PĚTATŘICÁTÁ KAPITOLA
Struan posedával u otevřeného okna a zasmušile pozoroval náměstí pod sebou. Slunce už zapadalo. Všichni Portugalci byli oblečeni do večerního a promenovali sem a tam, ukláněli se a vedli živé rozhovory - mladí fidalgové opatrně flirtovali s děvčaty pod pozorným dohledem rodičů a chův. V okolí se pohybovala několikera nosítka, jejichž kuliové hledali zákazníky, nebo přinášeli na promenádu opozdilce. Onoho dne večer se konal ples v guvernérově paláci. Struan sice obdržel pozvánku, ale zatím nevěděl, jestli přijme. Culum se stále ještě nevrátil. A nepřišly ani zprávy od biskupa.
Odpoledne byl navštívit Horatia, který byl celý vzteklý z toho, že zmizela Maryina amah A-tchang. “Jsem si jistý, že to byla ona, kdo dal ubohé Mary ten jed, tchaj-pane,” zlobil se. Mary mu namluvila, že omylem vypila jakýsi bylinkový čaj, který našla v kuchyni, a nic víc.
“To je nesmysl, Horatio. A-tchang s vámi oběma žila tolik let. Proč by něco takového dělala? Byla to náhoda.”
Po odchodu od Horatia se Struan pustil do pátrání po lidech, s nimiž Culum a Gorth strávili minulou noc. Byli to většinou Gorthovi kumpáni a všichni tvrdili, že Culum odešel nějaký čas po Gorthovi, že sice pil, ale ne víc než obvykle a nebyl ani opilejší než ostatní.
Ty jsi hloupý idiot, Culume, pomyslel si Struan. Měl jsi to předpokládat.
Najednou si všiml, jak se k domu blíží sluha s parukou a livrejí, jakou nosili biskupovi lidé. Muž přešel pomalu přes náměstí, ale minul rezidenci bez zastavení a ztratil se v davu.
Rychle se stmívalo a světlo z petrolejových luceren na promenádě začalo bylo silnější než červánky. Struan zpozoroval, jak před domem zastavila nosítka se záclonkami. Dva těžko rozeznatelní nosiči od nich odešli a ztratili se ve vedlejší uličce.
Struan vyrazil z místnosti a seběhl dolů po schodech.
V nosítcích ležel Culum. Byl v bezvědomí, šaty měl potrhané a pozvracené. Páchl alkoholem.
Struana to spíš pobavilo než rozčílilo. Nedbal na zvědavé pohledy kolemjdoucích, vytáhl Culuma za nohy, přehodil si ho přes rameno a odnesl domů.
“Luo Čungu! Koupala, rychle, rychle.”
Struan položil Culuma na postel a vysvlékl ho. Na hrudi ani na zádech nebyl poškrábaný. Převalil ho. Jizvy od nehtů na břiše. A stopy po kousání a vášnivých polibcích.
“Ty hlupáku,” zabručel a dál ho rychle, ale pozorně prohlížel. Žádné polámané kosti. Žádné chybějící zuby. Ztracený pečetní prsten a hodinky. Prázdné kapsy.
“Tak tě obrali, chlapče. Možná poprvé, ale určitě ne naposled.” Pro Struan nebylo žádné tajemství, že v nevěstincích často přimíchávají mužům do nápoje drogu.
Sluhové nanosili ve vědrech horkou vodu a naplnili jí vanu. Struan zvedl Culuma, ponořil ho do ní, namydlil a vydrhl žínkou. Luo Čung držel padající hlavu.
“Massa moc stelašný pití, moc stelašný šuky šuky, ej-ja.”
“A-je-ja!” odpověděl Struan. Vytáhl Culuma z vany a přitom ucítil silné píchání v levém kotníku. Blesklo mu hlavou, že si toho dne chůzí namohl nohu víc, než si uvědomil. Radši si ji na pár dní zabandážuji, pomyslel si.
Osušil Culuma a uložil ho do postele. Lehce ho poplácal po tvářích, ale neprobudil ho tím, a tak povečeřel a čekal. Každou hodinou jeho obavy vzrůstaly, protože si uvědomoval, že ať už Culum vypil jakékoli množství alkoholu, už by mě přijít k sobě.
Dýchal zhluboka a pravidelně. Srdeční puls měl silný.
Struan vstal a protáhl se. Nezbývalo mu nic jiného než čekat. “Já šla missí číslo jedna. Ty zůstala, dívala moc doblý, ej-ja?” nařídil.
“Luo Čung dívala jako máma.”
“Poslala slovo, jasný? Jaká doba massa vzbudila, neměla starosti, poslala slovo. Jasný?”
“Ploč tchajpan žíkala ‘jasený’, ej-ja? Požád jasený, neměla stalosti. Ej-ja.”
Ale Luo Čung té noci žádný vzkaz neposlal.
Brzy ráno Struan odešel z domu Mej-mej a vrátil se do své rezidence. Mej-mej klidně spala, Struan však slyšel každého kolemjdoucího a každá nosítka - a často to však byly pouhé výplody jeho představivosti.
Luo Čung otevřel hlavní dveře. “Ploč tchajpan tak láno, ej-ja? Snídaně hotová…
