Robinsonka (Marie Majerová)

Marie Majerová: Robinsonka. S ilustracemi Heleny Chvojkové. Vydal a vytiskl roku 1940 Melantrich v Praze jako 10. svazek Knihovny mladých čtenářů Zlatý šíp. Stran 154, kart. za 30 K.

Přední naše realistka a jedna z nejlepších našich žijících spisovatelek Marie Majerová jest i autorkou několika krásných knih pro mládež. Kromě pěkných pohádkových výborů Čarovný svět a Zlatý pramen jest to zvláště kniha původních povídek Zázračná hodinka.

Nadepsaná autorčina novinka není robinsonádou v obvyklém slova smysle; Majerová neuvádí svou hrdinku do zcela nového přírodního prostředí jako Defoe, Verne a četní jejich epigoni, nýbrž staví ji do náhle změněných rodinných poměrů. A jako životní nezbytnosti — někdy ovšem jen pouhá náhoda — nutí Defoova Robinsona, aby na svém pustém ostrově hledal a objevoval, tak běh všedního života malého člověka nutí osiřelou kvartánku Blaženu Borovou, aby hledala a objevovala v oblasti drobných denních potřeb a nezbytností na pustém ostrově taťkovy osiřelé domácnosti. Ne tedy romantická robinsonáda z exotických krajin, nýbrž střízlivá robinsonáda z radikálně změněných rodinných poměrů.

Nechceme se však zabývati thematickou stránkou knihy; všimneme si jen jejího zevního roucha, materiálu, z něhož autorka své dílo stavěla, jejího jazyka. Není jednostejný; vlastní vypravování autorčino je zpravidla normální jazyk spisovný; hrdinka realistického díla doma ovšem mluví řečí hovorovou s familiárním zabarvením a v hovoru se svými vrstevnicemi (i jinde) užívá namnoze i výrazů studentského slangu.

Že jazyk Marie Majerové je správný a čistý, konstatovala NŘ. už v svém III. ročníku (str. 210); o jakosti její řeči svědčí také hojné doklady z jejího díla, otiskované v akademickém PSJČ. V celé knize nenajdeme snad prohřešku proti normě současného spisovného jazyka. Tak na př. příjemně působí na čtenáře znalého a dbalého své mateřštiny správné rozlišování adjektiv jmenných a složených (Blažena byla dychtiva [v tu chvíli, vlastnost pomíjející] zvědět, co je na papírku, ač nebyla nijak zvědavá [její vlastnost trvalá, taková byla Blažena vůbec], 111), bezvadné psaní srovnávacích spojek jakoby (= jako) ve větách s indik. a jako by s kondic. (a to se zrovna jakoby naschvál Blaženě nechtívalo 9; chodil s hlavou ustavičně jakoby v hejnu sov a netopýrů 15; Blažena jedla jakoby z pilnosti 33; pocítila únavu, jako by byla s někým zápasila 15; zmizel, jako by jej někdo smázl 96), bezvadná interpunkce, zvláště čárky k oddělování vět vedlejších, a j. v.^[1]

Hovorovou řeč nemálo oživují slova z obecného jazyka a familiární výrazy. Jsou to na př. slova moc (adv.: moc kapesníků 8, moc bolí 43, moc peněz 126 a j.), akorát (28), támhle (97), dobrýtro (135) a rčení, k nimž si ovšem musí čtenář, neznalý souvislosti, přimyslit příslušnou intonaci: Ne, tohle (44)! Psů je (58)! Prosím tě (70)! Děkan s kaplanem (72)! No proto (ib.)! Ne, to je (136)! Velká voda! Moc řečí (154)!

