Selby jel domů. Muž v telefonní centrále mu vyřídil, že ho Charles DeWitt Stapleton žádá, aby ho ihned zavolal. / Selby tedy zavolal a obratem slyšel Stapletonův hlas: „Haló, Selby. Jak se vede?“ / „Docela dobře, děkuju. Jaká byla cesta?“ / „Namáhavá,“ řekl Stapleton jadrně. „Selby, mohl byste mi prokázat osobní službu?“ / „Jakou, pane Stapletone?“ otázal se Selby obezřetně. / „Potřebuju s vámi mluvit. Právě…

Více
  • 21. 2. 2025

DETEKTIVOVÉ SE SCHÁZEJ! /   / Posadili se na dvě bílé lavice v parku a na nizoučkou železnou mříž lemující trávník a tvářili se vážně. Hoch, jemuž přezdívali Profesor, jako by byl čekal jen na tento den. Tak jako jeho otec, soudní rada, si každou chvíli sahal na kostěné brýle, urovnával je a vysvětloval svůj plán. „Možná že se budeme později musit z praktických důvodů rozdělit. Proto potřebujeme… / …

Více
  • 21. 2. 2025

Tento člověk, tato lebka, tato hudba… / Žije v zadní části zahradního parteru, v zarostlé mokřině, stíněné osikami a trnovníky, himálajskými cedry a baobaby, v nadavující Buxtehudově hudbě, zavinutý do krovek a lehkých plachetnic. Projdete strážní budkou, kde si domovník kroutí kníry con furioso jako v posledním aktu Aidy. Žijí ve třetím poschodí za příčlovaným belvedérem, filigránsky zdobeným… / “Je…

Více
  • 6. 2. 2025

  / Onehdy večer jsem neměl žádné peníze na jídlo, a tak jsem se rozhodl zajít do veřejné knihovny a vyhledat kapitolu v jisté slavné knize. Jednomu svému příteli z Washingtonu jsem totiž slíbil, že si ji přečtu. Ta kniha se jmenovala Cesty Marca Pola a v kapitole šlo o popis města Kin-sai (Hang-cheu). Člověk, který mě požádal, abych si o tom nádherném městě přečetl, je učenec; přečetl tisíce knih a před…

Více
  • 6. 2. 2025

BYLA MI VELICE SYMPATICKÁ, NEJEN PROTO, ŽE byla velice inteligentní, vynikající čtenářka, vždy veselá a příjemná, ale také kvůli jejímu jménu – Ruth. I když jsem už dávno zapomněl příběh Rút ze Starého zákona, to jméno mi stále zvoní jako zvon. / Tato Ruth, která byla shodou okolností Židovkou, z nějakého důvodu připomínala biblickou Rút. Byla ženou mého velice blízkého přítele, jednoho z několika mála…

Více
  • 6. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Paříž je jako kurva. Zdálky vypadá svůdně, nemůžete se dočkat, kdy ji sevřete v náruči. A pět minut nato máte pocit prázdnoty, znechucení nad sebou samým. Máte dojem, že vás vzali na hůl. / Vrátil jsem se do Paříže s penězi v kapse, s několika stovkami franků, které mi při nástupu do vlaku strčil Collins do kapsy. Stačilo to na zaplacení pokoje a slušný příděl jídla na týden. Už hezkých pár roků jsem…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

Zatímco píšu, snáší se večer a lidé se ubírají na večeři. Byl šedivý den, takový, jaký často bývá v Paříži. Chodil jsem kolem bloku, abych si provětral myšlenky, a nemohl jsem nemyslet na obrovský kontrast mezi těmi dvěma městy, New Yorkem a Paříží. Je táž hodina, týž druh dne, a přesto i samo slovo šedivý, jež vyvolalo tuto asociaci, má jen málo společného s onou…

Více
  • 6. 2. 2025

  / Pikolík v Atletickém klubu byl za tři minuty zpátky a kývl na mě, abych šel s ním. Vyjeli jsme do čtvrtého poschodí, zahnuli jsme za roh a pikolík ukázal na pootevřené dveře. / „Tudy a vlevo, pane. A pokud možno co nejtišeji. Někteří členové spí.“ / Vešel jsem do klubovní knihovny. Za skleněnými dveřmi tam byly knihy, na dlouhém stole uprostřed časopisy a na stěně osvětlený portrét zakladatele klubu. Ale…

Více
  • 4. 2. 2025

Služebná s mírnýma očima a s koňskou tváří mě uvedla do dlouhého šedobílého salónu v prvním poschodí. Závěsy slonovinové barvy výstředně splývaly na podlahu a na bílý koberec, natažený od zdi ke zdi. Budoár filmové hvězdy, místo okouzlující a svůdné, umělé jak dřevěná noha. / V této chvíli tam bylo prázdno. Dveře se za mnou zavřely nepřirozeně tiše, jako dveře v nemocnici. U dlouhého křesla s…

Více
  • 4. 2. 2025

Cesta z Tijuany se hrozně vleče, je to jedna z nejotravnějších tras ve státě. Tijuana sama je díra, kde se každý stará jen o to, jak na bližních trhnout dolar. K autu se vám přiloudi děcko, upře na vás velké lačné oči, zaškemrá: „Desetníček prosím, pane,“ a vzápětí se vám pokusí prodat sestru. Tijuana není Mexiko. Hraniční město není nikdy nic jiného než hraniční město, tak jako přístavní čtvrť…

Více
  • 4. 2. 2025

Světlo nad velkým dubovým stolem na policejním ředitelství bylo příliš ostré. Dalmas přejel prstem přes dřevo, podíval se na něj a otřel si ho o rukáv. Štíhlýma rukama si podepřel bradu a upřeně hleděl na zeď nad stahovacím psacím stolem, který stál za prvním stolem. Byl v místnosti sám. / Z ampliónu na zdi se písklavě ozvalo: „Voláme vůz 71 W v 72. okrsku… Roh Třetí ulice a Berendo Avenue… V dragstóru…

Více
  • 4. 2. 2025