KAPITOLA 6
I
Aliena byla rozhodnutá, že na to nebude myslet. Celou noc proseděla na kamenné podlaze kaple, opřená o stěnu, a zírala do tmy. Nejdřív nedokázala myslet na nic jiného než na zdrcující prožitek, který ji toho dne potkal, ale bolest postupně přece jen trochu polevila a dívka byla nakonec schopna soustředit mysl na poryvy bouře, která řádila venku, na déšť bušící do střechy kaple a na vítr prohánějící se po prázdných hradbách opuštěného hradu.
Nejdřív byla úplně nahá. Když ji ti dva muži… Když dokončili, co začali, vrátili se ke stolu a nechali ji ležet na podlaze. Richard seděl vedle ní a krvácel. Muži se dali do jídla a pití, jako kdyby na ni úplně zapomněli, a tak Aliena s Richardem využili příležitosti a vyklouzli z komnaty. Zrovna v tu chvíli začala bouřka, takže přes most už běželi v prudkém dešti a nezbylo jim, než hledat útočiště v kapli. Jenže Richard se musel téměř okamžitě vrátit do tvrze. Musel se dostat do místnosti, kde oba násilníci hodovali, uzmout z háku na dveřích svůj a sestřin plášť a utéct, než se William a jeho štolba stačí vzpamatovat.
V té chvíli ještě nedokázal na sestru promluvit. Podal jí její plášť a sám se zachumlal do svého. Pak se posadil na podlahu asi yard od dívky a opřel se zády o stejnou stěnu. Aliena toužila po někom, kdo by jí projevil náklonnost, kdo by ji objal a utěšil, jenže Richard se k ní choval, jako kdyby provedla něco nekonečně nestoudného. Nejhorší na tom bylo, že i ona sama měla takový pocit. Cítila se provinile, jako kdyby ona spáchala nějaký hřích. Docela chápala, že ji bratr nechce utěšit, že se jí nechce ani dotknout.
Byla ráda, že je chladno. Pomáhalo jí to vytvořit si v sobě představu, že je vzdálená světu, že je od ostatních lidí oddělená. A navíc chlad podle všeho otupoval bolest. Nepodařilo se jí usnout, ale někdy během noci upadli oba sourozenci do jakéhosi stavu vytržení a seděli tam dlouho bez hnutí jako mrtvoly.
Kouzlo zlomil až konec bouřky, který přišel naprosto neočekávaně. Aliena si uvědomila, že rozeznává okna kaple, malé skvrny šedivého světla v místech, kde předtím nebylo nic než černočerná tma. Richard vstal a došel ke dveřím. Podrážděně se na něj zadívala, jelikož ji to vyrušení vyvedlo z míry. Chtěla tam sedět opřená o zeď tak dlouho, dokud neumrzne nebo nezemře hlady, protože si neuměla představit nic nádhernějšího než v klidu a míru sklouznout do věčného bezvědomí. Pak Richard otevřel dveře a obličeje jim ozářilo slabé světlo počínajícího úsvitu.
Aliena se s leknutím probrala z transu. Richard byl dobitý k nepoznání. Obličej měl neuvěřitelně opuchlý a pokrytý odřeninami a zaschlou krví. Alieně se z toho chtělo brečet. Richard měl v sobě vždycky dost jalové odvahy. Když byl malý kluk, proháněl se kolem hradu na smyšleném oři a předstíral, že sráží lidi neviditelným dřevcem. Otcovi rytíři ho vždycky povzbuzovali tím, že předstírali, jak obrovský strach jim nahání jeho dřevěný meč. Ve skutečnosti dokázala Richarda k smrti vyděsit i prskající kočka. Ale včera večer podnikl, co bylo v jeho silách, a dostal za to ohavný výprask. A ona se teď o něj bude muset postarat.
Dívka se pomalu zvedla a postavila na nohy. Bolelo ji celé tělo, ale bolest už nebyla tak bodavá jako předcházejícího večera. William a jeho podkoní nejspíš někdy v průběhu noci dorazili džbánek vína a teď budou vyspávat. Vzbudí se pravděpodobně za rozednění.
Do té doby musí být ona i Richard pryč.
Vydala se na opačnou stranu kaple, k oltáři. Oltář představoval jednoduchý bílý stůl natřený na bílo a bez jakýchkoliv příkras. Dívka se o oltář opřela, rázně zabrala a oltář převrhla.
„Co to děláš?“ zeptal se Richard vyděšeným hlasem.
„Otec tady měl tajný úkryt,“ odpověděla Aliena. „Řekl mi o tom, než ho odvedli.“ Na podlaze pod oltářem ležel balík látky. Aliena ho rozmotala a odhalila dlouhý meč i s pochvou a opaskem a nebezpečně vypadající dýku, asi stopu dlouhou.
Richard přistoupil blíž, aby si zbraně prohlédl. Neuměl s mečem moc zacházet. Učil se šermovat, ale p…
