O hodinu později seděl plukovník Wallace za vyvýšeným stolem a přerovnával papíry. Pak si šťavnatě odkašlal a začal: „Než vynesu rozsudek, chci zdůraznit, že na tento soud hluboce zapůsobilo chování seržanta Manyora a zejména jeho výpověď. Pokládáme jej za naprosto důvěryhodného, poctivého, věrného a statečného vojáka.“ Bobby zářil, když slyšel, jak předsedající prakticky doslovně opakuje jeho hodnocení. „Toto prohlášení bude připojeno ke služebnímu záznamu seržanta Manyora.“
Wallace se na židli otočil k Leonovi. „Soud rozhodl takto. Ve věci obvinění z dezerce, zbabělosti a zanedbání povinnosti shledáváme obžalovaného nevinným.“ Z místa obhajoby zazněl úlevný šepot a Bobby pod stolem poklepal svému příteli na koleno. Wallace přísným tónem pokračoval: „Přestože soud chápe instinkty obžalovaného napadnout nepřítele za všech okolností v nejlepších tradicích britské armády a sympatizuje s nimi, rozhodli jsme, že když zahájil pronásledování vzbouřenců navzdory rozkazu postupovat nejvyšší možnou rychlostí k Niombi, porušil tím válečný kodex, který vyžaduje striktní plnění rozkazů nadřízeného důstojníka. Nemáme tudíž jinou možnost než shledat obžalovaného vinným z neuposlechnutí písemného rozkazu nadřízeného důstojníka.“
Leon a Bobby zdrceně hleděli na plukovníka. Snell založil ruce na prsou, opřel se na židli a zkřivil široká ústa v samolibém úšklebku.
„Nyní vyhlásím rozsudek. Obžalovaný povstane.“ Leon ztuhl v přísném pozoru a upřel pohled na stěnu nad plukovníkovou hlavou. „Verdikt o vině bude zapsán do služebního záznamu obžalovaného. Zůstane ve vazbě, dokud se tento soud nerozejde, a hned potom se vrátí do služby se všemi právy a povinnostmi plynoucími z jeho hodnosti a postavení. Bůh ochraňuj krále!“
Wallace se nadechl. „Přelíčení je uzavřeno.“ Vstal, uklonil se mužům pod pódiem a odešel s přísedícími k baru. „Před odjezdem vlaku máme ještě čas na skleničku. Já si dám whisky. Co vy, pánové?“
Při odchodu ze soudní síně, která se zase změnila v důstojnickou jídelnu, procházeli Leon a Bobby kolem stolu, za nímž stále seděl Snell. V té chvíli major vstal a nasadil si čepici, čímž je donutil postavit se do pozoru a zasalutovat. Bledě modré oči mu lezly z důlků a jeho rty ještě více připomínaly žábu. Ale ne jen tak obyčejnou, připomínaly jedovatou ropuchu. Pozdrav jim oplatil až po záměrně dlouhé pauze. „Do zítřejšího rána vám připravím nové rozkazy, Courtneyi. Přesně v osm nula nula se dostavíte do mé kanceláře. Teď můžete pokračovat,“ vyštěkl.
„Moc pochybuju, že by se Žabák stal tvým oddaným přítelem,“ utrousil Bobby, když vyšli na přehlídkové prostranství zalité sluncem. „Spíš bych řekl, že ti od této chvíle připraví hodně zajímavý život. Počítám, že jeho nové rozkazy tě pošlou na hlídku k jezeru Natron nebo na nějaké jiné vzdálené a bohem zapomenuté místo. Nějaký měsíc tě tu neuvidíme, ale když už nic jiného, prohlédneš si pořádně krajinu.“
Kolem Leona se shlukli jeho askariové a blahopřáli mu. „Jambo, Bwana. Vítej zpátky.“
„Nějaké přátele tady přece jenom máš,“ utěšoval ho Bobby. „Můžu jezdit s tou naší kraksnou, zatímco budeš odpočívat v divočině?“
