Podpořte LD sdílením:
Ukázky
NOVÉMU RÁNU ROŽNEM SVÍCI JE NEZNÁMÉ A NEMÁ TVÁŘE JAK ANDĚL V DŘEVU LÍPY SPÍCÍ A ČEKAJÍCÍ NA ŘEZBÁŘE NĚKDY SE ANDĚL NA NÁS HNĚVÁ ANDĚLA MÁME KAŽDÝ SVÉHO A NADĚJE MÁ Z BUKU KŘÍDLA A SRDCE Z DŘEVA LIPOVÉHO
— 1 —
CHYBA BROSKVÍ
I
velbloud je bloud jenž bloudí tam kde je nouze o jabloně pro velblouďátko hledá žízeň hedvábnou hlavu k zemi kloně
— 2 —
II
je slyšet vůni stůně růže a vítr usnul znaven v seně měsíček jako malé slůne po nebi chodí obráceně
— 3 —
III
mýval je medvídek co míval ale už nemívá a sami víme jen málo bez větrných mlýnů nebyl by vítr někdo nad včelami
— 4 —
IV
veverka pro ni oříšky nastřádal les za celé léto a přijde zima doba je to kdy hlad se šplhá do výšky
— 5 —
V
taková pravda celá v hlíně až po kolena bez hnutí dům postavený na mizině a krutá hrdla labutí
— 6 —
VI
básníci zelení a vraní ptají se za nás kde je vina pak usínají rozedraní na tvrdém loži z psího vína
— 7 —
VII
pštros nelétá spíš běhá po dvou a na sahaře kdepak kra to radši rovně tady chodbou a potom vpravo do dvora
— 8 —
VIII
světlušky mají lucerničky a křesadélka když je tma vykřešou jiskru posvítí nám a tma je často tma nás má
— 9 —
IX
v lakomé dálce stáda koní je tolik dávno vítr zlo ohýbá k zemi našel v trávě podkovu chromé železo
— 10 —
X
je ticho pták je v hrdle smyčka a poté zpěv a zalknutí a klíček kterým klíčí zrno a lidé na klíč zamknutí
— 11 —
XI
když pláče slon je slza velká jak malý rybník na něm plave docela smutná vodní slípka a potáplice naříkavé
— 12 —
XII
od rána v polích pětpenězí pak spadne soumrak to si chystá křepelka onen stříbrňáček za který jidáš zradil krista
— 13 —
XIII
až se budou pást s ovečkami vlci naplní se pane marná vůle tvá v cizí zemi žila smutná zahynula nešťastná ta hlava ježkova
— 14 —
XIV
nevíme nevíš nikdo neví neptej se kam už není kdy ze tebou kráčí eurydiké a nesmíš ohlédnout se jdi
— 15 —
XV
a člověk za ním jiný hlad chodí a bere za rameno a chraň se vědět jeho jméno a chraň se z křoví zavolat
— 16 —
XVI
okolo kulatého stolu v domě kde nikdo nebydlí do smrti budou sedět spolu bez oken slov a bez židlí
— 17 —
XVII
skončilo vše a všechno ještě zbývá jak tenkrát v ráji znovu osloví milence had je studený a němý a poskvrněný slovem o krvi
— 18 —
XVIII
lidé se berou pro ticho které je slyšet jenom ve dvou jinak to ticho neunesou jinak je ticho přemůže
— 19 —
IXX
zlomeným ouškem jehly ztracené ve stohu sena děti uslyší na dvoře žháře a potom tu úzkost tu v pelíšku tam uvnitř u myší
— 20 —
XX
příslušnost této tmy je jiná za vápnem bílé patníky a jsem tak úpěnlivý jak jen slitování bývá a zimní smlouva noci se sněhem
— 21 —
XXI
a ku podivu moře voní senem pane amundsene kdy se vrátíte
— 22 —
XXII
na líci bývá vyražena panna v své nevinnosti zestupuje stát a ví že chlapci nosí mince po kapsách tak blízko zděšeného pohlaví
— 23 —
XXXII
dokonaný den se sklání nad vodou a hlavy koní snědl soumrak černá růže rozkvetla a prudce voní
— 24 —
XXXV
jsme znovu němí otlučená kolébka řeči nemá dno a kdo se nyní dotkne ticha rozkolébá je naprázdno
— 25 —
XXXIX
podivná zima přesně o půlnoci se rozezpívá kos jak zrnka kmínu sype se zpěv a neustává trvá jak saze u komínu
