07 KAPITOLA
Z Treasury Building do Senátu to byly přesně dvě míle, FroeliCHOVÁ celou cestu řídila jednou rukou a při tom telefonovala. Počasí bylo neslané nemastné, provoz silný a přesun trval dlouho. Zaparkovala u ústí bílého stanu na First Street, vypnula motor a zároveň i telefon.
„Nemohli by ti lidé z Ministerstva pracovních sil přijít sem?“ zeptal se Reacher.
Zavrtěla hlavou. „To je politický tah. Chystají se tu změny a bude mnohem zdvořilejší, když se bude obtěžovat sám Armstrong.“
„Proč chce jít pěšky?“
„Protože to není zrovna salonní typ. Má rád čerstvé povětří. A je umíněný.“
„Kam přesně má jít?“
Ukázala na západ. „Ani ne půl míle tímhle směrem. Dejme tomu šest nebo sedm set yardů přes Capitol Plaza.“
„Volal jim, nebo se oni ozvali jemu?“
„On volal jim. Určitě se to proflákne, takže se snaží předejít špatným zprávám.“
„Můžete mu v tom zamezit?“
„Teoreticky,“ připustila. „Ale ve skutečností o to nestojím. O takovéhle tahanice mi zrovna teď nejde.“
Reacher se otočil a zahleděl se na ulici za sebou. Nezaznamenal nic jiného než šedivou oblohu a auta ujíždějící po Constitution Avenue.
„Tak mu v tom nebraňte,“ řekl. „Zavolal jim on. Nikdo ho nevylákal ven. Není to past.“
Zahleděla se před sebe přes čelní sklo. Pak se otočila a pohlédla za něj, postranním okénkem do stanu. Zapnula telefon a znovu hovořila s lidmi ze své kanceláře. Používala zkratky a odbornou hantýrku, v níž se nedokázal orientovat. Ukončila hovor a telefon vypnula.
„Použijeme vrtulník, který je určený k řízení dopravy,“ řekla. „Bude se držet dostatečně nízko, aby si ho každý všiml. Bude muset projít kolem arménské ambasády, takže tam postavíme další policisty. Ztratí se tam. Já ho budu sledovat v autě ve vzdálenosti padesáti yardů po D Street. Chci abyste šel před ním s očima dokořán.“
„Kdy to podnikneme?“
„Během deseti minut. Běžte nahoru po ulici a zabočte doleva.“
„Dobře,“ prohlásil. Znovu nastartovala a popojela dopředu, takže mohl vystoupit na chodník hned u stanu. Venku si zapnul bundu a vykročil v chladném vzduchu. Po First Street a potom vlevo na C Street. Před ním na Delaware Avenue panoval silný provoz, za ní už zahlédl Capitol Plaza. Lemovaly je nízké stromy bez listí a mezi nimi se rozkládaly hnědé trávníky. Cestičky vysypané drceným pískovcem. Uprostřed fontána. Napravo jezírko. Kousek dál nalevo od něj nějaký obelisk vztyčený na čísi počest.
Vyhýbal se autům a přeběhl Delaware. Pokračoval na náměstí. Pod nohama mu křupaly kamínky. Bylo velice chladno. Měl tenké podrážky. Připadalo mu, jako kdyby byly do pískovcové drtě přimíchány ledové krystalky. Zastavil se nedaleko fontány. Rozhlédl se. Měl dobrý výhled. Jižním směrem nebylo nic jiného než vzdálená budova Kapitolu vzdušnou čarou přes Constitution Avenue. Směrem na západ se tyčila budova, kterou považoval za Ministerstvo pracovních sil. Očima Obkroužil fontánu, zaostřil pohled na střední vzdálenost a nevšiml si ničeho, co by ho znepokojilo. Minimální možnost úkrytu, žádná okna v blízkosti. V parku byli lidé, ale nepotloukali se tu celý den žádní úkladní vrazi, jen pro případ, že by kdosi neočekávaně změnil program.
Šel dál. C Street pokračovala na vzdáleném konci náměstí na druhé straně obelisku. Jako pokračování kolmé cestičky. Směřoval k ní ukazatel: Taft Memorial C Street křižovala New Jersey Avenue. Byly tam značené přechody. I tady panoval silný provoz. Armstrong musel strávit nějakou dobu čekáním na zelenou. Arménská ambasáda byla vepředu vlevo. Těsně před ní stála policejní motorizovaná hlídka. Parkovala u obrubníku, vystoupili čtyři policisté. Z dáli se k němu nesl zvuk helikoptéry. Otočil se a spatřil, jak letí nízko na severozápad. Ministerstvo pracovních sil stálo před nimi. Byla tam spousta příhodných postranních vchodů.
Přešel C Street k severnímu chodníku. Popošel kousek zpátky, aby mohl přehlédnout náměstí. Čekal. Vrtulník setrvával nehybně ve vzduchu, dost nízko na to, aby si ho každý všiml, a zároveň tak vysoko, aby nedělal příliš velký rámus.…
