Ukázky

Paní Devarestová mě přivítala slovy: „Jsem ráda, že jste se nám vrátil, pane Lame. Samozřejmě, vaše partnerka je sympatická, ale vám tak nějak důvěřuji víc. Možná proto, že si vás vybral Hilton.“ / Byla oblečena v černém. Obličej bez nalíčení vypadal ve spojení s vykulenýma očima zvláště truchlivě. / „Co přesně si přejete, abych udělal?“ zeptal jsem se. / Řekla: „Paní Coolová mi sdělila, že byste…

Bylo pět minut po půl čtvrté, když Selby přijel k autokempu U závěrníku. Studený západní vítr vymetl z nebe mraky a stále sílil. Odfoukával hrozbu mrazu, ale skličoval tělo svým drsným chladem. Šerif Brandon tam už byl a chvíli poté, co přijel Selby, přihnala se ve svém sportovním autě Sylvie Martinova. Řekla vesele: „Tak už je tu celá sešlost.“ / „Jaké bylo přivítání na nádraží?“ zeptal se Selby.…

Když se Selby s Brandonem vrátili, už je v šerifově kanceláři čekal Otto Larkin. Vítal je s přehnanou srdečností a jen pozdravil, začal hned ze sebe chrlit: „Sakra, lidi, spíte vy vůbec někdy? Už půl hodiny se vás pokouším dovolat.“ / Brandon řekl: „O co jde, Larkine? Objevilo se něco nového?“ / Larkin si odkašlal: „Tedy,“ řekl, „nevěděl jsem, lidi, že jste telefonovali na policii do Los Angeles, že mají…

Selby stihl odpoledni letadlo do Los Angeles. Jelikož byl rozdíl mezi horským a tichomořským časem tentokrát v jeho prospěch, vrátil se do Madison City ještě před setměním. / Byla sobota odpoledne, oficiální půlden volna, ale pro obchodníky nanejvýš rušný čas. Do města proudili lidé z okolních rančů. Na Hlavní ulici se nedalo zaparkovat. Po chodnících se valily davy. Všude v ulicích byla dopravní zácpa. Selby v…

Brandonova přední veranda, porostlá vinnou révou, byla chladivým útočištěm před venkovním žárem. Ze zelených listů se do vzduchu odpařovala trocha vlhkosti a skýtala šerifovi a okresnímu prokurátorovi vítanou úlevu před suchým horkem. / Paní Brandonová už se svým manželem sdílela dobré i zlé nějakých třicet let: dobytčí ohrady, obdělávání vyprahlé půdy, venkovské hospodaření. Nikdy nepoznala blahobyt, a…

  / KRÁTCE PO PŮLNOCI vstoupil Selby do své kanceláře v soudní budově. Po svěžím nočním vzduchu venku mu místnost připadala nevětraná, zatuchlá. Právnické spisy v kožených vazbách, vyrovnané na policích od podlahy ke stropu, dodávaly zdejšímu prostředí ráz přízračné učenosti. Byly to soubory případů, jejichž účastníky většinou už dávno hlava nebolela –protokoly sporů uchovávaných jen proto,…

Bylo právě půl jedné, když Selby vyšlapal schodiště a dlouhou chodbou kráčel ke dveřím, které nesly tabulku: INEZ STAPLETONOVÁ, právní zástupce. VSTUPTE. / Selby vešel do kanceláře a zjistil, že písařka odešla na oběd a dveře soukromé pracovny jsou otevřené. Ani zvlášť nečekal, že tam Inez najde, ale přistoupil ke dveřím a nahlédl dovnitř. / Inez seděla za svým stolem. Kolem ní se kupila právnická díla, a…

Ten večer, krátce po sedmé hodině, v bytě Douga Selbyho pronikavě zazvonil telefon. / Selby zvedl sluchátko a uslyšel šerifův hlas. / „Jsi to ty, Dougu?“ / „ Správně.“ / „Mohl bys na minutku zajet k soudu?“ / „Jistě.“ / „Můžeš-li, přijď rovnou do mé úřadovny, Dougu. Máme tu něco zajímavého. Nejsem z toho moudrý. Počkám na tebe v přední kanceláři. V mé soukromé kanceláři sedí jeden chlapík, ale rád bych s…

Selby s Brandonem seděli v šerifově kanceláři za zamčenými dveřmi. Na stole byl rozložen výtisk večerního Bladu, tiskařská barva sotva stačila oschnout. / „Minule to ještě nic nebylo, Dougu,“ pravil Brandon. „Tenhle útok je vážně smrtelný. Určitě zasáhne svůj cíl. Přesně tohle čtou voliči a věří tornu. Je to lep, na který skočí.“ / Na první straně se skvěl palcový titulek: ŠERIF a OKRESNÍ PROKURÁTOR…

Měla-li Alma Hunterová klíč, pak jej nepoužila. Stála na chodbě a palcem v rukavičce mačkala bzučák. Mladá žena, která nám přišla otevřít a pozorně si nás prohlédla, zrála už ke třicítce. Byla útlá v pase, ale měla příslušné křivky a šaty je nikterak netajily. Černé vlasy, tmavé výrazné oči, trochu vysedlé lícní kosti a plné, nápadné rty. Její pohled sjel z Almy na mě a odhadoval mě, jako bych…

Selby se odebral ke koronerovi a požádal ho: „Chtěl bych si projít všechno, co jste přinesl z pokoje toho faráře, Harry.“ / „Jeho věci mám tady v kanceláři uložené a zapečetěné,“ sdělil mu koroner. „To je sranda s tou falešnou totožností, co? Představte si ten šrumec, kdybych byl nebožtíka expres vyexpedoval do Nevady.“ / Selby podotkl: „No, buď to tedy nebyl Charles Brower, anebo ta paní není Mary Browerová.…