Skřivánčí písně (Josef Václav Sládek)

Pacholátko

Pacholátko boubelaté, 
očka modrá, vlásky zlaté. 

Ústka jako máky plané, 
celé jako malované. 

Po dolíčku v každém líčku 
a čilejší nad rybičku. 

Pacholátko boubelaté 
směje se jak slunko zlaté. 

To jsme rádi, že je máme, 
nikomu je neprodáme!

— 1 —

Domov

Domove, domove
drahý a jediný,
nejdražší, nejsladší
nad světa končiny.

Nejdražší, nejsladší
na světe ze všeho,
daný mi v kolébce
od Boha samého.

A kdybych ve světě
byl i ten nejchudší,
tys mi dán za poklad
v matčině náručí.

Jinde jsou krásnější,
jinde jsou šťastnější,
ale tys nad všechny
vlasti mi milejší.

Před mořem, za mořem
nenajdu takové,
jako ty, milený
český můj domove!

— 2 —

Sněhulák

Obří tělo, mračný zrak,
venku stojí sněhulák;
mráz-li pálí, vichr duje,
sněhulák se pošklebuje:
"Dobře tak!"

Sněhuláčku, jak se máš?
tak zlý nejsi, jak se zdáš, -
hrozíš, dokud sníh nejihne,
ale jaro to ti střihne
na rubáš!

Sněhuláčku ubohý,
nebudeš moct na nohy,
až jen slunko teple svitne,
to tě, sněhuláčku, chytne
za rohy!

Budeš pryč jak na koni,
skřivánek ti zazvoní,
mušky budou hráti tobě
a fialky na tvém hrobě
zavoní. -

— 3 —

Ten náš pes

Ten náš pes,
skákal dnes,
skákal také včera;
bude as
skákat zas
zítra do večera.

Pejsku náš,
co to máš,
že's tak vesel stále?
"Řek' bych vám,
nevím sám -
hop!" - a skákal dále.

— 4 —