Podpořte LD sdílením:
Anotace
RAJSKÁ ZAHRADA
Promočený princ se dostane do jeskyně čtyř větrů (severák, západní, jižní a východní). Postupně přicházejí k matce do jeskyně a vypravují, kde byli a co dělali.
Poslední přijde východní vítr z Číny, který prince vezme do rajské zahrady, kde žije krásná princezna víl.
V zahradě je vše nádherné. Zvířata jsou krotká, v tabulkách skla se odrážejí lidské dějiny. Princ touží zůstat. Princezna ho varuje: „Teď začneme tančit a ke konci, zrovna při slunce západu, budu tančiti s tebou. Uslyšíš-li pak, že zavolám na tebe: ,Pojď za mnou! Pojď za mnou!´ Pak toho nedělej, sto let musím to denně opakovat. … Dnes večer se tak stane poprvé. Teď jsem tě varovala.“
Hned první večer zklamal a podleh poušení a po oním „prostředním stromem“, princeznu políbil. Ráj se pod ním propadl a on se objevil opět v jeskyni u větrů, byla tam i Smrt. Ta mu řekla, že jestli rajskou zahradu opět spatří záleží jen na něm – na jeho skutcích. Zúčtování přijde až zemře.
— 1 —
LÍMEC
Byl to naškrobený bílý límec, který se chtěl zasnoubit a velice rád se vychluboval. Zkoušel štěstí s podvazkem, žehličkou, nůžkami a hřebenem, ale ani jednou neuspěl.
Nůžky ho ze zlosti moc nastříhly a límec putoval do pytle na hadry, kde se i nadále vychloubal. Nakonec z něho udělali bílý papír, na kterém mohl být napsán tento příběh.
Na konci je varování, že tak může dopoadnout každý a jeho tajnosti se budou toulat po světě.
— 2 —
MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ
Lidé je rozeznávali podle toho, malý Kolouš měl jednoho koně a velký měl čtyři, které každou neděli půjčoval malému na pole. Malý Kolouš pravidelně volal: „Hy, všecky moje koně!,“ a velký mu za to zabil jeho jediného koně.
Malý Kolouš šel prodat koňskou kůži, ale zastihl ho déšť. Narazil na statek a prosil nocleh. Lstí prodal kůži za dvě měřice zlata a truhlu k tomu, kde byl schovaný kostelník – údajný čert. Od kostelníka dostal ještě měřici zlata za to, že ho nehodí v truhle do potoka. Velký Kolouš zabil své koně a za každou chtělna trho měřici zlata, ale dostal výprask.
Chtěl za to zabít malého Kolouše, ale sekerou udeřil pouze mrtvou babičku. Za tu opět lstí dostal další měřici zlata a hospodský ji na vlastní náklady ještě pohřbil. Velký Kolouš zabil svou babičku a chtěl její tělo u lékárníka draho prodat. Ten mu akorát vyčinil.
Velký Kolouš zavázal malého do pytle a chtěl ho utopit, ale šel kolem kostela a že si zazpívá žalm. Malý Kolouš se mezitím vyměnil s pastevcem, který byl starý a zemřít chtěl. Malému Koloušovi věnoval své stádo krav. Velký Kolouš hodil pytel do potoka, ale cestou zpátky potkal malého Kolouše s velkým stádem.
Malý Kolouš ho lstí – že je to dobytek ze dna potoka - dostal do pytle a do toho potoka hodil.
Ukázka:
A nyní šli oba k potoku, a dobytek, který měl velkou žízeň a vodu viděl, běžel, jak jen stačil, ku brodu.
“Vidíš, jak pospíchá?“ pravil malý Kolouš, „touží po tom, aby byl na dně.“
“Ovšem, ale dříve mně pomoz,“ pravil velký Kolouš, „neboť jinak budeš bit.“ … „Strč tam také kamení, jinak bych ke dnu neklesl,“ pravil velký Kolouš.“ …
“Obávám se přece, že tam s dobytkem se neshledá,“ pravil malý Kolouš a odešel s tím, co měl domů.
