Devátá vlna (Viktor Dyk)

Soumrak u moře

I.

Nalevo širé zřím moře, 
napravo táhne se dýna. 
Příboj, jenž tříští se o břeh, 
mi cosi připomíná. 

Po písku omytém vlnou 
reptaje nejdu a klna. 
Zamyšlen tiše si šeptám. 
Říkám si: devátá vlna! 

II.

Vln osm potopí pouze, 
vln osm přeskočí. 
Vln osm vesele bije 
do prsou, do očí. 

Vln osm nemá té moci, 
vln osm laškuje jen. 
Vln osm nemůže zmoci, 
devátá vezme tě v plen! 

Devátá vlna smete, 
s čím osm hrálo si, 
devátá vlna nese, 
však živé nenosí, 

devátá vlna zavře 
mdlá ústa navěky. 
A upíráš své oči 
na moře bezděky. 

III.

Vlna se vzdouvá a týčí 
prvá a druhá a třetí, 
vlna se tříští a láme, 
letí a nedoletí. 

Tmí se a odkudsi z hlubin 
nějaký osud tě volá. 
Rozběh se dobrodružně 
do moře úzký hrot mola. 

Tmí se a písčitou dýnou 
vede tě ještě tvá cesta. 
A maně počítáš vlny: 
čtvrtá a pátá a šestá. 

Ale jdeš odvahy plný 
vstříc kterýmkoli losům. 
A maně počítáš vlny, 
počítáš: sedm. A osm... 

— 1 —

Rožďalovice

Při pohřbu babiččině návštěva jen krátká. 
Prošel jsem síněmi, v nichž hrávala si matka, 
prošli jsme městečkem, stanuli u kostela. 
Se slabým úsměvem se matka zahleděla, 
v své žijíc vzpomínce, a ukázala: "Lesy...!" 

Tehdy jsem říkal si, jak často říkáme si, 
že v kraj ten přijdu sem a po matčině boku 
hledati v lesích těch dozněvších stopy kroků. 
To často řeknem si, však pokdy nikdy není. 
Je denní starost vždy, je vždycky úkol denní. 
Kraj, jímž jsem projít chtěl, dnes vidím pouze z vlaku. 
Propadlo srdce podivnému tlaku. 

Přešla zas léta, matka mrtva zatím, 
chtěl bych se vrátit, ale nenavrátím. 
Jediné slovo svírá mne a děsí, 
tam před kostelem vyslovené: "Lesy...!" 

— 2 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):