Láska ve dnech vášní (Lawrence Ferlinghetti)

V útlé novele z období studentských nepokojů ve Francii roku 1968 lze najít téměř vše, co od pravého představitele beat generation můžete očekávat: sociální angažovanost, okouzlení Francií, osobitou poetiku, trochu příznačně mimo hlavní myšlenku jdoucí love story. Konflikt mezi revolucí a citem je umně nabalován na epizodně útržkovité části děje, těkajícího v čase a prostoru hlavní hrdinky, americké malířky Annie. Ferlinghetti není prozaik, je básník. Láska ve dnech vášní je ztělesněním touhy každého básníka aspoň jednou formulovat své poselství jasně, jednoduše a přímočaře. Prozaicky. Jak mám Ferlinghettiho rád jako básníka, tak mám pocit, že se mu předsevzetí podařilo naplnit až příliš. Snad k tomu přispívá i vyprávění v třetí osobě, snad nadměrné očekávání, snad skutečnost, že se podobného pocitu nemůžu zbavit (kromě Brautigana) ani u žádného jiného básníka, který si s prózou zalaškoval. Ferlinghettiho jsem vždy řadil k básníkům, kteří na malém prostoru dokáží přesně zasáhnout silnou a průzračně jasnou myšlenkou, třeba jen naznačenou. Tady mi však hlavní ideová nit v obrovském prostoru tonula od začátku ke konci stále víc, ač byla vyslovena nejednou.

Martin Heřman, tamto.mysteria.cz