Hojnější než tyto familiární výrazy jsou slova a rčení ze studentského slangu. Svědčí o autorčině vkusu, že jich užívá s mírou; je si jistě vědoma toho, že kniha pro mládež není Švejk — »všeho moc« by v tomto případě najisto škodilo. Tak škola se tu jmenuje boudu (73), ač je to — jak se 76/7 popisuje — rozlehlá budova pro několik set gymnasistů, a častěji gympl (29, 64, 68, 96), třídě se říká klasa (97), ale i kláda (24, 97). Profesor matematiky je matykář (74, 96), spolužák z jiné třídy = kluk z naší boudy (73), spolužačky jsou žáby (ž. z naší třídy 120, ž. ve škole 130, 141), žákyně zvláště snaživá je šprtoun (15, 74), písemná školní zkouška (komposice) kompóna (89), dívčí klepy drby (vyzvonily všecky drby 142). Je známo, že si mluva studentská libuje v hyperbolách a jiných nadsázkách: čemu se žáci diví a z čeho mají radost, to je nádhera (13), co se jim líbí, je ohromné (71) nebo dokonce zuřivé (71, 154), báječná bašta (44, 98); nepříjemná věc je otrava (63), žákyně, která hbitě odpovídá, profesora docela omámila (97). Studentský slang užívá rád i výrazů ze života sportovního, na př.: to ti byla včera kanada (96, 115), fair play (122), aby jí to natřela ve volley-ballu (42), nebo výrazů familiárních, triviálních, vulgárních a argotických: otecko se uhodil přes kapsu (142), ’se ví (9), ’se rozumí (44), máš to dobrý (74), máš to blbý (75). Bývalý studentský (vl. sokolský) pozdrav nazdar! u dnešní mládeže snad docela vymizel; i dívky (studentky) se pozdravují napořád skautským (námořnickým, lodnickým) ahoj: Ahoj, Ledečku! (To je dívka, Ledková!) (63), Utíkám pro brambory, ahoj! (72) a tak často.

Upozorňuji jen těmito několika ukázkami na způsob, jak Majerová užila v své Robinsonce rozličných jazykových oblastí. Koho studentský slang zajímá, nechť si přečte studii dr. Fr. Oberpfalcra Argot a slangy v III. díle Č. vlastivědy (Jazyk), str. 311—375 (o studentském slangu zvlášť str. 334—357) a kapitolu Městský člověk na letním bytě a jeho řeč ve Weingartově knize Český jazyk v přítomnosti.

Aug. Jar. Doležal - Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 2

— 1 —

---

Dnes už klasický román pro dospívající dívčí mládež, jíž autorka objevila novodobého Robinsona, tentokráte ženského rodu: patnáctiletá studentka Bláža po náhlé smrti své matky je postavena do situace, kdy musí samostatně řešit problémy, bojovat s překážkami, být neustále ve střehu na svém opuštěném ostrově. Tímto ostrovem není nic jiného než ztichlý domov; dravou zvěří, nepřáteli a divochy, jež na Robinsonku číhají, jsou prosté všední úkoly jako vaření, úklid, nákup, praní... Drobné, často přehlížené práce jsou překážkami děvčeti, jež dosud žilo jen svými studentskými starostmi a radostmi. Teprve když Bláža sama přiloží ruku k dílu, ocení nejen někdejší matčinu péči, ale začne i doceňovat manuální práci. Mladičká studentka, pyšná na svoje vzdělání, se skromně naučí respektu k prosté služebné, jejíž vysokou školou byly život a práce, a která svou dobrotou a laskavostí pomůže Blaženě jako věrný Pátek překonat všechna nebezpečí. Nejkrásněji ocenil knihu jistě J.Hora, který v ní již při 1. vydání vyzdvihl sugestivní chválu lidské práce.

Kniha popisuje život dívky jménem Blažena. Žije se svým otcem, který se živí jako taxikář. Blaženě umřela maminka, a tak se teď o domácnost musí starat sama. Vařit, uklízet...to vše se zdálo vždy jako jednoduchá práce, ale nyní je to těžší, než si jen dokázala představit.

Blažena měla malého brášku Petra, který vyrůstal v kojeneckém ústavu, kam ho s tatínkem jezdili navštěvovat. Měla také kamaráda Jaroslava Duchoně, jenž ji učil jezdit na kole a tatínek se na ni chodil dívat. Věděl, že se jí jízda na kole líbí. Blažena si ale o takovém kole mohla nechat pouze zdát. Neměli totiž peníze nazbyt.

