Instant (Jiří Kulhánek)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Raz…, dva…, tři…, teď zachřestí klíče, vrzne klika, další šustivě tichý krok a nakonec hluše klapnou dveře – klap. Tak. A jsem zase sám. Dojdu si pro rohlíčky, pěkně pomalu, a už se těším na šeďocha. Mám celej den čas; s Pepí­nem se sejdem v Parku u Slepý až ve tři čtvrtě na devět (tedy na dvacet jedna ­nebo na dvacátou první?) V hlavě mi vrtá ten Pergilův plán, o kterým nám včera nic neřek'. A taky mě čím dál tím víc a víc tíží, že se plyšouni můžou do­stat přes Stoku. Večer se nesmím zapomenout Pergila zeptat, jak je to vlastně možný. Po snídani jsem si vzal samopal a šel radši hlídat šprčkouny.

Informace

  • 13. 5. 2023