Písničky nevinnosti a zkušenosti (William Blake)

Andělíček

Snila jsem sen - co to znamená?
Byla jsem přece princezna
a andělíček při mě stál!
Plakala jsem ve dne v noci,
on utíral mi oči.
Plakala jsem v noci ve dne,
neřekla mu, kterak je mě.
Rozpřáh křídla, uletěl,
den už červánky se rděl.
Slzy jako hrách, i všechen strach - 
kolem nich se krunýř stáh.
Andělíček se mi vrátil
mám svůj krunýř, jen čas tratí.
Mládí přece je to tam,
když už hlavu šedou mám. 

— 1 —

Země odpovídá

Zem hlavu pozvedá 
z příšerné a pusté tmy.
Ze světla
zbyla tma!
Ze zoufalství má už šediny:
"Vězeň na březích vod,
hvězdná žárlivost po mně slídí;
mrtvá od
slz a psot
poslouchám otce dávných lidí.
Sobecký otče člověka!
Ukrutný a žárlivý!
Spoutaná
radost má
snášet svítání a panenství?
Skrývá jaro radost,
když se květy osype?
Což rozsévač
šije v noci
a oráč snad za tmy orat jde?
Rozbij okovy, 
co studí až do kostí.
Sobče! Zlý!
Prokletí,
pro něž je láska otroctví!" 

— 2 —

Zahrada lásky

Já přišel jsem za láskou do zahrady
a viděl jsem, co jsem dřív neviděl:
teď kaple se ocitla uprostřed,
kde dřív jsem se po trávě proháněl.
A brána té kaple je zavřená
a "Nesmíš!" jí napsali na dveře.
Tak jsem šel pryč za láskou do zahrady,
kde květiny měli kvést v nádheře.
Tam všude jsem viděl jen samý hrob
a místo kytek kámen náhrobní.
A kněz v svém ornátu jako sup krouží tu
a touhou i s radostí žene mi do trní.

— 3 —

Červ v růži

Ó růže, to ten červ!
Ten neviditelný, 
co vylézá jen
za bouře a za tmy,
už si tě našel,
a kde spíš ví:
a temnou láskou tě
skrytě umoří. 

— 4 —

Pláč novorozence

Sténala matka, otec plakal,
nebezpečný svět mě to zlákal:
nahý, s křikem, s prosbou k vám,
jako v mraku ďábel sám.

Otec tisk mě v náručí,
povijan svou obručí:
řek jsem si, že musím chtít
u prsu fňukat a snad pít. 

— 5 —