Když zklamaný Postihnout odešel, přešel Karotka k oknu a zadíval se ven. Před očima se mu objevila typická ankh-morporská pouliční scéna, i když je pravda, že lidé už se ty dva pokoušeli oddělit.
Po několika minutách si Karotka sedl ke stolu, napsal krátkou zprávu, vložil ji do jedné z malých schránek a se zasyčením stlačeného vzduchu odeslal.
O několik minut později se přihnal chodbou udýchaný seržant Tračník. Karotka byl velmi pyšný na modernizaci Hlídky a jakýmsi podivným způsobem mu připadalo mnohem modernější poslat zprávu potrubní poštou než otevřít dveře a vykřiknout jméno toho, s kým chtěl mluvit, jako to dělal velitel Elánius.
Karotka se na Tračníka zářivě usmál. „Zdravím tě, Frede. Všechno klape?“
„Ano, pane?“ odpověděl Tračník poněkud nejistě.
„Výborně. Odcházím navštívit Patricije, Frede. Jako starší seržant přebíráte velení Hlídky, dokud se pan Elánius nevrátí.“
„Rozkaz, pane. Ehm… dokud se vy nevrátíte…, jste myslel… pane.“
„Já už se nevrátím, Frede. Odcházím ze služby.“
Patricij se díval na odznak, který se mu leskl na stole.
„…a skvěle vycvičených mužů,“ říkal právě Karotka někde před ním. „Konec konců, před několika lety jsme byli v Noční hlídce jen čtyři. Teď běhá jako dobře namazaný stroj.“
„Ano, i když některé jeho části čas od času zaskřípou,“ přikývl lord Vetinari s pohledem stále upřeným na odznak. „Mohl bych vás požádat, abyste si své rozhodnutí rozmyslel, kapitáne?“
„Rozmýšlel jsem si to několikrát, pane. A už nejsem kapitán, pane.“
„Hlídka vás potřebuje, pane Rudykopalssone.“
„Hlídka je víc než jeden muž, pane,“ řekl Karotka a upíral pohled přímo před sebe.
„No, v tom případě si nejsem jist, zda je větší než seržant Tračník.“
„Lidé se ve starém Fredovi mýlí, pane. Je to muž, jehož charakter má solidní pozadí.“
„Ten má tak akorát solidní pozadí pro své pozadí, kap- pane Rudykopalssone.“
„Tím jsem chtěl říci, že se v nebezpečí a nepředvídaných situacích zachová vždycky správně, pane.“
„To jistě, protože neudělá nikdy nic,“ zabručel Patricij. „Ještě se tak možná někam schová. Troufl bych si zajít dokonce tak daleko, že bych řekl, že se Tračník chová podle krizového kódu vlastního práva.“
„Já už jsem se rozhodl, pane.“
Lord Vetinari si povzdechl, opřel se v židli a na okamžik zvedl pohled ke stropu.
„Pak jediné, co mohu ještě udělat, kapitáne, je poděkovat vám za vaše služby a popřát vám hodně štěstí do vašeho budoucího podnikání. Máte dost peněz?“
„Našetřil jsem si docela pěknou sumu, sire.“
„Ale i tak, do Überwaldu je daleko.“
Zavládlo ticho.
„Pane?“
„Ano?“
„Jak to víte?“
„Hm, to lidé změřili už dávno. Zeměměřiči, vozkové a…“
„Pane!“
Vetinari si povzdechl. „Myslím, že ten správný výraz zní… dedukce. Takže za současné situace - kapitáne - to beru tak, jako že si berete prodloužené volno. Pokud vím, po celou dobu své služby jste si nevybral dovolenou. Jsem si jistý, že vám několik týdnů rozhodně dlužíme.“
Karotka mlčel.
„A kdybych byl vámi, začal bych s pátráním po seržantce Angui u Zmastěné brány,“ dodal Vetinari.
Po několika okamžicích napjatého ticha řekl tiše Karotka: „To říkáte v souvislostí s nějakou informací, kterou jste dostal?“
Vetinari se slabounce usmál. „Nikoliv. Ale Überwald teď bude procházet obtížnou dobou a desátnice pochází z přední aristokratické rodiny. Předpokládám, že byla odvolána. Kromě toho vám už asi mnoho nepomohu. Budete muset následovat, jak se říká, svůj nos.“
„Ne, myslím, že dokážu najít mnohem spolehlivější nos, než je ten můj,“ odpověděl Karotka.
„Výborně.“ Lord Vetinari se vrátil ke svému stolu a znovu si sedl. „Přeju vám ve vašem pátrání co nejvíce úspěchů. Jsem si každopádně jistý, že se nevidíme naposled. Tady ve městě na vás spoléhá hodně lidí.“
„Ano, pane.“
„A teď vám přeji hezký den.“
Když Karotka odešel, Vetinari vstal, přešel k protější stěně pracovny, kde byla na dalším stole rozvinuta mapa Überwaldu. Byla hodně stará, ale v posledních letech se většinou stávalo, že muži, kteří se pokoušeli mapy doplnit a sešli z&nbs…
