Kapitola 29
K VRAŽDÁM DOŠLO ve staré, zchátralé budově v té horší části ulice S v Shaw. V této převážně středostavovské čtvrti bydlí hodně univerzitních studentů. V poslední době se tam stala problémem prostituce. Podle Sampsona byly obě mrtvé dívky prostitutky, které příležitostně pracovaly tady v okolí, ale většinou se vydávaly za prací do Petworthu.
Před domem parkovalo jedno policejní auto a pár dodávek. U předních dveří stál policista, který měl za úkol nepustit nikoho na místo činu. Byl mladý, s dětským obličejem a hladkou, karamelově hnědou pletí. Neznal jsem ho, a proto jsem mu ukázal svůj policejní odznak.
„Detektiv Cross,“ zavrčel. Vycítil jsem, že už o mně slyšel.
„Co zatím víme?“ zeptal jsem se ho, než jsem vstoupil dovnitř. „Co jste slyšel, strážníku?“
„Dvě mrtvé dívky v nejvyšším patře. Na první pohled obě prostitutky. Na policii volal anonym. Možná soused, možná pasák. Je jim tak šestnáct sedmnáct. Je to bída. Tohle si nezasloužily.“
Přikývl jsem, zhluboka se nadechl a rychle vystoupal po příkrých, rozvrzaných schodech do čtvrtého patra. Zločiny kolem prostitutek se špatně vyšetřují a já přemýšlel, jestli o tom vrah věděl. V průměru mívá prostitutka v Petworthu deset i víc zákazníků za noc, po kterých na jejím těle zůstane spousta stop.
Dveře do bytu byly doširoka otevřené. Nahlédl jsem dovnitř. Byl to malý byt s jednou velkou místností, kuchyňkou a příslušenstvím. Mezi dvěma postelemi ležel chlupatý bílý koberec. Vedle lampy se zelenými třásněmi se povalovalo několik robertků.
Sampson klečel u jedné z postelí. Vypadal jako basketbalový útočník, který hledá na podlaze své kontaktní čočky.
Vstoupil jsem do bytu, který byl cítit vonnými tyčinkami, voňavkou a přepáleným omastkem. Na gauči ležela krabice od hranolků McDonalďs.
Na křeslech se válelo oblečení. Na podlaze leželo několik lahviček s lakem na nehty, odlakovač, pilníky a vata.
Obešel jsem postel a podíval se na oběti. Dvě velmi mladé ženy, obě nahé od pasu dolů. Kamikadze tam byl– cítil jsem to.
Dívky ležely jedna na druhé jako milenky, které si to rozdávají na podlaze. Jedna z nich měla modré tričko, druhá černou podprsenku. Na nohou měly obě plážové pantofle. Jane Doeové byly většinou nahé, ale na rozdíl od ostatních jsme u těchto neměli velké problémy s identifikací.
„Nejsou tady žádné doklady,“ řekl Sampson, aniž by zvedl hlavu od své práce.
„Ale jedna z nich si musela ten byt pronajmout,“ odpověděl jsem.
Přikývl. „Nejspíš platí hotově. Svoji výplatu taky nenosí do banky.“
Sampson měl na rukou gumové rukavice a skláněl se nad oběťmi.
„Vrah měl rukavice,“ poznamenal. „Asi tady nebudou žádný otisky. Aspoň technik to říká. Obě byly zastřelený, Alexi. Jednou ranou do čela.“
Rozhlížel jsem se po místnosti a sbíral informace. Každý detail mohl být důležitý. Všiml jsem si poličky s věcmi na vlasy – laky, tužidla, kartáče, několik paruk. Na jedné z nich ležela zelená vojenská čepice, mezi vojáky nazývaná prcačka, protože se na ni dobře balí holky, zvláště na Jihu. Na poličce ležel i operátor.
Obě dívky byly mladé a hezké. Měly hezké nohy a na prstech u nohou stříbrné prstýnky, které vypadaly, jako by pocházely ze stejného obchodu. Jejich šaty se povalovaly v pomačkaných hromádkách na krvavé dřevěné podlaze.
V jednom rohu místnosti byly pozůstatky dětství: panenka Barbie, ošoupaný plyšový medvěd, který vypadal stejně starý jako dívky, skládačka.
„Pořádně si to prohlídni, Alexi. Je to čím dál divnější. Náš Kamikadze začíná magořit.“
Povzdychl jsem si a sklonil se, abych si prohlédl, co Sampson objevil. Menší a nejspíš i mladší z dívek byla nahoře. Dívka pod ní ležela na zádech. Její hnědé oči ztrnule hleděly na strop, jako by tam spatřila něco strašného.
Dívka nahoře byla nasměrovaná obličejem – nebo přesněji ústy – do rozkroku té druhé.
„Vrah si s nima po smrti fakt pěkně pohrál,“ poznamenal Sampson. „Zvedni tý nahoře trochu hlavu. Vidíš to, Alexi?“
Viděl jsem to. Bylo to úplně něco nového, něco, co jsem zatím u žádné Jane Do…
