Vila v Karpatech
(Další vzpomínka soukromého detektiva, který si nepřeje být jmenován.)
Inženýr Landisch naprosto nevypadal jako idiot, ale to, co vykládal Tomešovi a Karešovi, bralo oběma detektivům dech.
"Můj vynález bude znamenat přelom v dějinách lidstva," pravil tento uvadající krasavec přesvědčivým tónem, "neboť jsem na stopě strašlivé výbušnině, proti níž jsou dosavadní zbraně neškodné jako pouťový kapslík! Léta jsem přemýšlel a pracoval. Nyní mohu zodpovědně prohlásil, že nikoliv bezvýsledně. Nebude to dlouho trvat a staneme se moji zásluhou nejmocnější velmocí světa!"
"Blahopřejeme vám i sobě," řekl Tomeš, "ovšem nedovedu si představil, jak bychom vám mohli pomoci. Jsme totiž detektivní kancelář."
"Nikdy jsem se nedomníval, že vstupuji do drogerie," odtušil inženýr, "a hned vám vysvětlím, proč jsem přišel. K zdárnému a úspěšnému zakončení svého úsilí potřebuji asi měsíc času. Třicet dní intenzivní práce. Koupil jsem vilu v Karpatech a zařídil ji jako laboratoř. Najal jsem spolehlivé sluhy a sekretářku. Zkrátka zařídil jsem vše, co potřebuji, abych se nerušené mohl věnovat pokusům. .Jen jedno dosud nemám zaručeno, a to je vlastní bezpečnost. Dá se totiž předpokládat, že se rozliční dobrodruhové budou snažit zmocnit mého vynálezu. Přísahám vám, pánové, že se nechvěji o svůj život, ale jsem blízko zhroucení při pouhé představě, že by se ta věc mohla dostat do rukou někomu, kdo by ji použil proti nám. Potřebuji osobni stráž. Někoho, kdo bude neustále ve střehu a nepustí do vily nikoho kromě mých zaměstnanců. Samozřejmě bych mohl žádat o policejní ochranu a také by mi byla přidělena, nejsem si však jist, doslal-li bych nejschopnější u nejinteligentnější lidi, kterými ministerstvo vnitra disponuje. Proto se obracím na vás. Můžete-li mi zajistit bezpečnost po dobu jednoho měsíce, jsem ochoten vám slušně zaplatit. Nuže, pánové?"
V kanceláři detektivního ústavu Tomeš a Kareš se rozhostilo ticho. Detektivově horečně uvažovali, nevědouce, mají li před sebou velkého vynálezce nebo cvoka. Inženýr Landisch, který patrně očekával okamžitý souhlas, se zatvářil dotčeně. "Většina detektivních ústavů by si tuto jedinečnou příležitost nenechala ujít," řekl. "Nebudu ovšem naléhat a přemlouvat vás!"
"Něco takového vůbec nepřipadá v úvahu," skočil mu do řeči Tomeš, "a naše uvažování neznamenalo, že bychom se jen na chvíli rozmýšleli, máme li vaši nabídku přijmout nebo ne. Je velikou ctí pro nás ústav, že úkol takového významu chcete svěřit nám. Proto jsme přemýšleli, máme-li po ruce tak schopné muže, aby zajistili vaší bezpečnost ve vile, která patrné stojí někde o samotě. Nevím, co o lom soudí můj přítel, ale já jsem toho názoru, že bude nejlépe, pojedeme li s vámi sami dva."
Kareš přikývl. Bylo na něm vidět, že nemá náladu na proslovy a že je mu celkem jedno, jak Tomeš tu věc domluví.
"Výborně!" pravil spokojeně inženýr. "Vaše rozhodnutí vám přinese prospěch i slávu. Myslím, že se dostanete do školních učebnic." Tomeš se zatvářil, jako ze loje jeho odvěký sen a Kareš se šklebil. Inženýr pak znovu zdůraznil jedinečnost svého vynalezu a pouku žal na nebezpečí, které by hrozilo všemu lidstvu, kdyby se třaskaví na dostala do rukou nepovolaných.
"Zítra k vám pošlu svou sekretářku," zakončil povídáni, "aby s vámi projednala podrobnosti celé akce."
Když zmizel za dveřmi, rozchechtal se Kareš na celé kolo.
"Konečně pořádný případ," kuckal. "Po tom vilném prodavači piškotů to bude příjemné osvěžení. Řekl bych senzačka. Vila o samotě a my v ní budeme hlídal blázna, aby ho nikdo neukrad."
"To není tak jisté," protestoval Tomeš. "Nezapomínej, že géniové a blázni jsou si velice podobní. Proč by ten člověk opravdu nemohl vynalezl něco epochálního? Zdá se mi docela pravděpodobné, že tu novou třaskavinu objeví!"
"Toho nás Bůh ochraň," přestal se smát Kareš. "Protože v tom případě určitě vyletí vila do vzduchu a my s ní."
Slečna Dáša Máchová, sekretářka inženýra Landische, budila všeobecně dojem, že by to při své pěkné postavě…
