Kapitola 79
AMERIČANÉ SLÍBILI rychlý průběh procesu, ale od vraždy detektivky Hamptonové už uběhlo pět měsíců. Alex Cross navštívil několikrát Bermudy, ale stále ještě neměl ani tušení, kam zmizela Christine. Shafer byl na svobodě, ale drželi ho zkrátka. Od vraždy Hamptonové nehrál. Hra her stála a on z toho šílel.
Shafer právě seděl ve svém černém jaguáru zaparkovaném před soudní budovou a cítil nadšení. Byl celý žhavý čelit obvinění z promyšlené vraždy prvního stupně. Pravidla hry byla daná, a to se mu líbilo.
Napětí týdnů výslechů pro něj bylo stále živou vzpomínkou. Vychutnal si každý okamžik. Předběžné výslechy, předcházející výběru poroty, měly rozhodnout, které důkazy budou předloženy při procesu; probíhaly v prostorné kanceláři soudce Michalea Fescoa. Pravidla určil soudce, takže byl svým způsobem rozhodčí. Jak úžasné, jak skvělé.
Shaferův právník Jules Halpern tvrdil, že Shafer byl v domácí ordinaci doktorky Cassadyové jako pacient, takže měl plné právo na soukromí. „Toto soukromí bylo narušeno. Za prvé, doktorka Cassadyová odmítla pustit detektiva Crosse a další dva policisty dovnitř. Za druhé, plukovník Shafer ukázal detektivovi svůj průkaz, který dokazoval, že pracuje pro britskou ambasádu a má diplomatickou imunitu. Cross přesto vtrhl do bytu. Vzhledem k tomu všechny získané důkazy – pokud tam vůbec nějaké důkazy získány byly – jsou výsledkem nezákonné prohlídky.“
Soudce Fescoe si vyžádal zbytek dne na zvážení a následující ráno oznámil své rozhodnutí. „Když jsem poslouchal obě strany, zdálo se mi, že celá problematika je jednoznačná, a nikoliv neobvyklá v případu vraždy. Jistě že pan Shafer má diplomatickou imunitu. Podle mého názoru nicméně detektiv Cross nejednal nezákonně, když vstoupil do bytu doktorky Cassadyové. Věděl, že byl spáchán závažný trestný čin. Doktorka Cassadyová otevřela dveře a poskytla detektivu Crossovi výhled na oděv pana Shafera. Plukovník Shafer trvá na tom, že jeho diplomatická imunita měla zabránit detektivu Crossovi ve vstupu.
Mám v úmyslu dovolit obžalobě použít šaty, které měl plukovník na sobě v noci, kdy došlo k vraždě, stejně jako krev na koberci přede dveřmi bytu, jako důkaz.
Obžaloba může také použít jakýkoliv důkaz, který byl nalezen v podzemní garáži jak v autě detektivky Hamptonové, tak v autě plukovníka Shafera,“ pokračoval soudce Fescoe a přešel ke klíčové části svého výnosu. „Nepřipustím důkazy nalezené od okamžiku, kdy detektiv Cross vstoupil do bytu i přes jasně vyjádřený odpor plukovníka Shafera a doktorky Cassadyové. Jakékoliv důkazy nalezené při následné prohlídce budou zadrženy a nebudou rozhodně přípustné při procesu.“
Obžalobě bylo také řečeno, aby se při procesu nijak nezmiňovala o jakýchkoliv jiných nevyřešených vraždách, z jejichž spáchání byl Shafer podezřelý. Porota bude muset vzít na vědomí, že Shafer je vyšetřován jen z vraždy starší detektivky Patsy Hamptonové. Na konci slyšení odešla jak obžaloba, tak obhajoba s pocitem vítězství.
Kamenné schodiště před budovou soudu zaplavoval ráno prvního dne neklidný dav. Shaferovi „příznivci“ měli placky s nápisem UK/OK a mávali naškrobenými britskými vlajkami. Ti skvělí blázni ho rozesmáli a tleskal jim rukama nad hlavou. Hrozně se mu líbilo být hrdinou.
Jaké slavné okamžiky. I na to, že byl trochu omámený několika vybranými léky.
Obě strany předvídaly „slavné vítězství“. Právníci jsou zkušení lháři.
Média prezentovala celou šarádu jako „proces desetiletí“. Přeháněla jako vždycky, ale přesto ho nadchla. Vzal to za své jako projev obdivu a úcty.
Rozhodl se udělat dojem – na celý svět. Oblékl si šedý oblek od krejčího, na míru šitou košili od Budda a černé polobotky od Lobba. Jen v těch několika prvních okamžicích byl vyfotografován aspoň stokrát.
Kráčel k soudu jako ve snu. Nejkrásnější na tom všem byla skutečnost, že může ztratit všechno.
Soudní síň 4 byla ve čtvrtém patře. Byla největší v budově. Galerie za dvěma dveřmi mohla pojmout sto čtyřicet diváků. Pak následovala plocha za zábradlím, k…
