Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Prolog
Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek pro vás
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat
paňácu
Toto jsou verše pro zedníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu - socana
ani v smrti nebyl bohabojný
na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala
až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát džez
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou kterou nemáš rád"
Pro Mistra z Rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrücku
pro její předčasné vrásky
Pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky
Pro slepého kamelota Večerní Prahy z pasáže Světozoru
Pro holky tančící charleston ve sklepě na Národní třídě
Pro párkáře Karla pro jeho ruku hnijící někde u Madridu
Pro Modiglianiho a Parkera - oba umřeli v bídě
Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie - to je rozdat
zbraně lidu"
Pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května
tisíc devět set čtyřicet pět
a pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
Pro všechny kdo ve svých rukou nesou
tento krásný ztřeštěný
a jediný
svět
a pomáhají mu přes klatby papežů a sliny velkozlodějů
přes všechny strejčkovské demokracie
mory
a války
— 1 —
Variace na renesanční téma
Láska je jako večernice plující černou oblohou Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla vy kterým srdce zkameněla Láska je jako krásná loď která ztratila kapitána námořníkům se třesou ruce a bojí se co bude zrána Láska je bolest z probuzení a horké ruce hvězd které ti sypou oknem do vězení květiny ze svatebních cest Láska je jako večernice plující černou oblohou Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou
— 2 —
Infekce
Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou a teď ležím rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly Je to prý skorem zbytečné Vrchní sestra přináší pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho Posilněte se večer vás budou operovat Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce na to abyste s ním mohl žít Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu bylo slavnostní osvětlení pamatuješ? Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj do které se opřel vítr Je to smutné nebo možná směšné ale asi jim umřu pod nožem protože jenom ty máš krev stejné skupiny jako já Musím jim říct kde tě najdou Nelekej se Až pro tebe přijedou budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji a nebudu vědět že jsi přišla Vím že mě nemáš ráda ale já tě mám v krvi rozpuštěnou s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry tak starými že je už vůbec nikdo nepamatuje
— 3 —
Ukolébavka
Je březen Černé nebe nad městem voní deštěm Ještě jednou to všechno spočítám Aspoň jednou ještě Procenta ztrát procenta smutku procenta štěstí to co jsem dostal to co jsem vyhrál to co jsem propil to co jsem ztratil po cestě to co jsem získal poctivě i nepoctivě Plnoletost i špatnou pověst papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě Strýček byl legionář válčil na Piavě a byl tak poctivý že když se vrátil neměl práci Zato měl hodnou ženu na rukou tetování a smysl pro legraci A k stáří rakovinu Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu On byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru A já nezdárný synovec zrozený za války a vychovaný v míru pod očima kruhy jak smuteční pásky nemohu spát v této černé promoklé noci Počítám na prstech metály života a šrámy z naší lásky A ty spíš a možná se ti zdá něco tak krásného že na to do smrti nebudu mít Dobrou noc Jsi krásná i když spíš Dobrou noc Je slyšet jak přichází den Pomalu jako by se vracel z flámu Bloudí ulicemi hospod a chrámů Teď zívá Zastavil se na rohu Spi Já nemohu
— 4 —
Anenská pouť
Tetky ve svátečním přebírají pohřby rozchody a křtiny Křídlovka Sólo Hladká a lesklá houpe se v pase ode zdi ke zdi od ruky k ruce od silonu k silonu Nekdo vypráví jak tenkrát ve čtrnáctém rukoval na Srby rovnou od muziky A dívky cítí ve zpocených prstech tanečníků o co může být člověk starší za jeden tanec jednou kolem sálu On zatím stojí venku před hospodou Bezradně kouří (jak to zná z filmů) Ani se nepřestala smát když mu řekla "S vojáky netančím!" Už je mu týden jednadvacet Ze střechy voní muškát a déšť Klidná noc Jen chvílemi se zableskne se sálu ven Křídlovka Stará písnička o hulánech jak jednou jeli vesnicí ...
— 5 —
Báseň skoro jako vánoční pohlednice
Ve sněhu který zrána napad táhnou se černé šlápěje jak listí v říjnu žloutne západ jak stromy staré aleje Krev slunce stéká po sněhu a mrazem ztuhlá krajina zarudlá řeka bez břehů a bez ryb zvolna usíná Jen dlouhý řetěz černých stop trhá sníh kdo to tu šel štěstí či hrob hledal v závějích? Zatímco všude hořelo v kamnech zpocenou tváří do sněhu pad ta jarní vůně dýchla až na mne když pod jeho tělem zem začala tát Bylo to dobré divadlo přes sklo se dívat jak byl sám Poslední dobou špatně usínám Tak málo sněhu napadlo a mně který jsem za sklem v teple zbývá pramálo naděje že vůbec někdy vítr sněhem ty černé stopy zavěje
— 6 —
