Nové zpěvy

Cirkus

Miluji jeho plakáty,
že vybuchují jako granáty,
že usmívají se jako holky našminkované:
tolik jim obdivují se malé i veliké děti,
přešťastné, mohou-li jen rukou je přejížděti,
v illusi života, jež prudce je ovane,
radostně zevlujíce.
Do města vtrhly,
v tabule návěstní brutálně znásilněné;
do dědin vtrhly,
zdi, vrata a ploty zapálily náhle,
životy rozněcujíce přikrčené
papíru bengály,
přes lesy, pole vytrubujíce táhle
poplašné signály.
Miluji jeho plakáty,
že jako lupeny padnou k nám, zaváty
z dalekých, cizokrajných stromů
a lidi vyhánějí z domu.

A lidi přivolají v jeden den
k nádraží, před nímž nakupen
dav mlsný očekáváním plane,
až vagony v pospas mu vydají
svět kočovný, podobný mumraji,
slátaný jako pokrývky z hadříků sešívané.
Tu špalírem diváků, z laciného kraje diváků,
všelikých lidí počestných a všelijakých všiváků,
jak travestie širého života a tropické pohody,
jak triumf zchudlého krále přírody,
poklusem klučinů kluzkém kobrtajíce po dláždění

s koni a mezky, zebrami, velbloudy, slony,
černí a žlutí a hnědí lidé, míšenci, znetvoření,
s turbany, s jockeyů čapkami, s opicí na bujném pony
ženou se za město,
evropská karavana cizokrajných ukázek,
světem se motající pestrý provázek,
svinující se a rozvinující bezoddyšně,
srdce má nemocné, ale naparuje se pyšně,
vždyť davy zevlují.
A karavana hysterická,
profesionelní harlekynáda půl zvířecí, půl lidská,
s bílými vyceněnými zuby, s hatmatilkou cizí
na tlustých retech smyslnost nese svou,
řehtají koně a sloni řvou –
pod stany všechno mizí.

Tajemné, krásné a mocné jako chrám
za městem stany již stojí;
také by mohlo to býti ohromné zvíře
šedivé, nemotorné, však vzácné, že hrdina sám
pro žízeň svou je dojí.
Miluji tyto stany,
že jako ženy v posledním měsíci jsou obtěžkány.
Pro lidi z činžáků, z baráků skrývají skvostný svět
v maštalích, klecích, šatnách, skladištích,
šelmy a pestré věci a hubené krasavice
a koní, oh, koní dvacet, třicet, čtyřicet;
pět dílů světa setkává se v nich
a pojítkem jsou široké clowna nohavice.
Miluji tyto stany,
že večer jsou k prasknutí napěchovány
světlem a ruchem, hudbou, lomozem, křiky,
a jejich štěrbiny do tmy se nítí

jak vášni…