II/
Znova a znova - refrén - Špitálů - pořád jsem ještě nenapsal tvou historii - nechám ji abstraktní - pár obrazů
letí mi hlavou - jak saxofonový chórus domů a let vzpomínka na elektrické šoky.
Od těch dlouhých nocí v dětství v patersonském bytě, když jsem bděl nad tvou nervozitou - bývalas tlustá - nad
tvým příštím pohybem -
Od toho odpoledne, kdy jsem zůstal doma ze školy, abych se o tebe staral - jednou provždy - kdy jsem přísahal
navěky, že od chvíle, kdy člověk nebude souhlasit s mým názorem na kosmos, jsem ztracen
Od mého pozdějšího břemene - slibu, že osvítím lidstvo - toto je zveřejnění podrobností - (šílený jako ty) -
(zdravý rozum dohodnutý švindl) -
Tys ale civěla z okna na nároží s Broadwayským kostelem a špehovala mystického vraha z Newarku. A tak se
volalo doktorovi - "Dohře, přivezte ji, ať si odpočine" - hodil jsem na sebe kabát a vedl té po akci - Cestou
nějaký školák bez důvodu zaječel "Kampak, Paní, na Smrt?" otřásl jsem se -
a ty sis ucpala nos kožešinovým límcem prožraným od molů, plynová maska proti jedům prosáklým do ovzduší
městského centra, navoněná babičkou, -
A byl řidič autobusu veřejné dopravy, té škatule od sýra, členem gangu? Otřásla ses, když jsi uviděla jeho tvář,
stěží jsem tě přinutil nastoupit - směr New York, přímo na Times Square, abychom chytli autobus Greyhound
kde jsme trčeli skoro dvě hodiny a zápasili s neviditelnými bacily a židovskou nemocí - vánek otrávený
Rooseveltem -
jdou po tobě a já jsem ti v patách s nadějí, že by to mohlo skončit v tichém pokoji viktoriánského domu
u jezera.
Tři hodiny jízdy podjezdy kolem veškerého amerického průmyslu, Bayonne chystající se na druhou světovou
válku, tanky, naftová pole, továrny na sodovku, jídelní vozy, kruhová pevnost lokomotiv - do borových lesů
Indiánů v New Jersey - klidná města - dlouhá silnice přes písčité pláně se stromy -
Mosty přes řeky bez jelenů, staré vampum ucpává koryto řeky - tam dole tomahavk nebo Pocahontina kost –
a milión starých dam, hlasujících pro Roosevelta, v hnědých domcích, cesty odbočující
z dálnice Šílenství
snad jestřáb na stromě nebo poustevník hledající větev plnou sov
Celou tu dobu se hádá - má strach z cizích lidí na sedadlech před námi - v kterém autobuse teď chrápou?
"Allene, ty to nechápeš - to je - od té doby, co mi zapíchli do zad ty tři tlusté jehly - ve špitále se mnou něco
provedli, otrávili mě, chtějí mě vidět na prkně - tři tlusté jehly, tři tlusté jehly -
Ta mrcha! Babička! Viděla jsem ji minulý týden, měla na sobě kalhoty jako nějaký dědek, pytel na zádech,
šplhala po zdi do bytu -
Po požárním žebříku, s infekčními baktériemi, chce je na mě hodit - v noci - Louis jí možná pomáhá ona ho
má v hrsti -
jsem tvá matka, odvez mě do Lakewoodu (nedaleko místa, kde se předtím zřítil Graf Zeppelin, celý Hitler
v Explozi), kde se můžu schovat."
Dorazili jsme tam - sanatorium dr. Whatzise schovala se za skříň - žádala, aby jí dali transfúzi.
Vyrazili nás - vlekli jsme se s kufrem k neznámým stinným domům na trávníku - šero, borovice po setmění -
dlouhá vymřelá ulice plná cvrčků a škumpy
Ted konečné jsem ji dostal pod zámek - velký dům ÚTULEK - POKOJE K PRONAJMUTÍ - zaplatil jsem
bytné týdenní penzi - odnesl nahoru kovový kufřík - sedl si na postel a čekal na únik
Čistý pokoj v podkroví s příjemným přehozem na lůžku - krajkové záclony - buklé koberec - Tapety se
špinavými fleky staré jak Naomi. Byli jsme doma.
Odjel jsem nejbližším autobusem do New Yorku opřel si vzadu hlavu o poslední sedadlo, deprimovaný - to
nejhorší teprv přijde? - opouštěl jsem ji, jel jsem celý strnulý - bylo mi teprv dvanáct let.
Bude schovaná ve svém pokoji a přijde v dobré náladě k snídani? Nebo zamkne dveře a bude z okna slídit po
špiónech v postranní uličce? Naslouchat u klíčových dírek neviditelnému hitlerovskému plynu? Snít v křesle -
nebo posmívat se mi, tam - před zrcadlem, sama?
Dvanáctiletý jedu v noci autobusem přes New Jersey, Naomi jsem …
