Instant (Jiří Kulhánek)

Raz, dva, tři, – teď zachřestí klíče, vrzne klika a nakonec klapnou dveře. Safra! Už jsem tu zbyl jenom já sám! A propásl jsem společný budíček!!!

Rychle vstát a do koupelny. Bolelo mě celé tělo. Při čištění zubů jsem si vzpomněl proč. Fuj, ještě že to včera dobře dopadlo. Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Vypláchnout ústa, – tak a rychle do kuchyně. Ručičky hodin se otáčejí neuvěřitelně rychle. Mrknul jsem z okna, a tam někde, kde končí Dlouhá ulice – nebo snad ještě dál, stoupal k nádherně popelavému nebi úzký proužek černého kouře. Ušklíbl jsem se, kdo ví, co ti lidé zase blázní. Znovu rychlý pohled na hodiny a skoro se mi zježily vlasy. Ještě že máme tu instantní kávu! A předsmažené suchary! A nevěřili byste, co času ušetří takový kohoutek s horkou předslazenou vodou.

Oblékl jsem si svou novou uniformu.

I když dnes jdu do Přípravné školy pro Universitu pro budoucí vyšší důstojníky poprvé, tak už mi je skoro osm let, tedy dost na to, abych nepřišel po­zdě… už nikdy.