34
Údery kulek Bournea odhodily dozadu a srazily na zem. Projela jím sžíravá bolest. Zřejmě na chvíli omdlel, a když se znovu probral, Arkadin vylezl k ústí kráteru a shlížel na něj se zvláštním výrazem, ze kterého čišela snad lítost, nebo dokonce zklamání.
„Tak to bychom měli,“ řekl, když vykročil k Bourneovi. „Karpov už se nehne a Perlisovi muži jsou mrtví, někteří i pohřbení. Ti dva už dohráli. Teď už jsme zbyli jen my, první a poslední absolvent projektu Treadstone. Ale vy máte taky smrt na jazyku, jak se tak dívám.“ Sklonil se. „Měl jste podíl na Devřině smrti a já vás za to přinutil zaplatit, ale než zemřete, ještě něco by mě zajímalo. Kolik je dalších absolventů? Deset? Dvacet? Nebo ještě víc?“
Bourne mohl sotva mluvit a připadal si jako chromý. Celý předek košile, kterou mu dal Boris, byl zmáčený krví.
„Já nevím,“ vypravil ze sebe. Dýchalo se mu hůř, než očekával, a trpěl neuvěřitelnou bolestí. Když teď došel doprostřed pavučiny a našel mazaného pavouka, jenž se tam krčil a spřádal svá jemná vlákna, cítil se naprosto bezmocně.
„Tak vy nevíte.“ Arkadin posměšně naklonil hlavu na stranu. „Ale já něco vím a na rozdíl od vás se o to klidně podělím. Vy si nejspíš myslíte, že jsem najal Mučitele, ale nic nemůže být dál od pravdy. Proč bych někomu platil, aby udělal věc, kterou strašně toužím udělat sám? To přece nemá žádnou logiku. Pravda je taková, že Mučitele najal Willard. Ano, slyšíte dobře. Člověk, který vám na Bali pomáhal vstát z mrtvých, když jste nějakou záhadou přežil zásah do srdce. Mimochodem, jak se vám to povedlo? No nic. To už je jedno, za chvíli to stejně budete mít za sebou.“
Oblohou svištěly íránské střely, možná z minometů, a vybuchovaly na dvou různých místech na křídlech necelých sto metrů opodál. Arkadin se ani nezachvěl, dokonce ani nemrkl. Jen čekal, až se rámus utiší.
„Kde jsem to skončil? Aha, u Willarda. Mám pro vás ještě jednu novinu: Willard věděl, že žiju a že jsem po vás na Bali střílel. Jak to zjistil? Typickým stylem skupiny Treadstone: vyslýchal muže, kterého jsem najal, abych měl jistotu, že jste opravdu zemřel. Zavolal mi z mobilu mého vlastního člověka, no věřil byste té jeho drzosti?“
Nedaleko se rozburácely letecké motory. Listy vrtulí helikoptéry se začaly otáčet. Bourneovi rázem došlo, kam Perlis zmizel.
„Možná si kladete otázku, proč vám to neřekl. Protože vás zkoušel – stejně jako mě. Chtěl zjistit, jak dlouho vám potrvá, než se o mně dozvíte, protože už věděl, jak dlouho trvalo mně dozvědět se o vás.“ Arkadin si dřepl. „Je to liška podšitá, to se musí nechat. A teď, když jsme se trochu poznali, je čas to ukončit. Delší dobu už bych s vlastním dvojníkem strávit nemohl, to by se mi udělalo špatně od žaludku.“
Vstal. „Chtěl bych vás vidět plazit se po zemi, ale to byste ve svém stavu bohužel nezvládl.“
Tehdy se Bourne vztyčil, jako by povstal z hrobu, a skočil na něj.
Arkadin v šoku zvedl pistoli a vystřelil. Bourne se znovu skácel, ale znovu se zvedl na koleno a pak se vyškrábal na obě nohy.
„Ježíšikriste!“ vydechl Arkadin. V očích měl zaskočený a nebezpečný výraz. „Co vy jste kurva zač?“
Bourne natáhl ruku a sáhl po pistoli. Právě v té chvíli třeskl výstřel, Arkadin se zatočil dokola a z ramene mu vytryskla krev. Vykřikl, vrhl se na Bournea a pak vypálil dvě rány na Borise Karpova, který se i přes zlomenou nohu připlazil po úbočí ožehlého kráteru. Arkadinova zbraň cvakla naprázdno: došly mu náboje.
Vrtulník se zvedl ze země, otočil se ve vzduchu a zahájil hustou kulometnou palbu na zbývající členy Arkadinova oddílu. Střelci Černé řeky na palubě helikoptéry vůbec nevadilo, že Arkadinovi muži stále bojují s íránskou ostrahou, a bezhlavě kosil obě skupiny bez rozdílu.
Arkadin hodil nepoužitelnou pistoli Bourneovi do obličeje a rozběhl se k torzu své jednotky. Bourne za ním udělal tři kroky a klesl na kolena. Měl pocit, že mu vybuchne srdce. Navzdory kevlarové vestě a sáčkům s prasečí krví, které si na Karpovovo naléhání nacpal pod bundu, mu čtyři Arkadinovi s…
