Co jsme teď zač? (Lawrence Ferlinghetti)

Já jsem ty

Muž napůl žena
Žena napůl muž
A ti dva proletení navzájem
androgynní v každém z nás
ruce a nohy jednoho
objímají a svírají
ruce a nohy toho druhého
má prsa mé bradavky jsou stopy
po tobě
srdce ta škeble o dvou skořápkách
lapá po dechu v jeskyni moře
(chlemtavý zvuk mořských vln)
sperma mořská pěna chrstnutá
do lůn jeskyní
vytrysklá
z těla bytí
ze zpívajících úst moře
(zamlklí mořští ptáci se nad tím vznášejí)
A moře je brunátné krví
když Pašije svatého Matouše
zpívané slepcem
vysílá rozhlas v neděli ráno
A já jsem tu sám
ale i kdybychom tu byli dva
řekl bych
Jen jeden tu je
na konci jako na počáteku
jedno tělo které dýchá
jedno tělo které zpívá
A to tělo to tělo jsme my
to tělo jsou naše já
a já jsem ty

— 1 —

Odcizení: dvě včely

Objevil jsem je na chatě -
tu navztekanou na okně
a tu starou a skrčenou na posteli
ta na okně bzučela jak pominutá
a tloukla křídly o tabulku
tloukla křídly o sklo
kdežto ta na posteli
ta tichá a celá schoulená
ležela na dece sama
Nechtěl jsem je zabít
ale ta z okna
ať jsem mával jak chtěl
se nedala zahnat
zpátky do úlu
Dveře byly dokořán a ona to věděla
a na okamžik do nich vlétla
ale pak zas přiletěla zpátky
pryč od roje pryč od společnosti
Nějak se jim odcizila
a už se nechtěla vrátit
nebo tu možná zůstávala
kvůli té zraněné
kvůli té na posteli
Zkusil jsem ji nabrat
na kus zmačkaných
místních novin
ale to se nedala 
a nejspíš jsem jí přitom nějak iblížil
poněvadž spadla na postel
a za moment bylo po ní
když předtím ještě natáhla ruce
či nohy
jako by vstříc svému příteli či milenci
který popolezl o půl palce k ní
a pak se stuli
do úplně malé huňaté kuličky
a zůstal tak
a už se nepohnul
Zatímco venku pojednou
zabzučel hlasitěji úl
s miliónem pokojných konformistů
s ohnutými odbojnými tykadly

Nikdo z něho nevyletěl rozloučit se s mrtvými

Žádného posla nevyslali za nimi

— 2 —