— 26 —
ILVII
rybníky voda obrácená naznak uprostřed polí nebe ostříži u hráze hromadí se pěna špinavá jako vlna po stříži
— 27 —
LVI
ta němá slova vypůjčím si od ryb budu je říkat vroucně pod vodou a ani trochu nebude mi líto jestli se utopí a na břeh nedojdou
— 28 —
C
k studánce hlaďné nechodíme pít u té se jenom potkáváme a nasloucháme jak zvěř utíká a v houští suché větve láme
— 29 —
OŘÍŠKY PRO ČERNÉHO PAPOUŠKA
1
rosniček rosných hlasy rosné (a ráno bývá neúprosné) za všechny co jsou v srdci bosí hlasitě z čisté rosy prosí
— 30 —
2
krajina jako skýva chleba žebráky ještě za tmy ptaná krajina dávno od pradávna rukama lidí dotýkaná
— 31 —
6
hvězdy voní jako vloni voněly po celé léto jako růže jako zvony jako hrany země této
— 32 —
9
v poledne na lavičkách v parku kdy čas je bílý jako vlasy stařečci přísní sedávají a přísně vládnou nad počasím
— 33 —
10
a usmějme se trochu hořce všemu co víme o sýkorce o smrti o úzkostech k ránu protézách ryb a kormoránů
— 34 —
12
bývala tady konečná začátek všeho co dál není dnes vede kolej pořád dál a vlaky staví na znamení
— 35 —
14
tak je nám zima a tak mráz je hlasitý a tolikrát slyšíme z mýtin lesní rohy vyhaslé zvěři poctu hrát
— 36 —
15
všechno se jednou probolí na vlastní dno a zmizí strach krásné jsou staré stodoly prázdné po dávných úrodách
— 37 —
16
zátiší je co za tichem čas hryže jako zrno myš a nezbude a ty ten hlas neslyšně slyšný uslyšíš
— 38 —
17
hlásek osamělosti hlásek opuštěnosti svědomí prázdných hnízd a hlas tak lítostivý osmihlásek prosí a zapřísahá nás
— 39 —
18
básníci básně neskládají báseň je bez nás někde za a je tu dávno je tu od pradávna a básník báseň nalézá
— 40 —
19
nejprve bylo jenom bílo potom se ticho ulomilo a slavík zmlkl aby slyšel děravý měsíc z lesa vyšel
— 41 —
22
to není kaňka mezi ledy to je jen slza naposledy černá jak tuš a v kapce té namáčel štětec li tai pe
— 42 —
23
zas u konce a roku skon (a my s ním také trochu hynem) je jako ticho bez záclon ve starém domě s mezaninem
— 43 —
27
přijmu ji jako zlatý lem jedinou svoji jiná není přespříliš zápasil jsem s andělem a chromý jsem a unavený
— 44 —
28
a je to prosté jako zázrak a jako věčnost ve chvíli kdy zase znovu nebudeme jako jsme předtím nebyli
— 45 —
33
přišli jsme odnikud a chystáme se vrátit najednou není kam kdejaké ticho děti vysbíraly a zanesly je domů maminkám
— 46 —
34
jak potmě rozsvícená svíce za bílého dne na zahrádce je dětské srdce je tak bosé jak plamínek a umí bát se
— 47 —
39
střevíc je pravý nebo levý člověk spíš bytost nežli věc o lidské duši se nic neví a jezevec je jezevec
— 48 —
41
bláznivé třešně děti trhají daly mně hrst a kam až mohou vést zlomocné aleje a kde je křižovatka a rozcestí všech cest
— 49 —
46
to není obyčejné vejce to z něho vyklubal se svět a nikdo neví kdo je snesl a kdy je snese naposled
— 50 —
48
maminko nejsi je to dávno a my jsme malou chvíli zbyli udělali jsme toho málo a ani smrt jsme nezabili
— 51 —
49
štíhlý jak váza pro jediné kvítko flétnička hněvu verš a křehký je a krása uvázne jak srnka za kopýtko a sama o sebe se rozbije
— 52 —
57
kéž je nám nejvíc ticho až kolem půjdou s lží a nemusíme křivě přísahat na růži
— 53 —
58
