jsem. „Můžeme jít na…

Více
  • 4. 2. 2025

  / Pokoj číslo 332 byl v zadním traktu budovy vedle dveří k požárnímu žebříku. Chodba, která k němu vedla, páchla starým kobercem a politurou na nábytek a pustou anonymitou tisíce nuzáckých životů. Vědro s pískem pod zavěšenou hasičskou hadicí bylo plné oharků od cigaret a doutníků, které se tam musely shromažďovat několik dní. Z jednoho otevřeného okýnka nad dveřmi vyřvávala břeskná muzika z…

Více
  • 4. 2. 2025

Pozdĺž stien priestrannej miestnosti boli akvária, dva rady na vystužených policiach, veľké obdĺžnikové nádrže v kovových rámoch, niektoré osvetlené zhora, iné znútra. Za sklom pokrytým riasami rástli v skupinkách ozdobné vodné trávy, voda sa jagala prízračným zeleným svetlom a v ňom sa pohybovali rybky vo všetkých dúhových farbách. / Boli tu dlhé štíhle rybky podobné zlatým šípkam, japonské závojnatky s…

Více
  • 4. 2. 2025

V ten večer vial z púšte silný víchor. Bol to jeden z tých horúcich suchých vetrov, čo dujú horskými priesmykmi a od ktorého sa človeku ježia vlasy, nervy sa napínajú na prasknutie a svrbí celé telo. / Za takých večerov sa azda všetky spoločenské pitky končievajú ruvačkou. Krotké ženy skúšajú ostrie kuchynského noža a pozorne obzerajú manželovo hrdlo. / Hocičo sa môže stať. Dokonca môžete dostať v dennom bare…

Více
  • 4. 2. 2025

O jednej po polnoci nočný vrátnik Carl zhasil poslednú z troch stolných lámp v hlavnej hale hotela Windermere. Belasý pokrovec stemnel a steny ustúpili do úzadia. Spomienky ako pavučiny o priadli kúty. / Tony Reseck zívol. Naklonil hlavu a načúval nežnú švitorivú hudbu z rádia v salóniku za šerým oblúkom na druhej strane haly. Zamračil sa. Po jednej hodine po polnoci malo rádio patriť jemu. Nemal pri ňom byť nik. Tá…

Více
  • 4. 2. 2025

10 /   / Celé odpoledne jsem Cecy posílala esemesky, ale neodpověděla mi ani na jednu. Tak jsem se ve čtyři hodiny vydala k nim domů – ne zadní brankou jako obvykle, ale slušně jsem zaklepala na jejich vchodové dveře. / Otevřel mi Cecyin táta s plechovkou piva v ruce. Slyšela jsem v jejich obýváku řvát nějaký sportovní televizní kanál. / „Ahoj, Katy,“ pozdravil mě ne zrovna přívětivě. / „Promiňte,…

Více
  • 29. 1. 2025

  / Aspoň jednu sobotu v měsíci si teď bere půl dne volna z práce a vydává se na Upper East Side. Když odchází z Greene Street, butiky a obchody v okolí jsou ještě zavřené; když se vrací, jsou už zase zavřené. Za těch dnů si dokáže představit takové SoHo, které Harold znával jako dítě: zabedněná průčelí a prázdné ulice, místo, kde nic nežije. / Nejdřív ze všeho se…

Více
  • 29. 1. 2025

Nevím, jestli jsem vám už vyprávěl o tom, že v naší čtvrti je takový plácek, kam si chodíme s kluky hrát.Ten plácek je senzační. Je tam tráva, kamení, starý slamník, auto, které už nemá kola, ale je ještě úplně bezva a my si v něm hrajeme na letadlo, vrrrr, nebo na autobus, ding ding ding. Taky jsou tam bedny a někdy i kočky; ale s těmi není žádná zábava, jelikož vždycky utečou, sotva nás vidí přicházet.

Více
  • 28. 1. 2025

Dneska ke konci vyučování nám paní učitelka oznámila, že škola pořádá tombolu, a vysvětlila Kryšpínovi, že tombola je něco jako loterie: Lidi si koupí očíslované lístečky a pak se táhnou čísla jak v loterii nebo ve sportce, a každé číslo, které se vylosuje, vyhrává nějakou cenu, a hlavní cena je moped. / Pak nám paní učitelka ještě řekla, že peněz, které se vyberou při prodeji lístků, bude použito na…

Více
  • 28. 1. 2025

„Narodil jsem se 14. srpna 1926 v Paříži a hned jsem začal růst. Den nato bylo 15. srpna a my jsme nevytáhli paty z domu.“ Rodina pak emigrovala do Argentiny a René Goscinny tam chodil do školy, vystudoval francouzské gymnázium v Buenos Aires. „Byl jsem třídní šašek. Ale protože jsem byl zároveň docela dobrý žák, nevyhodili mě.“ Jeho profesionální dráha začala v New Yorku. / Do Francie se vrací na počátku…

Více
  • 28. 1. 2025

Když v neděli prší, zůstávám docela rád s rodiči doma, ale musím mít při tom něco zábavného na práci; když ne, děsně se nudím, jsem protivný a kouká z toho spousta nepříjemností. / Byli jsme všichni v saloně; venku příšerně pršelo. Tatínek četl knihu, maminka šila, hodiny dělaly tik-tak a já jsem si prohlížel obrázkový časopis s bezvadnými historkami o banditech, kovbojích, letcích a pirátech, fakt…

Více
  • 28. 1. 2025