"Přináším znamení z pouště," řekl strážci, který stál před vchodem do ohromného bílého stanu uprostřed oázy. "Chci mluvit s vůdci."
Strážce nic neřekl. Šel dovnitř a dlouho se nevracel. Pak vyšel s nějakým mladým, bíle a zlatě oblečeným Arabem. Santiago mu pověděl všechno, co viděl. Arab ho požádal, ať chvíli počká, a zase šel dovnitř.
Setmělo se. Vycházeli a přicházeli Arabové a obchodníci.
Pomalu zhasínaly ohně a oáza tichla jako poušť. Jenom světlo ve velkém stanu svítilo dál. Po celou tu dobu Santiago myslel na Fátimu a pořád se nemohl vyznat v tom, co mu odpoledne řekla.
Konečně po mnoha hodinách čekání mu strážce řekl, aby šel dál.
To, co spatřil, ho nadchlo. Nikdy by nevěřil, že uprostřed pouště může existovat takový stan. Zem pokrývaly nejkrásnější koberce, po jakých kdy chodil, a ze stropu visely žluté tepané lustry se zářícími svícemi. Kmenoví vůdci seděli vzadu v polokruhu, paže a nohy položené na hedvábných, bohatě vyšívaných polštářích. Sluhové přicházeli a odcházeli se stříbrnými podnosy plnými čaje a koření. Někteří z nich měli za úkol udržovat žhavé uhlíky v dýmkách nargilé. Jemná vůně kouře prosycovala vzduch.
Bylo tam osm vůdců, ale Santiago hned poznal, kdo z nich je nejvýznamnější: bíle a zlatě oděný Arab, sedící uprostřed půlkruhu.
Vedle sebe měl mladíka, s nímž už Santiago mluvil předtím.
"Kdo je ten cizinec, který hovoří o znameních?" zeptal se jeden z vůdců a podíval se na něho.
"To jsem já," odpověděl a vyprávěl, co viděl.
"A proč by to poušť říkala cizinci, když ví, že tu žijeme už po mnohá pokolení?" prohlásil další kmenový vůdce.
"Protože moje oči ještě nepřivykly poušti," odpověděl Santiago. "A zrovna tak mohu vidět věci, které oči už příliš zvyklé neuvidí."
- Protože vím o Duši světa, - pomyslel si. Nic však neřekl, protože v něco takového Arabové nevěří.
"Oáza je neutrální území. Oázu nikdo nepřepadne," pravil třetí kmenový vůdce.
"Říkám jen to, co jsem viděl. Nechcete-li tomu věřit, tak nic nepodnikejte."
Ve stanu se rozhostilo hluboké mlčení, po němž následovala vzrušená debata mezi kmenovými vůdci. Mluvili arabským dialektem, jemuž Santiago nerozuměl, když však dal najevo, že chce odejít, jeden ze strážců mu řekl, aby zůstal.
Santiago pocítil strach; znamení sdělovala, že něco není v pořádku.
Zamrzelo ho, že o tom vůbec s velbloudářem mluvil.…
Paulo Coelho
Martin Koutný –
Alchymista je inspirativní příběh o hledání svého životního poslání a objevování vnitřních pokladů. Coelho formuluje moudrost a filozofii prostřednictvím poutavého dobrodružství hlavního hrdiny. Je to kniha, která povzbuzuje k sebepoznání a naslouchání svému srdci.
Anička M. –
Motivační a povzbudivé čtení. Jedna z nejlepších věcí od Coelha.
Olda Římský –
Opravdu krásná kniha k zamyšlení. Od Coelha jsem toho četl víc, ale Alchymista a Poutník jsou z mého pohledu nejlepší.
Alchymista je krásné a povznášející čtení, snad všechny paralely a poučení v něm obsažené jsem v sobě a svém životě našel. Asi hlavním poselstvím knihy je abychom naslouchali vlastnímu já a nenechali se manipulovat okolím. Na tuto knihu musíte mít čas, klid a náladu, ale vyplatí se.