II
Během uplynulých tří let se převorství v Kingsbridge změnilo k nepoznání.
William tu nebyl od svatodušních svátků, kdy Philip a jeho armáda dobrovolníků překazili Waleranu Bigodovi plány. Tehdy tu stálo nějakých čtyřicet nebo padesát dřevěných domků nakupených kolem brány vedoucí do převorství a roztroušených podél bahnité cesty směřující k mostu. Když se teď blížil k vesnici mezi vlnícími se poli, viděl před sebou přinejmenším trojnásobek domů. Tvořily souvislý hnědý pás lemující dolní okraj šedivých kamenných hradeb převorství a zcela vyplnily prostor mezi klášterem a řekou. Některá stavení byla docela veliká. Uvnitř převorství zahlédl William několik nových kamenných staveb. A zdi nové katedrály rostly podle všeho docela rychle. Na řece se objevily dvě nové přístavní hráze. Z Kingsbridge se stalo město.
Vzhled celého místa potvrdil Williamovy obavy, jež se mu honily hlavou od chvíle, kdy se vrátil z války. Jak jezdil křížem krážem svým panstvím, vybíral nezaplacené daně a týral neposlušné poddané, neustále všude slýchal něco o Kingsbridge. Mladíci, kteří nezdědili žádnou půdu, se tam vydávali za prací. Bohaté rodiny posílaly svoje syny do školy v převorství. Drobní rolníci prodávali mužům pracujícím na stavbě chrámu vajíčka a sýr. A o svátcích tam všichni chodívali na mši, přestože tam žádná katedrála dosud nestála. A zrovna dnes byl svátek, den svatého Michaela. Letos připadl na neděli. Bylo vlahé ráno, jaká se občas na začátku podzimu vyskytují, počasí jako stvořené pro cestování, takže se do převorství vydalo hodně lidí. William doufal, že na místě zjistí, co všechny do Kingsbridge tolik táhne.
Doprovázelo ho pět pochopů z jeho družiny. Po vesnicích odváděli bezvadnou práci. Zpráva o Williamově trestné výpravě se šířila neuvěřitelnou rychlostí, takže po několika dnech už lidé věděli, co můžou očekávat. A tak když se William blížil, posílali ženy a děti, aby se schovaly v lese. William byl rád, že se mu podařilo zasít lidem do srdcí strach: to je drželo na uzdě. Alespoň konečně vědí, kdo je tady pánem!
Když se svou skupinkou dorazil blíž ke Kingsbridge, pobídl koně do trysku a ostatní ho následovali. Dorazit na místo plnou rychlostí, to vždycky udělá větší dojem. Lidé uhýbali na okraj cesty nebo uskakovali do pole, aby se vyhnuli urostlým uhánějícím koním.
S hlasitým klapotem se celá skupina jezdců přehnala přes dřevěný most. Mnicha, který tam vybíral mýtné, si vůbec nevšímali. Řítili se dál, jenže úzká ulička před nimi byla zatarasená povozem plným sudů s vápnem, který vleklo pár mohutných a pomalých volů. Rytířům nezbývalo než přitáhnout koním uzdu a náhle zpomalit.
Zatímco pomalu jeli za povozem do vršku, William se rozhlížel kolem sebe. Mezi starými staveními viděl nové, narychlo postavené domy. Všiml si pekařství, krčmy, kovářství a domu ševce. Atmosféra blahobytu se nedala přehlédnout. Williama žrala závist.
Na ulicích se však nepohybovalo mnoho lidí. Možná budou všichni nahoře v převorství.
Se svými rytíři v závěsu projel William za volským povozem branou vedoucí do převorství. Nebyl to zrovna příjezd, jaký by se mu příliš zamlouval, a zmocňovaly se ho obavy, že si toho někdo všimne a bude se mu smát. Naštěstí se po něm nikdo ani neohlédl.
Na rozdíl od opuštěného města rozkládajícího se za hradbami bylo uvnitř převorství neobyčejně živo.
William popojel dopředu a rozhlédl se kolem sebe ve snaze všechno nějak pochopit. Všude viděl takové spousty lidí a současně se všude dělo tolik věcí, že si z toho připadal tak trochu jako očarovaný. Nakonec se mu výjev přece jen uspořádal do tří oddílů.
Nejblíž u něj, v západní části převorství, se nacházelo tržiště se stánky. Ty byly postavené do vyrovnaných řad vedoucích od severu k jihu. Uličkami proudily od trhovce k trhovci stovky lidí a nakupovaly jídlo a pití, klobouky a boty, nože, opasky, kachňátka, štěňata, nádobí, náušnice, vlnu, přízi, provazy a desítky dalších nezbytností i věcí pro potěšení. Na první pohled bylo jasné, že obchod vzkvétá a všech…
