O církvi (Jan Hus)

Latinský spis samostatně zpracovává některé otázky a názory vyslovené již Johnem Wycliffem. V něm Hus vyslovil názor, že papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem. Tak je ovšem možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu a důstojnost člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastává, ale v jeho životě mravném a zbožném, či nemravném a bezbožném. Husova kritika hluboko zasáhla církev a papežství, jež neprávem odvozovalo svou moc a postavení přímo od Krista, ač bylo ustanoveno teprve císařem Konstantinem. Hus se postavil proti nadstátní univerzálnosti katolické církve, položil svým schválením přijímaní pod obojí způsobou základ nové národní církve a podnítil revoluční touhy lidu po sociálně spravedlivé společnosti. Další období: husovi předchůdci john wycliffe, konrád waldhauser, jan milíč z kroměříže, matěj z janova, tomáš ze štítného: řeči besední. Samostatným obdobím je hus. Píše latinsky: Quodlibet, O církvi, O šesti bludech - česky: Knížky o svatokupectví, Výklad viery desatera a páteře. Po zákazu kázání napsal: Postila, O pravopise českém. Dalsí období jsou husovi pokračovatelé: Petr Chelčický: O boji duchovním, Sieť viery prave, Petr Chelčický založil i jednotu bratrskou.