— 3 —
DVANÁCT POŠTOU
Byl Nový rok a na celnici přijel poštovní vůz a dvanácti lidmi.
První byl kupec Leden, který je velice hýřivý. Druhý vyšel princ Karneval Únor, ten byl veselý. Třetí byl Březen – zosobněný půst. Čtvrtý byl Duben – šprýmař, u kterého je jednou tak a podruhé zase jinak. Další vyšla slečna Májová, zpěvačka (spíš z hospod než z divadel) zdobená kvítím. Paní Červnová vyšla jako další, byla výtečná kuchařka. Sedmý byl její bratr Červenec – dobře živený s málo zavazadly. Osmá byla matka Srpnová – tlustá, uhřátá majitelka mnohých krámů, která nosila dělnníkům večeře. Další byl umělec v barvách Září, který lesy barvil. Říjen byl hospodář a myslivec. Listopad byl ukýchný služebník. Prosinec byla stará babička s ohříváčkem, se smrkovým stromečkem v náruči, která četla dětem pohádky.
Na celnici všichni vystoupili a zatím mohl projít pouze Leden. Až na konci roku bude zúčtování.
— 4 —
STATEČNÝ CÍNOVÝ VOJÁČEK
Vojáček byl z pětadvaceti bratrů, ale on měl, kvůli nedostatku, cínu jen jednu nohu. Zamiloval se do papírové tanečnice s cetkovou hvězdou na šerpě, stála na jedné noze a ani se nehla.
Štěstí mu nepřálo a on vypadl z okna. Začalo pršet, ale on statečně stál v pozoru. Plul na papírové loďce, spolkla ho ryba a v jejím žaludku ho našla, stále v pozoru, hospodyně a vrátila ho na stůl, před tanečnici.
Někdo ho ovšem vzal a hodil do ohně, kde se pomalu tavil, ale stál statečně v pozoru. Vítr tam přivál i tanečnici, která okamžitě vzplála. Ráno služebná vymetla s popelem cínové srdce a z panenky zbyla pouze zčernalá cetková hvězda.
— 5 —
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMAROVI DAAOVI A JEHO DCERÁCH
tato pohádka je o větru, který vypráví tento příběh:
Valdemar Daa žil na zámku se svou ženou a třeni dcerami. Byla to bohatá, ale bezbožná rodina. Po smrti paní se jejich majetek postupně vytrácel a dluhy přibývaly. Otec trávil čas pouze v alchimistické laboratoři – chtěl vyrobit zlato.
Vítr přišel opět po nějakém čase a viděl, že rodina nemá nic a odešla do staré pororozpadlé hliněné chatrče.po čase si jedna z dcer vzala statkáře a druhá šla sloužit na loď, ze které spadla a utopila se. Otec zemřel v chatrči.
Po padesáti letech již žila pouze nejmladší ze sester a byla to strhaná stařena, po čase také zemřela. Na zámku bydlela nová rodina, podobná těm před nimi.
Ukázka:
…“Nebylo to ani okno, nýbrž jen díra ve zdi. – Slunce přišlo jako ohnivý míč a zadívalo se skulinou, jaký lesk rozšiřovalo! Oči Anny Doroty byly v sloupu – její srdce pukalo! Bylo by to přišlo zrovna tak, kdyby slunce téhož jitra tu ubohou ani nebylo osvítilo.
Čáp jí poskytoval až do její smrti stráž a ochranu. Já zapěl na jejím hrobě,“ pravil vítr, „já zpíval téžna hrobě jejího otce. Vím, kde ty hroby jsou; mimo mne neví to nikdo.“…
— 6 —
VŠE, KAM PATŘÍ
Husopasku shodil jeden zhýralý statkář do bláta. Odtud ji vytáhl podomní obchodník vrbovou větvičkou, kterou zasadil do země. Obchodník panstvo ze zámku neměl v lásce. Vždy byl rád, že odešel.
