Jak blbá, tak široká (Halina Pawlowská)

Desatero

1. Řekněte si jasně, co pro vás znamená štěstí!
2. Odpovězte si na jednoduchou otázku : Kdo jsem? A kým bych chtěl být?
3. Snažte se udělat radost spíš sobě než jiným!
4. Abyste věděli, co vlastně chcete v životě prožít, neomezujte svou fantazii. Poslouchejte ji!
5. Prožívejte každý den jako poslední a nevěřte tomu, že zítra to bude lepší!
6. Buďte v klidu!
7. Napište si seznam důležitých úkolů!
8. Nevláčejte s sebou problémy!
9. Nebojte se změny!
10. Žádná pravda o životě neexistuje!

— 1 —

Žijte si, jak se vám líbí, protože když se to týká vašeho života, tak máte vždycky pravdu vy.

— 2 —

Co hodné holky musí vědět

Venku byla dusící mlha. A byla neděle. A neměla jsem rande! A už tři hodiny mi nezazvonil mobil! A všechny mé kamarádky rande měly a všechny si myslely, že to je nejdůležitější událost na planetě, a že je to tedy opravňuje k tomu, aby se na mě vykašlaly.

A mně najednou došlo, že jsem nesmírně hodná žena!

Že jsem nejela na hory, jen aby má stará matka nebyla sama doma, že jsem nešla nakupovat jen proto, abych naslouchala výlevům mé opuštěné sestřenice, že jsem místo na masáž šla s mým sportovně založeným mužem na procházku, že jsem spolužačce pomohla se zaměstnáním a že jsem kolegyni našla paní na hlídání. Došlo mi, že i když jsem od přírody líná, že pracuju neustále jak idiot, jen aby mé děti nemusely pohnout prstem…

A došel mi drsný fakt, že se mnou ale nikdo nezůstává, že mě nikdo neposlouchá, že se mnou nikdo nechodí, nepomáhá mi a taky se nikdo nesnaží do mě vrazit všechny svoje prachy!

Došlo mi, že jsem sice nejhodnější ze všech, ale že jsem taky největší chudák.

A tak jsem se chtěla zabít. Oběsit se anebo do sebe nacpat prášky. Anebo se utopit.

Slzy se mi ostatně po tvářích valily stejně mocně jako mlha za oknem a byly tak horké, že jsem si je ve vaně musela zředit studenou vodou… Chvíli jsem se jen tak macerovala. Bilancovala jsem, jestli jsem na někoho nezapomněla. Jestli náhodou neexistuje někdo stejně hodný jako já.

Na nikoho jsem nepřišla.

Zaklonila jsem hlavu. Abych ji mohla ponořit, musela jsem se posunout hloub. Nešlo to. Byla jsem pod tlakem. Doslova. Přilepená ke dnu jako obrovská přísavka. Jako čisticí zvon, když uvízne v záchodové míse… Asi deset minut jsem se zmítala ve snaze se odloupnout. Mé tělo měnilo tvar jak nestvůra ze sci-fi filmu. Pak jsem odmlaskla. Tak mocně, že z vany vyšplouchla vlna tsunami a zaplavila koupelnu. A odplavila mou sebelítost. Dostala jsem vztek. Když na mě nikdo nemyslí, tak na sebe budu myslet JÁÁÁ! Když pro mě nikdo nic nedělá, tak pro sebe musím udělat něco sama!

A hned jsem začala tím, že jsem si do vany nalila olej s rozmarýnem, pěnu z levandule a sůl z Mrtvého moře.

A kdyby náhodou zas bylo venku hnusně a vy jste se cítily stejně, tak si připravte koupel a vezměte si do ní tuto knihu. Je v ní totiž všechno, co hodné holky potřebují vědět.

— 3 —

Na krovkách

Nedávno jsem upadla a přišla jsem domů a muž na mě koukal a říkal: „Co se ti stalo?“

„No co by! Upadla jsem.“

Asi jsem vypadala špatně, protože manžel se nevěřícně zeptal: „Jen jednou?!“

— 4 —