Tommyknockeři (Stephen King)

5.

Očekával výbuch rádiového signálu v hlavě, ale nedostavil se. Až do té chvíle si neuvědomil, že má žaludek stažený a sevřený jako člověk, který čeká na elektrickou ránu.

Navlhčil si rty a otočil klíčem.

Do hlubokého, čvachtavého zvuku ze stodoly zazněl tichý, málem neslyšitelný zvuk: – Cvak! – Ze zámku odskočila západka. Natáhl k ní ruku, která mu připadala jako z olova. Uvolnil ji, zacvakl západku a vložil zámek i s klíčem, který z něj čněl, do levé přední kapsy. Cítil se jako člověk ve snu. Tenhle sen ale nebyl dobrý.

Vzduch musel být uvnitř v pořádku. No, možná v pořádku nebyl, možná nebyl už v pořádku veškerý vzduch v Havenu. Gard si ale pomyslel, že jde o stejný vzduch, jaký je venku, neboť je stodola děravá jako řešeto. Pokud existovalo něco jako čistá biosféra Tommyknockerů, tady ji nenašel. Alespoň tomu věřil.

Přesto bude riskovat. Zhluboka se nadechl. Zadržel dech a přinutil se počítat vlastní kroky: tři. Půjdeš dovnitř jen tři kroky. Pro všechen případ. Jednou se dobře rozhlédneš a pak ven. A hodně rychle.

Doufáš.

Ano, doufám.

Naposledy zkontroloval pěšinu. Nic nespatřil. Obrátil se ke stodole a otevřel dveře.

Zelené světlo ho zalilo jako rozpadlé sluneční paprsky. Bylo pronikavé i přes tmavé brýle.