Po několika letech muselo panstvo odejít z finančních důvodů a do zámku se nastěhoval onen Obchodník, který poctivě zbohatl a vzal si za ženu onu husopasku. Rod se rozrůstal a vrba rostla – říkali jí „náš rodokmen“.
Po sto letech zůstala jen vrba. Na kopci vyrost nový zámek, kde pobývali potomci těch dvou poctivých a zbožných lidí. Pod úslovím: „Vše, kam patří.,“ dali obrazy svých předků na chodbu k čeledínům.
Jednoho dne šla baronessa, malý baron a domácí učitel naprocházku a z vrby (rodokmen) uřízli proutek a za vzpomínek vyřezal učitel píšťalku. Na zámku byla slavnost a jako zábavu donutili učitele na ní zahrát. Píšťalka ze sebe vydala vysoký dlouhý tón a s ním se zvedla vichřice, která hlasně zahoukla: „Vše, kam patří!“ Ta přemístila všechny na svá místa – jednoho do bytu skotáka, druhého do kurníka, dalšího nechala na místě a některéposadilana čestnější místo. I oba obrazy přemístila do slavnostního sálu. Byly renovovány a ponechány tam. Píšťalka praskla a strčena do kapsy.
— 7 —
SNĚHULÁK
Sněhuláka postavili chlapci u psí boudy čelem do oken domu. Sněhulák se psa vyptával na jeho život. Ten mu vyprávěl, že jako štěně byl v panském domě, jako větší pes u hospodyně pánů, a protože pokousal jednoho hocha, musel ven k boudě.
Vyprávěl sněhulákovi o kamnech za okny. Sněhuák se do kamen zamiloval a toužil se jich dotknuot. Upřeně se díval do oken až do jara, kdy roztál. V té chvíli pes pochopil jeho touhu – jako oporu do něho chlapci dali pohrabáč.
— 8 —
MALÁ MOŘSKÁ VÍLA
Malá mořská víla byla nejmladší ze šesti dcer podmořského krále. Toužila poznat svět lidí a hltala každé zprávy o něm. V patnácti letech se i ona mohla vynořit na hladinu a podívat se do světa lidí.
Spatřila loď na které byla oslava. Začala bouře a loď se potopila. Malá mořská víla se zamilovala do mladého prince a zachránila ho. Donesla ho až na pláž u kláštera, kde ho našla mladá dívka.
Malá mořská víla na prince nemohla zapomenout a šla za starou čarodějnicí aby jí pomohla. Ta jí dala kouzelný nápoj, ale vzala jí hlas. Varovala jí, že každým krokem bude trpět. A když si princ vezme jinou, ona se rozplyne v mořskou pěnu. Malá mořská víla vše podstoupila v naději, že prince získá. Princ si jí oblíbil a měl jí rád, ale miloval jinou – tu která ho našla na břehu.
Princ se měl zasnoubit s princeznou ze vzdáleného království. Plul tam na své lodi a vzal s sebou i Malou mořskou vílu. Když spatřil onu princeznu, byl štěstím bez sebe. Byla to ona dívka z pláže. Oženil se s ní. O svatební noci dostala Malá mořská víla na výběr – buď zabije prince a vrátí se mezi své, a nebo se stane mořskou pěnou. Nedokázala ho zabít, a protože už dost vytrpěla, stala se vzdušným duchem. A když bude po třista let konat dobré skutky, dostane nesmrtelnelnou duši a půjde do království nebeského.
— 9 —
BOUŘE ŠTÍTY PŘENDAVÁ
Dědeček vypravuje vnukovi o dávné slavnosti v jeho městě při vyvěšování štítů na cechovním domě. Pak vypravoval o velkém městě, kde se strhla hrozná vychřice a všechny štíty přendala – někdy vtipně, někdy pro zlost.
