Bez peří (Woody Allen)

Jak vidím strom v létě

Ze všech zázraků přírody je strom v létě patrně nejpozoruhodnější; výjimkou je snad jen los v psích dečkách, zpívající "Embraceable You". Jen si vemte ty listy, tak zelené a listnaté (nejsou-li takové, něco není v pořádku). Popatřete, jak se větve vzpínají k nebi, jako by říkaly: "Ač jsem pouhá větev, ráda bych brala dávky sociálního zabezpečení." A ta rozmanitost! Je tenhle strom smrk či topol? Nebo obří sekvoja? Ne, je to bohužel mohutný jilm a zase vypadáte jako blbec. Samozřejmě že byste všechny stromy poznali natotata, kdybyste byli datlem, přírodním tvorem, ale to už by bylo stejně pozdě a taky byste nenastartovali auto.

Proč je však strom o tolik rozkošnější než dejme tomu zurčící potůček? Nebo cokoli zurčícího, když se to tak vezme? Je to tím, že jeho majestátní vzrůst je němým svědectvím o inteligenci převyšující jakoukoli jinou inteligenci na Zemi, a každopádně tu v současné vládě. Jak pravil básník: "Strom může stvořit jen Bůh." Asi proto, že dá práci vykoumat, jak přidělat kůru.

Kdysi dávno se jeden dřevorubec chystal porazit strom, když vtom si na kmeni povšiml vyřezaného srdíčka s dvěma jmény. Odložil sekyru a uřízl strom pilou. Pointu příběhu nechápu, ovšem o půl roku později dřevorubce pokutovali, že učil trpaslíka římské číslovky.