VIII
Rozhovor se sestrou nenaplnil Quellena žádným nadšením. Helena v něm vždy vzbuzovala pocit, že ho neustále kritizuje a peskuje. Nyní však byla tak očividně nešťastná, že ho pohled na ni doslova bolel. Vybavil si ji, když jí bylo třináct. Byla tak nevinná a plná energie, ochotná uvěřit, že jí život přinese jen něco báječného. Teď stála na prahu čtyřicítky, uvězněná ve čtyřech zdech, a zuřivě kolem sebe kopala, aby si udržela svého věčně mrzutého, zahořklého manžela, protože byl to jediné, co měla.
Poskytla mu však jisté užitečně informace. Lanoy ho strašil ve snech od té chvíle, co mu na rampě bledý cizinec vsunul do dlaně miniprint. Následující den dal Quellen pokyn k rutinnímu prověření Lanoye, které však nevedlo v podstatě nikam. Samotné jméno totiž bylo pro počítač bezcenné. Na světě žily tisíce Lanoyů a Quellen mohl jen stěží vyšetřovat každého z nich jako potenciálního zločince. Náhodný výběr neposkytl žádné použitelné informace. Nyní vsak přišla Helena s intuitivním podezřením, že za podnikem se skokany stojí právě Lanoy. A ta žena, o které se zmínila, ta Beth Wisnacková – Quellen si poznamenal, že k ní musí někoho poslat, aby ji znovu vyslechl. Už ji nepochybně vyslýchali v souvislosti se zmizením jejího manžela, tentokrát se však otázky musí soustředit hlavně na Lanoye.
Quellen uvažoval, zda má nechat Norma hlídat, aby mu zabránil v odjezdu. Dostal zcela jasně formulovaný rozkaz, že má nechat Donalda Mortensena plavat a nijak nezasahovat do záležitostí registrovaných skokanů. Koll ten příkaz obdržel od Giacomina a ten ho měl od samotného Kloofmana. Ruce pryč od Mortensena!
Báli se porušit minulost. Quellen jako by cítil jejich strach, šířící se přímo až na ta nejvyšší místa. Nyní měl ve svých rukách tu moc otřást vesmírem v samotných jeho základech. Například tím, že Donalda Mortensena nechá sebrat a při výslechu mu prostřelí lebku laserovým paprskem.
„Pardon. Je mi líto, ale bránil se zatčení, a musel být zneškodněn.“
Ano. Pak Donald Mortensen nikdy neopustí 4. května současnost. Což zamíchá celou strukturou několika uplynulých století. V okamžiku, kdy zastřelím Mortensena, uvažoval Quellen, všechno se změní a ukáže se, že jsme byli roku 2257 okupovaní armádou slizkých stonožek z Magellanových oblaků. Okupaci by býval mohl zabránit jeden z Mortensenových potomků, kdybych ovšem nebyl tak nepozorný a Mortensena nezastřelil.
Quellen neměl v úmyslu porušit rozkaz Vlády, týkající se Mortensena. Avšak co Norm Pomrath? Není na oficiálním seznamu skokanů. Vztahuje se Kloofmanuv rozkaz i na něj? Má Quellen upustit od jakýchkoli akcí, které by. ho mohly dovést na stopu Časových přesunů?
To nedávalo smysl. Proto se Quellen rozhodl, že může nechat svého švagra sledovat a podniknout vše, aby mu zabránil v cestě do minulosti, aniž by ohrozil sám sebe. Helena bude šťastná. A možná to bude i příspěvek k definitivnímu vyřešení j celého tohoto nepříjemného úkolu, říkal si Quellen.
„Ať přijde Brogg,“ přikázal do mikrofonu.
Ukázalo se, že Brogg vede vyšetřování někde mimo budovu. Do Quellenovy kanceláře vstoupil asistent Leeward.
Quellen mu řekl: „Mám určitou stopu. Můj švagr Norm Pomrath se údajně pokouší navázat kontakt s někým, kdo by mu pomohl přeskočit do minulosti. Nevím, co je na tom pravdy, ale chci si to ověřit. Nasaď na něj odposlech a sleduj ho, čtyřiadvacet hodin denně, nepřetržitě. Pokud se jen slůvkem zmíní o skokanech, zasáhneme.“
„Ano, pane,“ řekl Leeward lhostejně.
„Pak je tady ta věc s Lanoyem. Je něco nového?“
„Ještě ne, pane.“
„Dověděl jsem se, že právě Lanoy má údajně zprostředkovat Pomrathovi přeskok. Lanoy je tedy naše klíčové slovo. Zajisti, aby monitory spustily poplach, jakmile Pomrath vysloví jeho jméno. Okamžitě mě o tom informuj!“
Leeward odešel, aby vše zařídil. Tohle znamená konec Normova soukromí. Od této chvíle až do okamžiku, kdy nechá Quellen Ucho odstranit, nebude moct Pomrath obejmout manželku, ulevit svým vnitřnostem, poškrábat se v podpaží nebo nadávat na Vládu, aniž by …