— 10 —
STÍN
Učenec odjel do Afriky a bydlel naproti záhadnému domu, odkud nikdy nikdo nevyšel a okna i dveře byly zavřené. Jen dveře na balkoně byly mírně pootevřené. Jednou tam učenec poslal svůj stín. Ten se již nevrátil a učenec odcestoval zpět do své vlasti.
Po nějakém čase za ním přišel jeho bývalý stín, ale byl to člověk a vážený pán. Vyprávěl učenci co bylo v protějším domě – poezie – a co dělal doposud. Poté odešel.Za nějaký čas se vrátil, učenec na tom nebyl nejlépe. Stín mu tedy nabídl cestování. Ale učenec odmítl.
Stín se vártil znovu a přesvědčil učence, aby s ním odcestoval do lázní. Stín se nad učence povyšoval a když potkal princeznu, představil učence jako svůj vlastní stín. Ale učenec o tom nevěděl. Princezna si chtěla Stín vzít.
Stín po učenci chtěl, aby se choval jako jeho stín. Učenec odmítl a chtěl vše vyzradit. Ale stín ho dal zatknout. Obelhal princeznu a dal učence zabít. Byla veliká svatba.
— 11 —
ŠŤASTNÁ RODINA
Na panském dvoře byl lopuchový les, kde žili dva staří,bílí hlemýždi. Byla pro ně čest být uvařen a na stříbrnou místu položen. Ti dva adoptovali mladého hlemýždě a hledali pro něj ženu. Našli ji komáři a přivedli jí.(trvalo to osm dní) Ti dva mladí se vzali a staří šli spát. Měli spoustu dětí a nikdy nikdo nebyl uvařen.
— 12 —
HRÁŠKOVÁ PRINCEZNA
Princ se chtěl oženit pouze s pravou princeznou a nevěděl která to může být. Jednou stála před branami promočená princezna. Královna dala na dno postele jeden hrášek. Na to dvacet žíněnek a ještě dvacet prachových peřin. Ráno si princezna stěžovala, že jí bolí celé tělo. Tak poznali, že je to pravá princezna. Nakonec se s ní princ oženil.
— 13 —
JE TO DOCELA JISTÉ
Jedna slepice vyprávěla, co se stalo na druhém konci vesnice. Bílé slepici vypadlo jedno pírko a žertem řekla, že kdyby se oškubala, byla by krásnější.
Jenže už další slepice to upravila, sovy si přidaly a holubi také a tak to šlo dál. Když to došlo zpátky ke slepici, nepoznala z toho, že je to od ní. Teď už z toho bylo pět slepic, které si kvůli kohoutovi vytrhaly všechno peří a potom se posekaly a zemřely. Ona bílá sepice jimi pohrdla, že jim to patří.
Ukázka:
“Z jednoho pírka může býti docela snadno pět slepic.“
— 14 —
SLABIKÁŘ
Jeden muž sepsal nový slabikář a dal ho do police. Starý žárlil novému ránu, že se jeho listy rozsypaly. Ve starém byl kohout, který začal kokrhat a urážet nový slabikář. A protože znal ten nový nazpaměť, začal odříkávat verše.
Ukázka:
A-Abeceda – nejprvnější v světě věda jesti přec jen abeceda. H-Hodiny – Nechť hodiny jdou s rychlostí, v ráz stojíš vprostřed věčnsoti. K-Kráva – Samici u skotu krávou zveš, vyčkej, tele, budeš kravou též. P-Prase – Byť si frak i činbuk vzalo prase, zůstane přec čunětem jen zase.
— 15 —
Informace
Bibliografické údaje
- Autor: Hans Christian Andersen
- Jazyk: Čeština
- Žánr(y): pohádka
- Jazyk originálu: Dánština
