35
Za nádherného květnového dne, když na ostrově Bali všechno rozkvétalo, dorazil Suparwita k chrámu Pura Lempuyang. Pod jasnou oblohou pak vystoupal po dračím schodišti a prošel zdobeným kamenným portálem ke druhému svatostánku vysoko na úbočí. Hora Agung se před ním tyčila v celé své kráse. Byla modrá jako voda v Lombocké úžině a nehalil ji vůbec žádný opar. Když Suparwita vykročil ke skupině klečících kajícníků, na kameny padl stín a léčitel uviděl, že na něj čeká Noah Perlis.
„Nevypadáte překvapeně.“ Perlis měl na sobě balijský sarong a tričko, v nichž si připadal asi tak nepatřičně jako narkoman v obleku.
„Proč bych měl být překvapený?“ reagoval Suparwita. „Já věděl, že se vrátíte.“
„Neměl jsem kam jít. Ve Spojených státech je po mně vyhlášeno pátrání. Teď jsem uprchlík, tak jste to přece chtěl, ne?“
„Chtěl jsem, aby se z vás stal psanec,“ odpověděl Suparwita, „a to jsou dvě rozdílné věci.“
Perlis se ušklíbl. „Myslíte si, že mě můžete trestat?“
„Nemám potřebu vás trestat.“
„Měl jsem vás zabít, když jsem měl před lety příležitost.“
Suparwita se na něj zadíval vodnatýma očima. „Nestačilo vám, že jste zabil Holly?“
Perlis se zatvářil udiveně. „Nemáte žádný důkaz.“
„Já nepotřebuji to, co nazýváte důkazem. Vím, co se stalo.“
Perlis k němu udělal krok. „A sice?“
„Sledoval jste Holly Marii Moreauovou z Evropy až sem. Co jste spolu měli, to se neodvažuji soudit.“
„Jak to?“ Perlis se stále ušklíbal. „Vy přece víte všechno.“
„Proč jste Holly sledoval, pane Perlisi?“
Perlis mlčel, pak pokrčil rameny, jako by dospěl k závěru, že už na tom stejně nezáleží. „Něco mi vzala.“
„Jak se to stalo?“
„Okradla mě, sakra! Přijel jsem sem, abych si vzal, co mi náleželo. Měl jsem právo…“
„…ji zabít?“
„Ne, myslím to tak, že jsem měl právo vzít si zpátky to, co mi ukradla. Její smrt byla nehoda.“
„Zabil jste ji bezdůvodně,“ pravil Suparwita.
„Vrátila mi to. Dostal jsem, co jsem chtěl.“
„Ale k čemu vám to bylo? Rozluštil jste tajemství oné věci?“
Perlis zůstal zticha. Kdyby uměl truchlit, dávno by s tím začal.
„To je ten pravý důvod, proč jste se sem vrátil,“ pokračoval Suparwita, „nejen na Bali, ale přímo na místo, kde jste Holly zavraždil.“
Noaha se náhle zmocnil hněv. „Jste policajt, nebo svatý muž, či jak si vlastně říkáte?“
Na Suparwitově tváři se objevil náznak úsměvu, z něhož Perlis nedokázal nic vyčíst. „Bylo by asi poctivé říct, že to, co vám Holly vzala, jste sám ukradl.“
Perlis zesinal. „Jak to… jak to můžete vědět?“ zašeptal.
„Řekla mi to Holly. Jak jinak?“
„Holly neměla o ničem tušení, věděl jsem to jen já.“ Pohrdlivě pohodil hlavou. „Kromě toho, nepřišel jsem se sem nechat vyslýchat.“
„A víte tedy už, proč jste tady?“ Suparwitovy oči planuly tak jasně, že jejich záři nepřehlušilo ani prudké slunce.
„Ne.“
„Ale ano.“ Suparwita zvedl ruku a ukázal na majestátní horu Agung orámovanou kamenným obloukem.
Perlis se otočil a zastínil si oči před slunečním svitem, když se však obrátil zpátky, Suparwita zmizel. Lidé stále pokračovali ve svých nekonečných modlitbách, kněz byl pohroužen bůhví v čem a muž vedle něj pomalu, až téměř hypnoticky přepočítával peníze.
Poté, jako by ho nohy samy nesly, Perlis vykročil k hoře Agung, zdobené kamenné bráně a vrcholu schodiště, odkud se před lety zřítila Holly Marie Moreauová.
• • •
Perlis se s odmítavým výkřikem v hrdle probudil a prudce se posadil. Pokoj byl sice klimatizovaný, přesto se potil. Měl za sebou hluboký spánek nebo přesněji řečeno tajemný sen o Suparwitovi a chrámu Pura Lempuyang. Rozbušené srdce ho bolelo jako vždycky, když procitl z podobných snů.
Zprvu si nemohl vzpomenout, kde to vlastně je. Od chvíle, kdy nařídil zapálit íránská ropná pole, byl na útěku. Co se stalo? Tu trýznivou otázku si položil snad tisíckrát, až nakonec zbyla jediná odpověď: programu Bardem se nepodařilo tento vývoj předpovědět, protože do milionu parametrů, s nimiž pracoval, zasáhly dvě téměř shodné proměnné – Bourne a Arkadin. Ve světě financí se pro takové nepředvídatelné…
