Včela na sněhu (Josef Kainar)

Dvanáct kytar

Měl jsem dvanáct kytar
ve svým životě
Všechny jsem je propil Ztratil
Utopil
Teď na krku mám třináctou
A škrtí

Měl jsem spoustu kytar
ve svým životě
Tahleta poslední mně přijde myslím draho

Tahleta poseldní je jiná
Zlá jako stará panna
Trochu mi jak sfinga leží na skříni
Trochu jak úl když vymírají včely
Trochu jak stromek
který přišel s vodou S kalnou vodou

Struny jí praskají
jenom když usínám
A když se nad ni skloním
Já stále slyším to staré věčné z dětství
Tomu tak dát něco do ruky
A opravdu jsem zkazil mnoho písní
A kolik not jsem zašlapal
A lásek nedohrál
Co je v té kytaře po tom
Vymačkám z ní
to co v ní ještě je
Pár malých blues

Pár taktů naděje
Pár jisker natrsám
z těch jejích tvrdých strun
pro holky z Domovů
pro blázny z Pampelun
- a pro svou Kuželku
Kuželka ráda blues -
abych si mohl říci

Co stihlo
Stihlo tě
S třináctou kytarou
V jediným životě