Tiché kroky (Jaroslav Vrchlický)

Tak mám tebe plnou duši

Tak mám tebe plnou duši,
že víc nemá svlačec rosy,
když jej ze sna slunce vzruší
zrána padnouc do rákosí;
a má duše stále prosí:
Smiluj se! Vždyť lásky v tobě
více, nežli píseň tuší!

Zvon, když rozhoupá se v plese,
nemá v ňadrech tolik zvuků
a pták písní tolik v lese,
srdce nemá tolik tluků
jak ty, když svou bílou ruku
na čelo dáš v požehnání,
co se blaha na mne snese!

Jako ve snách stále žiji,
kam jen hnu se, hudbu slyším,
jednu sladkou melodii,
od květin až k hvězdným výším
zvukem prudším a zas tišším!
Věř, dřív neztichne ta píseň,
až svou skráň v tvém klínu skryji.                

— 1 —

Ublížilas, lásko

Ublížilas, lásko, ublížila
srdci mému, jež ti všecko dalo;
dobrý bože, kde jest jenom síla,
bolu tolik jest .. síly málo.
Po horách jsem chodil celé noci,
hledal bylinu, jež všecko zhojí,
jež by mohla tu palčivost zmoci,
která pálí, lásko, z ruky tvojí!
Řek jsem přešel, že jich nespočítám,
nenašel jsem nikde ono kvítí,
pracně prsty zlaté klasy chytám,
zázračný květ nelze zachytiti.
Tak s tou ranou musím jít až k hrobu,
neb ji zaceliti, malá síla . . .
pták jsem, z dlaně osudu žal zobu,
ublížilas, lásko, - ublížila . . .                

— 2 —