kéž nemusel bych kázat kéž nebylo by kéž a byla jenom růže a vůbec nikdy lež
— 54 —
60
ten kat byl hodný v neděli kdy nevěší se lidé ani prádlo oprátku domů nosíval a předělával vnukům na švihadlo
— 55 —
64
ticho jsme zapomněli bez lásky nemohlo trvat za trest nepoznáme pěšinky vyšlapané bělásky na konci léta školákům tak známé
— 56 —
66
vlaštovky hbité rovnou nití studánky k nebi přišívají rovný je den a slunce svítí na rovné léto v rovném kraji
— 57 —
72
a vlastně ať je navždy po tvém a navěky je vůle tvá a život je když něco zbylo a smrt když už nic nezbývá
— 58 —
76
zakletý v jablkovém háji zelenou duši sadu mám asi mne v říjnu očesají spíš ale spadnu na zem sám
— 59 —
79
pohubl měsíc hvězd je málo marně se slova domů vrací čas suchý je jak zrnka písku hodiny dávné přesýpací
— 60 —
78
pokaždé když se v duši smráká chci být jak muž co zabil draka chci svatý být jak rytíř jiří když z duše lezou hadi štíři
— 61 —
80
v kožíšku nosí krtek tmu tu nezahlédl nikdo z lidí taková tma se neuvidí ten samet z očí nevymnu
— 62 —
81
moc se mi stýská k večeru se bojím nezlob se proto mívám strach jak dítě a nevím z čeho strach má velké oči je jako kočka potmě uvidí tě
— 63 —
82
a není pravda že nám život lže osud je mince která dlouho padá teprve na zemi se ukáže padne-li orel nebo hlava
— 64 —
86
dnešek je jenom poslední vteřina co bývalo včera a možná zítřek nebude pozítří zbývá jenom do večera
— 65 —
88
a vrátil se a oznámil jim že teď už navždy tiše chce světnici s bílým klarinetem a černý deštník v ledničce
— 66 —
91
a srpen končí dny jsou zase bosé rozkvetly astry ozývá se chlad podzim jak slimák vystrkuje růžky a babí léto padá do zahrad
— 67 —
93
celý den prší déšť má mnoho jmen kocouři slastně přivírají víčka psi svinuli se do klubíčka před chvílí přiložil jsme znovu do kamen
— 68 —
96
dětství je to co dávno kdysi bývalo a dnes ze sna visí jak motouzek a zbytek pout jež lze a nelze rozetnout
— 69 —
97
dospělé básně chodí vzpřímené čtyřverší ale čtyřverší má krátká přicházejí za mnou po čtyřech jak ovečky a oslík nebo pacholátka
— 70 —
100
už toho nech a ukliď v básni dnes naposled jak tolikrát a všechna světla v domě zhasni a jdi už spát a jdi už spát
— 71 —
NA PRÁZDNÉ DLANI KAMÍNEK
1
vzpomínka na Chagalla noc tři slepí muzikanti hrají na jedněch houslích na šalmaji a křičí hvězda o pomoc
— 72 —
7
kdo nutil nás a dále nutí a jaké bude procitnutí tak prudce o otavách tráva voní a kose přitakává
— 73 —
9
a znovu je tu loňský rok koníčku počkej zmírni krok a koho na cestu se ptát koníčku zůstaň chvilku stát
— 74 —
15
tráva je sladká vítr čistý a ticho je a horké léto ovečky v starodávné stráni mírnými hlasy řekly mi to
— 75 —
16
do těchto dnů se my už nevejdeme jsou velké pro naši malou při jsou jako vylomené dveře katedrály a jako touha jež nám nepatří
— 76 —
24
za tichem ticho zátiší tak navždy v kytaře noc a také navždy tvá a kdo nám teskné Kainarovo blues o starém vrabci zazpívá
— 77 —
25
zapomenout co bude příště a neváhat a znovu jít ve stínu léta přes strniště a bosé srdce nezradit
— 78 —
Informace
O autorovi
Bibliografické údaje
- Autor: Jan Skácel
- Jazyk: Čeština
- Rok vydání: 1983
- Žánr(y): poezie
