Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Jaro v městě
Jaro zpívá v parku obklíčeném křiky automobilů a tramvají, jaro směšné, hýbající všemi uličníky, kteří v kuličkách své jmění prohrají. Však i jiným bytostem cos o jaru se zazdá, cos frontami činžáků když běží ke spasení. Kdo jim trochu kalika a lásky na obvaz dá? Ale po tom věru nikomu nic není. Ubohé srdce lidské!...
— 1 —
Chvála rotačky
(úryvek)
Důstojný slone, v pralese zdiva zavřený jako ve vězení, a přece na svém a jediném možném místě! Olej a barvy, jimiž tě krmí zpocení lidé v zasklené stáji, noří tě v tropickou atmosféru, jež je ti po chuti a lepí se ti na hladké, lesklé údy. Syt stále, opatrován, cíděn jak na svatbu dívka, na dané znamení, věrně konáš svůj nejlepší kousek, ač nepřicházejí a neplatí vstupné, aby ti zatleskat mohli, ač děvčátko v slaměném kloboučku s červenou stuhou nepodává ti kostky cukru. *** Zatímco příroda přestala rodit živočišné tvé předky, nádherné rody, velebné nad pomyšlení, z nového věku a lidského mozku se rodíš, obludo mechanická, obludo krásná, moudrá, stále se zdokonalující a jedna ze stera podobných tobě i nepodobných z nesčetné rodiny dobývající světa. *** Horoucí slavíku, jenž k zemi jsi přimontován a přece vášnivě tlučeš ve velkoměstských nocích, ve všech, kromě neděl a velikých svátků!
— 2 —
