20
Don Fernando Hererra se zastavil u francouzských dveří, zvedl prst a zadíval se Bourneovi do očí. „Než se vrátíme dovnitř, chci jasně říct jednu věc. V Kolumbii jsem se účastnil válek mezi armádou a domorodými partyzány, boje mezi fašismem a socialismem. Oba systémy jsou slabé a prohnilé, protože jim jde jen o vládu nad jinými.“
Modré stíny Sevilly mu propůjčovaly dychtivý a lačný výraz. Vypadal jako vlk, který pohlédl do tváře své kořisti.
„Já a mí kolegové jsme se naučili zabíjet oběti, které se nemůžou bránit a odpovědět silou. Říká se tomu dokonalý zločin. Rozumíte mi?“
Dál hleděl Bourneovi do tváře, jako by ho rentgenoval. „Já vím, že vás neposlal Nikolaj Jevsin ani jeho tichý partner Dimitrij Maslov. Ptáte se jak? Nemám o vás skoro žádné informace, a dokonce ani neznám vaše pravé jméno, i když to je asi to poslední, co mě zajímá. Jedno ale vím jistě: vy nejste člověk, který se nechává někým najímat. Napovídá mi to instinkt nasáklý krví nepřátel, kterým jsem se tolikrát díval do očí, když jsem jim páral břicho. Mužů, jejichž hlavní předností je touha po mučednictví.“
Bourne byl v šoku. Takže Jevsin a Maslov jsou partneři. S Maslovem se setkal před několika měsíci v Moskvě, když šéf mafie vedl válku s konkurenční zločineckou bandou. Pokud uzavřel dohodu s Jevsinem, mohlo to znamenat jediné: že tu válku vyhrál a upevnil svou moc. Že by za útokem na něj nestál Jevsin, ale Maslov?
„Rozumím,“ reagoval Bourne. „Vy se nebojíte Jevsina ani Maslova.“
„Vůbec mě nezajímají,“ odpověděl Hererra. „Ale vy mě zajímáte. Proč jste za mnou přišel? Kvůli Goyovi to nebylo, dokonce ani kvůli té krásné a žádoucí seňoritě uvnitř. Tak co chcete?“
„Pronásledoval mě sem ruský nájemný vrah, který měl na jedné straně krku jizvu a na druhé tři vytetované lebky.“
„Ach, ano, Bogdan Machin, známější jako Mučitel.“ Hererra si poklepal špičkou ukazováku na spodní ret. „Tak to vy jste toho šmejda zabil včera v Maestranze.“ Změřil si Bournea pohledem. „Nemám slov. Machin za sebou zanechával hromady mrtvých a zmrzačených jako vykolejený vlak.“
I Bourne byl ohromen. Hererra měl velice přesné a zasvěcené informace. Bourne si rozepnul košili a odhalil ránu na prsou. „Pokusil se mě zastřelit na Bali. Koupil si od Wayana odstřelovačskou pušku Parker&Hale M85 a puškohled Schmidt&Bender. Wayan mi řekl vaše jméno. Tvrdil, že jste mu Machina doporučil.“
Hererra překvapeně zvedl obočí. „Já o tom nevěděl, musíte mi věřit.“
Bourne chytil Kolumbijce za košili a udeřil s ním o francouzské dveře. „Proč bych vám měl věřit?“ vmetl mu do tváře. „Chlap, co si tu pušku koupil, nemohl být Machin, protože měl šedé oči.“
V té chvíli vyšel ze dveří na druhé straně zahrady Fausto a namířil na Bournea pistoli. Bourne stlačil palcem Hererrův ohryzek a zavrčel: „Nechci vám ublížit, ale chci vědět, kdo se mě to na Bali pokoušel zabít.“
„Fausto, jsme přece civilizovaní lidé,“ řekl Hererra s pohledem upřeným do Bourneových očí. „Odlož zbraň.“
Když mladík uposlechl, Bourne Kolumbijce pustil. V té chvíli se francouzské dveře otevřely a objevila se Tracy. Postupně se podívala na všechny tři muže a zeptala se: „Co se to tu děje?“
„Don Hererra mi zrovna chtěl říct, co mě zajímá,“ vysvětlil jí Bourne.
Vrátila se pohledem ke Kolumbijci. „Co ten Goya?“
„Prodám vám ho za plnou cenu,“ odpověděl Hererra.
„Jsem připravena…“
„Seňorito, nezkoušejte mou trpělivost. Dostanu požadovanou cenu, jinak nic nebude. Po tom, co jste na mě zkoušela, můžete být ještě ráda.“
Vytáhla telefon. „Musím si zavolat.“
„Jak je libo.“ Hererra zvedl ruku. „Fausto, zaved seňoritu někam, kde ji nikdo nebude rušit.“
„Radši bych to vyřídila venku,“ řekla Tracy.
„Jak si přejete.“ Jako první vykročil dovnitř Kolumbijec. Když Fausto zavřel dveře a zmizel v chodbě, Hererra se otočil k Bourneovi a velice tichým a vážným hlasem se ho zeptal: „Vy jí věříte?“
Harvey Korman se právě zakousl do nevalného hovězího se sýrem havarti, když k jeho úžasu Moira Trevorová a Humphry Bamber vyšli z nemocniční a…
