Syn lovce medvědů (Karl May)

Jeli pořád na jih, podél úpatí horského pásma vlevo od prohlubně někdejšího jezera.

„Ví už můj rudý bratr, jak osvobodíme ta dva zajaté lovce?“ zeptal se Old Shatterhand.

„ Vinnetou o tom nemusí přemýšlet,“ odpověděl náčelník Apačů. „Vrátí se k Šošonům a zajatce jim vezme. Hadí Indiáni už mnohokrát prokázali, že nemají v hlavě mozek.“

„To je pravda,“ přikývl Old Shatterhand. Hned pochopil, co má Vinnetou na mysli. „Ani jeden z nich nepomyslel na to, že tu bílí lovci nejsou sami. Jinak by jistě vyslali zvědy. Máme tedy co dělat s lidmi, jejichž chytrosti se nemusíme obávat. Kdyby s nimi jel jejich náčelník Oihtka-petay, určitě by tu nechal několik zvědů.“

„Ani tak by nic nenašli, neboť Vinnetou a Old Shatterhand by přilákali jejich zraky k sobě a svedli by je z cesty.“

Dojeli k místu, kde úžlabina začínala stoupat na západ. Byla už tma, takže už nešlo určit stopy. Zabočili doprava a po chvíli rychlé jízdy po měkkém a schůdném terénu se jim zdálo, že doleva odbočuje další úzká úžlabina. Nechtěli se přátelé, s nimiž jeli, utábořit tady? Zastavili a po chvíli Vinnetoův kůň zahrabal kopytem a slabě zafrkal,což bylo znamením, že větří něco neobvyklého.

(str. 54)