Blažena si brala za vzor Robinsona, který ztroskotal na pustém ostrově. Tak si nyní připadala po maminčině smrti. Zanedlouho si však našla kamarádku Toničku. Dospělá žena, která byla vyučená kuchařkou, pomáhala Blaženě ve vaření a učila ji, jak se věci mají. I tatínkovi se Tonička líbila.

Nastaly Vánoce a Blažena dodělávala dárek tatínkovi: pletené ponožky. Když pletla, přemýšlela, co dostane ona od tatínka. Ten pro ni měl velké překvapení. Po poradě s Toničkou koupil Blaženě jízdní kolo.

Na Štědrý den se Blažena velice těšila. Když rozbalila dárek od tatínka, nemohla tomu uvěřit. Měla své vlastní jízdní kolo!

Blažena pozvala Toničku za její pomoc na projížďku tatínkovým autem. Tonička souhlasila, a tak se všichni tři vydali za malým Petříkem. Když přijeli do ústavu, nemohli se Petříka "nabažit". Pak ale teprve přišla zpráva! Tatínek oznámil, že si berou Péťu domů. Blažena byla ráda, ale zároveň se obávala, kdo ho bude hlídat. Tatínek ovšem měl ještě jednu zprávu, a to že se budou s Toničkou brát. Blažena byla tak zaskočená, že nevěděla co říct. Nakonec odjeli všichni čtyři domů a žili šťastně.

— 2 —

---

Stručný obsah

Psychologický realistický román z prostředí dětského dospívání. Střídá se ich- a er-forma, dílo je epické. Najdeme zde spoustu poetismů, deminutiv, jmenných tvarů a přechodníků. Častá jsou také familiární a slangová slova a v rozhovorech je užita obecná čeština.

Hlavní postavou románu Robinsonka je Blažena Borová. Blažena odjíždí o prázdninách z letního tábora domů do Prahy a zde ji čeká zpráva, že její maminka zemřela při porordu.. Blaženě se najednou naprosto změní život – nenastupuje do kvarty na gymnázium, ale přeruší školu, opustí svou školní partu a musí se starat o domácnost, což pro ni není nijak jednoduché, když doteď žila bezstarostný život. Blaženě přibude mnoho starostí, povinností, mnohokrát se zklame, ať už ve svém zápasení s domácností tak i ve zlých a škodolibých lidech. Vypořádat se se vším jí nejdříve pomáhá její otec taxikář Oldřich Bor, později také jejich hodná sousedka Tonička, která Blaženu učí vařit a pečovat o domácnost. Blažena se mkusí vypořádat ještě s jednou skutečností, a to se svým novorozeným bratrem Petříkem, který je prozatím v ústavu pro mládež v Písku. Blaženě se Petřík zprvu nelíbí, ale když za ním s otcem často jedzívají, velmi si ho oblíbí. Ikdyž po krátké době Blažena navenek působí, že vše zvládá bravurně, doma ji často napadají mnohem chmurnější myšlenky a uzavírá se do sebe, nebo si postaví stan z židlí a hraje si na Robinsonku, snažíci se poprat s „pustým ostrovem“. Blaženin otec Oldřich Bor je taxikář, a proto ikdyž se snaží dcerce vše usnadnit, nemá tolik času a většina povinností padne na Blaženu.V Blaženině životě hraje roli ještě několik postav – o dva roky starší chlapec Jaroslav Duchoň, kterého zná Blažena z tábora ji učí ve volném čase jezdit na kole. Další postavou je trochu vypočítavá a škodolibá Madga Budilová, která si hraje na kamarádku, přitom Blaženu pomlouvá. Pak zde hrají nepatrnou roli sestry Havlínovy, které Blaženě řeknou, jak to vlastně s Magdou je. Blažena tak zjistí, že její nejlepší kamarádka, kterou tolik obdivovala a která pro ni byla vzorem, nestojí za nic. Blaženka má velmi ráda společné neděle s otcem, často s ním jezdívá na výlety autem. Blíží se první Vánoce bez maminky, a jak otec, tak i Blažena ví, že to sami musí nějak zvládnout. Blažena se velmi snaží, chce mít všechno nejlepší, ale na Štědrý den onemocní a proleží ho v posteli. Pod stromeček však dostane vysněný dárek – nové kolo. Po nějakém čase se s tatínkem a Toničkou vydají za Petříkem a zde se Blažena dozví, že otec s Toničkou se chtějí vzít, a že si Petříka odvezou domů. Pro Blaženu a Petříka se tak zrodila nová naděje na úplnou rodinu.

