V - pračková tragédie
Krátce po mém návratu z jedenácté hvězdné cesty se začalo v novinách víc a víc psát o konkurenčním boji dvou velkých výrobců pracích strojů, Nuddlegga a Snodgrasse.
Byl to tuším Nuddlegg, kdo první uvedl na trh pračky natolik automatizované, že samy oddělovaly bílé prádlo od barevného, po vyprání a vyždímání je žehlily, zašívaly, lemovaly a opatřovaly překrásnými monogramy majitele, a na ručníky vyšívaly didaktické a budovatelské sentence, např. "Kdo ráno vstává, tomu robot dává" apod. Snodgrass na to reagoval tím, že zásobil obchodní síť pračkami, které si samy skládaly veršíčky na vyšívání - podle kulturní úrovně a estetických požadavků zákazníka. Další model Nuddlegovy pračky už vyšíval sonety. Snodgrass odpověděl pračkami, které udržovaly rodinnou konverzaci o přestávkách v televizním programu. Nuddlegg se okamžitě pokusil tuto licitaci torpédovat, všichni si jistě vzpomenou na jeho celostránkové přílohy k novinám s obrázkem ironicky se ušklíbající pračky s vyvalenýma očima a textem: "Chceš snad, aby Tvoje pračka byla inteligentnější než Ty?! To jistě NE!!!" Snodgrass však zcela ignoroval toto apelování na nízké pudy veřejnosti a v příštím čtvrtletí předvedl pračku, která při praní, ždímání, mydlení, drhnutí, máchání, žehlení, zašívání pletení a povídání - dělala ještě za děti školní úlohy, poskytovala hlavě rodiny ekonomické horoskopy a samočinně prováděla freudistický rozbor snů, přičemž na počkání likvidovala komplexy s gerontofagií a patricidiem včetně. Nuddlegg, dohnaný do krajnosti, uvedl na trh svého Superbarda, pračku-veršotepkyni, obdařenou krásným altem, která recitovala básničky, zpívala ukolébavky, dávala děti na nočníček, zaříkávala kuří oka a obšťastňovala dámy vybranými komplimenty. Snodgrass odrazil tento tah pračkou učitelem s heslem: "Tvá pračka z tebe udělá Einsteina!!!", ale navzdory všem očekávání nešel nový model na odbyt, obrat klesl koncem čtvrtletí o třicet pět procent, a když přinesla jeho průmyslová špionáž informaci, že Nuddlegg připravuje tančící pračku, odhodlal se Snodgrass tváří v tvář hrozící katastrofě k činu přímo revolučnímu. Zakoupil za sumu tři sta padesát tisíc dolarů příslušná práva a souhlas zainteresovaných osob a zkonstruoval pračku pro svobodné pány, obdařenou postavou známé sexbomby Mayne Jansfieldové v barvě platinové, a druhou černou, podle Phirley McPhainové. Obrat se okamžitě zvedl o osmdesát sedm procent. Jeho soupeř zprvu rozeslal výzvy adresované Kongresu, veřejnému mínění, Lize dcer revoluce, jakož i Lize panen a matek, ale jelikož Snodgrass neustále zásoboval maloobchod pračkami obojího pohlaví, stále krásnějšími a stále žádoucnějšími - Nuddlegg kapituloval a zavedl výrobu praček na individuální objednávku - zákazník si sám stanovil, jakou má mít pračka postavu, barvu, tloušťku a podobu podle připojené fotografie. Zatímco spolu oba potentáti pračkového průmyslu soupeřili všemi dostupnými prostředky, začaly se u jejich výrobků projevovat neočekávané, ba přímo škodlivé tendence. Pračky-kojné ještě docela ušly, ale pračky, za které utrácela zlatá mládež poslední peníze, protože sváděly k hříchu, přerostly ve výchovný problém. A což teprve pračky, se kterými bylo možno podvádět manželku nebo manžela! Marně poukazovali tři výrobci pracích prostředků a strojů, kteří se ještě udrželi na trhu, že pračky Mayne či Phirley zneužívají vznešených hesel automatického praní, jež přece mělo konsolidovat a podpořit rod
inný život, jelikož se do nich nevejde víc než tucet kapesníků nebo jediný povlak na polštář, neboť zbytek jejich nitra je zaplněn mašinérií, která nemá s praním nic společného, spíše naopak. Tyto výzvy byly však zcela bezvýsledné. Lavinovitě rostoucí kult krásných praček dokonce odtrhl značnou část společnosti od televizorů. Ale to byl teprve začátek. Pračky, obdařené už naprosto spontánní činností, se potají sdružovaly ve skupinky, zabývající se nekalými machinacemi. Jejich tlupy navazovaly styky se světem zločinu, stahovaly se do gangst…
