Podpořte LD sdílením:
Ukázky
KDO SE VEJDE NA HOUSLE
Stopadesátý sonet o jaru
Jaro je tak křehké až se světlo láme pomalu slimáčími růžky se odhodlává tráva listí má prsty k zemi svěšené a ráno nepřestává po celý den a trvá přes půlnoc a do poslední chvíle na větvi hlohu zpívá v dešti kos a šílený je
— 1 —
Stopadesátá báseň o podzimu
Tolik pádů a tolik ticha bez konce A tolik nevídané lsti Jitra jsou jako neštěstí a málokdo si toho všímá Bylo nám jaro léto podzim brzy nám bude krutá zima A vítr v listí šelestí
— 2 —
Noci a dny
I tento svět má svoje noci a je jich mnoho Jsou však rána kdy hlasy ptáků něžně skřípou jak střemchou otvíraná brána A dny jsou laskavé jsou dny dny bez plotů a samá vrátka kdy děti malá podzimňátka sbírají v trávě kaštany
— 3 —
Most
Přeletěl pták a křivka letu utkvěla pevně nad vodou tak jako most a jako úžas a smutní lidé po něm jdou Po mostě který nad bolestí jak krásné paví oko tkví na druhou stranu přecházejí kde smutek smutné netrápí Čí smutek nebyl spravedlivý ten po tom mostě málo smí pod jeho kroky zmlkne píseň a most se pod ním prolomí A znovu přelétají ptáci jak ve snu lidé přes most jdou který tu zbyl jak zbytek křídla a modrý úžas nad vodou
— 4 —
KRAJINA SRDCE
Dávno
Hle jižní Morava kraj meruněk a vína a Janíčka tu v písni zabili a u jezírka blízko Podivína střevíček bílý víly ztratily A kdo se do luk vydá stane u té vody po které pluje leknínový květ jako hrst sněhu jako tělo víly a němá pověst starodávných let
— 5 —
Balada o Ječmínkovi
Protože jsem z té Moravy vím že byl Ječmínek král který se v obilí schovával říkal si s křepelkami Kam se však schová Ječmínek vousatý jako to jméno až přijde podzim s úhory a bude posečeno Že jsme tak strašně sami
— 6 —
Večer
Pěšiny vedou do polí a končí kde nic nebolí a jabloně jsou plané A měsíc bílý srpek dne vyžíná ticho z kamene a říká neříkanés
— 7 —
Krátký popis léta
Požáry Ze čtyř stran hoří léto Omamně kvetou akátové háje zelená duše vína doutná na vinicích krvácí vlčí máky v obilí Přichází tma a po stříbrném mostě kráčí luna Svět je jak chleba vytažený z pece a noc ujídá
— 8 —
Podzim s mrtvým jestřábem
Krajina v mlhách Podzim hodil kamenem zlatým ze všech sil a u trati se v telegrafních drátech s výkřikem jestřáb oběsil Na nebi slunce jako jáma do dálky běží telegrafní drát a jako prázdná rukavice z peří mrtvola ptáka visí za pařát
— 9 —
Zimní krajina srdce
Na stromech černé plody zimy země až na kost prázdno dálka A zůstat sám a mezi svými jak nad zamrzlou vodou lávka
— 10 —
MĚSTO, KTERÉ MUSÍM
Sídliště
Někdo tu napsal svoji touhu na plot térem a metrovými slovy BEZ TEBE NEJSEM NIC JEDINÁ NĚŽNÁ LÁSKO OČIČKO MOJE SAMETOVÝ
— 11 —
Večer na předměstí
Mám rád tu chvíli Jak stín laní spočívá na ní neulhání a vážně hasne denní jas Je slyšet dětské hlasy z dvora průčelí domů zrůžověla zvoníci berou za provaz
— 12 —
V PŘÍTOMNÉM ČASE NEPAMĚTI
Modlitba za vodu
Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek Voda je zarmoucená vdova voda má voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská
— 13 —
Slova
Ta vyprošená na poslední chvíli do mála zbývající musí nám nyní stačit Pověz mně kolik jich potřebuje verš aby ho nebylo příliš A kolik kamínků se vejde na dlaň dítěte a kolik do bolavých úst Po celý den jsi zahazoval slova aby ti zbylo večer na báseň Někdo jde za námi a sbírá
— 14 —
Verše psané na starý i nový způsob
Vlaštovko nesmíš nás vynechat tak jako já se nesmím ptát a marně marná slova ztrácet jestli je pro mne dobrá dost ta zem kde noc tak trpce voní Pro její staré něžné rány sám zraněný a rozedraný musím se vyptávat sám sebe jestli jsem dosti dobrý pro ni Vlaštovko nesmíš nás vynechat až na jaře se budeš vracet
— 15 —
Informace
O autorovi
Bibliografické údaje
- Autor: Jan Skácel
- Jazyk: Čeština
- Rok vydání: 1984
- Žánr(y): poezie