Charakteristika hlavních postav

Blažena Borová – statečná, odvážná, učenlivá, trpělivá a vytrvalá, přizpůsobivá.

Oldřich Bor – trpělivý, snažící se pro dceru udělat maximum, není nijak zvlášť přísný co se týče dceřinných povinností

Tonička – skromná, ochotná, obětavá, pečlivá, trpělivá, oblíbená u Blaženy i Petříka

Jaroslav Duchoň – všímavý, pozorný, trochu tajemný, vtipný

Magda Budilová – vypočítavá, zlomyslná, neupřímná, snažící se v Blaženě vzbudit pocit dokonalosti, aby ji Blažena považovala za svůj vzor

— 3 —

---

Stručný obsah

V této knížce líčí Marie Majerová s jemným humorem a hlubokým porozuměním pocity a nálady mladé dívčí duše své dospívající hrdinky Blaženy Borové. Po matčině náhlé smrti zůstává s tatínkem-taxikářem a novorozeným bratrem Petříkem, který je dosud v ústavu v Krči, sama. Pro čtrnáctiletou studentku, žijící si dříve jako bezstarostný jedináček, nastává každodenní zápas s nezvyklými starostmi o domácnost. Zanedlouho se seznámí se slečnou Toničkou, služkou v sousedním bytě, která jí ochotně pomáhá překonávat těžké překážky při vaření. Blažena se také naučí jezdit na kole zásluhou staršího Jardy Duchoně, a zatouží po svém vlastním. Jezdí se také dívat na Petříka do Krče a moc by si přála, aby mohla opět chodit do školy jako před matčinou smrtí. Tato obrovská přání se jí vyplní všechna téměř najednou. Kolo dostala k Vánocům, po prázdninách bude zase chodit do školy a Petříka si vezmou domů, a jeho maminkou se stane hodná Tonička. Tolik štěstí se malé Robinsonce snad nikdy nenahromadilo v tak krátké době! Ale to je dobře, neboť Bláža si ho zaslouží...

— 4 —

---

Stručný obsah

Čtrnáctileté Bláže zemřela maminka. Blažena zůstala sama se svým otcem, taxikářem, Oldřichem Borem a maličkým bratříčkem Péťou, který zůstal v ošetřování v kojeneckém ústavu. Až dosud žila Blažena bezstarostně v útulném domově. Pokládala za samozřejmost, že má vše připraveno a nemusí nic dělat od rána do večera. Ale teď jí nastala veliká starost: musí se sama starat o domácnost, nakupovat a vařit tatínkovi. Poznává, že to není tak lehké, jak dříve předpokládala. A proto se od první chvíle přirovnává se svými obtížemi k Robinsonovi, který ztroskotal na opuštěném ostrově. Ve volných chvílích se učila Blažena jezdit na kole se svým přítelem Jaroslavem Duchoňem, který Blážu často navštěvoval. Od té doby toužila Bláža po novém kole. Jízdní kolo bylo Blaženě tím, čím Robinsonovi člun. A jaká byla její radost, když dostala kolo od tatínka k vánocům. Robinsončinou velkou přítelkyní byla Tonička, která vařila u sousedních stavitelů. Pro její častou pomoc při vaření a uklízení ji Robinsonka nazývala věrným Pátkem. Nakonec se Bláže splnil velký sen. Tatínek si vzal Toničku za manželku a malý Péťa se opět vrátil domů. A Bláža mohla chodit do gymnasia, kde se tak ráda a dobře učila.

— 5 —