Alchymista

Santiago už jel dvě a půl hodiny pouští a snažil se pozorně naslouchat svému srdci. Neboť ono mu mělo odhalit přesné místo, kde je ukrytý poklad.

"Tam, kde bude tvůj poklad, bude i tvé srdce," řekl Alchymista.

Santiagovo srdce však mluvilo o něčem jiném. S hrdostí vyprávělo o pastýři, který opustil své ovce a šel za snem, který se mu zdál po dvě noci. Vyprávělo o Osobním příběhu a o mnoha mužích, kteří učinili totéž a vydali se hledat daleké země nebo krásné ženy a čelili lidem své doby s jejich názory a předsudky.

Ustavičně mluvilo o cestách, objevech, knihách a velkých změnách.

Právě když se chystal vstoupit na jednu dunu - a teprve v té chvíli - mu srdce pošeptalo: dávej pozor na místo, kde se rozpláčeš. Protože na tom místě jsem já, a tam je tvůj poklad.

Santiago pomalu stoupal vzhůru. Na nebi plném hvězd zase zářil úplněk; šli tedy pouští celý měsíc. Svit luny a hra stínů na písečném přesypu měnily poušť v rozvlněné moře a připomínaly chlapci den, kdy nechal svého koně jít volně po písčinách, až se objevilo dobré znamení pro Alchymistu. Svit luny zaléval i mlčení pouště a všechny poutníky hledající své poklady.

Když pak krátce nato vystoupil na vrchol duny, srdce mu poskočilo. V záři měsíce se uprostřed pouště velebně a slavnostně tyčily egyptské pyramidy.

Santiago padl na kolena a rozplakal se. Děkoval Bohu, že uvěřil ve svůj Osobní příběh a že jednoho dne potkal krále, kupce, Angličana a Alchymistu. A především ženu z pouště, díky níž pochopil, že Láska nikdy neodloučí muže od jeho

Osobního příběhu.

Z výše egyptských pyramid shlížela na Santiaga celá staletí.

Kdyby chtěl, mohl se teď vrátit do oázy, vzít s sebou Fátimu a žít dál jako prostý pastýř. Vždyť Alchymista žije v poušti, přestože rozumí Řeči světa a umí proměňovat olovo ve zlato.

Nikomu nemusí ukazovat své umění a moudrost. Zatímco on sám šel za svým Osobním příběhem, naučil se všemu, co potřeboval, a prožil vše, o čem snil.

Teď však došel k svému pokladu a dílo je úplné teprve tehdy, když je dosaženo cíle. Tady, na téhle duně, se rozplakal.

Podíval se na zem a uviděl, že na místě, kam skanuly jeho slzy, leze skarabeus. Za dobu strávenou v poušti už se poučil, že v Egyptě jsou skarabeové symbolem Boha.

Měl před sebou další znamení. Začal tedy kopat. Předtím si ještě vzpomněl na Sklenáře: nikdo by si nedokázal postavit pyramidu na dvoře, i kdyby hromadil kamení po celý svůj život.

Celou noc na tom místě kopal a nic nenašel. Z výše pyramid na něho mlčky shlížela celá staletí. Ale nevzdával se: ustavičně kopal a zápasil přitom s větrem, který mu kolikrát znovu zavál jámu pískem. …