CHEEŮV ČARODĚJ (1986)
Tony Hillerman
Svým románem The Blessing Way (Cesta požehnání) z roku 1970 vytvořil Tony Hillerman zcela nový podžánr detektivní literatury - pod-žánr věnovaný domorodé americké kultuře. Přestože se potomci amerických Indiánů objevovali v detektivkách již dříve, Hillerman propůjčil svým Navahům hloubku i šíři. Sám totiž mezi nimi vyrostl, a když ho později rodiče zapsali na internátní školu provozovanou domorodými Američany, strávil Hillerman mezi těmito lidmi i většinu pozdějšího života. Díky tomu píše své romány s ryzí autenticitou a porozuměním pro jednotlivé postavy, jakému se žádní jiní autoři nevyrovnají. Je těžké vybrat z Hillermanových románů nějakého favorita - všechny jsou dobré -, ale mezi nejpovedenější díla zřejmě patří Listening Woman (Naslouchající žena) a Skinwalkers (Vlkodlaci). Hillerman byl rovněž editorem knihy The Best American Mystery Stories of the Century (Nejlepšíamerické tajemné povídky století), retrospektivního pohledu na vývoj žánru mystery ve dvacátém století.
Sníh je pro Eskymáky tak důležitý, že pro označení jeho různých podob používají devět podstatných jmen. Desátník Jimmy Chee z Navažské kmenové policie se to kdysi dozvěděl jako student antropologie na Novomexické univerzitě a dnes si na tuto perličku opět vzpomněl. Napadlo ho totiž, kolik slov se v jazyce Navahů používá pro popis různých forem čarodějnictví. Stará Tso ovšem použila výraz „antil“, který označuje nejzazší, absolutně nejhorší formu. Koneckonců právě takový byl i skutek, který zde zřejmě někdo spáchal. Pravděpodobně šlo o vraždu a zcela jistě o zmrzačení, tedy pokud se stará Tso nepletla. A věřil-li člověk v čarodějnickou mytologii, jež se šířila mezi padesáti klany tvořícími Lid, pak tyto jevy musel provázet kanibalismus, incest, a dokonce i nekrofilie.
V rádiu na palubní desce Cheeova pickupu právě mladý Navaho dočetl reklamu na Gallupův autobazar a vystřídala ho píseň Willieho Nelsona o trápení a soužené duši. Tahle balada přesně vystihovala
Cheeovu náladu. Byl unavený. Měl žízeň. Byl zmáčený lepkavým potem. Byl ustaraný. Jeho pick-up kodrcal ve vyježděných kolejích a zanechával za sebou v bezvětrném parnu bílý oblak prachu, který přesně vyznačoval jeho klikatou trasu po Rainbow Plateau. Auto bylo od prachu celé šedé. Jimmy Chee rovněž. Od svítání urazil dobrých dvě stě mil po napůl uválcovaném štěrku a neoznačených dopravních stezkách na pomezí Arizony, Utahu a Nového Mexika. Zpočátku se jednalo o běžnou rutinu - ověření a vyvrácení jedné čarodějnické historky v osadě Tsossiů severně od Teec Nos Pos, dříve než vypuknou problémy. Rutinní a logická záležitost. Po kruté zimě a jaru plném písečných bouří přišlo bezdeštné léto se sálajícími vedry. Naděje zmíraly, věci se vymykaly z rukou, zloba narůstala a šup - objevila se čarodějnická historka. Úplně logické. Po kruté zimě a rozbouřeném jaru se léto vždycky zvrtne. V letní osadě Tsossiů šlo konkrétně o problém jednoho nemocného dítěte a jedné studny, jejíž voda se ukázala jako příšerně zásaditá - nic nečekaného. Výskyt tak specifického čaroděje však člověk čekat nemohl. Tsossiové se shodovali, že vlkodlakem je v tomto případě Městský Navaho, muž, který bydlel v jednom ze státních domů v Kayentě. A proč právě Městský Navaho? Protože všichni věděli, že je to čaroděj. A kde se to doslechli poprvé? Řekli jim to lidé, kteří navštěvovali tržiště v Mexican Water. A tak Chee vyrazil na západ přes Tohache Wash, kolem Red Mesa a Rabbit Ears do Mexican Water. Celé hodiny seděl na stinné verandě a dával lidem, kteří sem přišli nakoupit a naplnit si soudky léčivou vodou, příležitost, aby jej dobře poznali a třeba se nakonec odvážili promluvit se zcela neznámým člověkem o čarodějnictví. Byli zde příslušníci Blátivého klanu, Lidu mnoha koz i Klanu vztyčené skály - Cheeúv Pomalu hovořící lid byl pro ně sice naprosto cizím kmenem, ale některým z nich se nakonec přece jen trochu rozvázal jazyk.
Na Rainbow Plateau působilo nějaké kouzlo. Klisně Adeline Etcit…
