Arya
Aryiny stehy zase byly křivé. Polekaně se na ně zamračila a pohlédla tam, kde její sestra Sansa seděla mezi ostatními dívkami. Sansina výšivka byla nádherná. Každý to říkal. „Sansina práce je tak krásná jako ona sama,“ vychvalovala ji septa Mordane jednou před její matkou. „Má tak jemné, šikovné ruce.“ Když se lady Catelyn ptala na Aryu, septa si odfrkla. „Arya má ruce kováře.“
Arya pokradmu pohlédla na druhý konec místnosti, s obavami, že septa Mordane by mohla číst její myšlenky, ale septa jí dnešního dne vůbec nevěnovala pozornost. Seděla vedle princezny Myrcelly, usmívala se a rozplývala se obdivem. Nestávalo se často, aby septa byla obdařena privilegiem vyučovat královskou dceru ženským uměním, jak řekla, když královna přivedla Myrcellu, aby se k nim připojila. Arya si pomyslela, že Myrcelliny stehy také vypadají trochu křivě, ale člověk by to rozhodně nepoznal ze způsobu, jakým septa Mordane princezninu práci vychvalovala.
Znovu pohlédla na svou vlastní výšivku, snažíc se přijít na způsob, jak ji zachránit, ale pak si povzdechla a odložila jehlu. Zamračeně se podívala na svoji sestru. Sansa při práci vesele brebentila. Beth Cassel, malá dcerka sera Rodrika, seděla u jejích nohou a hltala každé slovo, které Sansa řekla, a Jeyne Poole se k ní nakláněla a šeptala jí cosi do ucha.
„Co si to tam povídáte?“ zeptala se Arya náhle.
Jeyne se na ni překvapeně podívala, pak se zahihňala. Sansa se zatvářila rozpačitě a Beth se začervenala. Žádná jí neodpověděla.
„Povězte mi to,“ naléhala Arya.
Jeyne se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že septa Mordane neposlouchá. Myrcella právě něco řekla a septa se hlasitě zasmála spolu s ostatními dámami.
„Mluvily jsme o princi,“ řekla Sansa, hlasem jemným jako políbení.
Arya věděla, kterého prince má na mysli: Joffreye samozřejmě. Toho vysokého, pohledného. Sansa vedle něho musela sedět na hostině. Aryu posadili vedle toho malého tlustého. Samosebou.
„Joffreymu se tvoje sestra líbí,“ zašeptala Jeyne pyšně, jako by to mělo něco společného s ní. Byla dcerou majordoma Zimohradu a Sansinou nejmilejší přítelkyní. „Řekl ji, že je velmi krásná.“
„Ožení se s ní,“ řekla malá Beth zasněně a objala si kolena rukama. „Pak se Sansa stane královnou celé říše.“
Sansa měla tolik skromnosti, že se začervenala. Červenala se půvabně. Všechno dělá půvabně, pomyslela si Arya s tupým vzdorem. „Beth, neměla by sis vymýšlet,“ usměrnila Sansa mladší dívku, něžně ji hladíc po vlasech, aby vyrovnala příkrost svých slov. Pohlédla na Aryu. „Co ty si myslíš o princi Joffovi, sestro? Je velmi galantní, nemyslíš?“
„Jon říká, že vypadá jako holka,“ odpověděla Arya.
Sansa si nad svým vyšíváním povzdechla. „Ubohý Jon,“ řekla. „Žárlí, protože je to bastard.“
„Je to náš bratr,“ řekla Arya až příliš nahlas. Její hlas prořízl odpolední ticho věžní místnosti.
Septa Mordane zvedla oči. Měla kostnatý obličej, pichlavé oči a malá ústa bez rtů, stvořená k mračení. „O čem to tam spolu mluvíte, děti?“
„Náš nevlastní bratr,“ opravila Aryu Sansa, tiše a precizně. Usmála se na septu. „Arya a já jsme se bavily o tom, jak potěšeny jsme, že tu princeznu máme dnes s námi,“ řekla.
Septa Mordane přikývla. „Vskutku. Je to pro nás velká čest.“ Princezna Myrcella se při komplimentu nejistě usmála. „Aryo, proč nepracuješ?“ zeptala se septa. Vstala a zamířila k nim přes místnost, provázena hlasitým šustěním svých naškrobených sukní. „Ukaž mi svoje vyšívání.“
Arya by nejraději začala křičet. To je celá Sansa, takhle probudit septinu pozornost. „Tady je,“ řekla zamračeně a zvedla k ní svou práci.
Septa si prohlížela látku. „Aryo, Aryo, Aryo,“ řekla. „Takhle to nepůjde. Takhle to rozhodně nepůjde.“
Všichni se na ni dívali. Bylo to na ni víc, než dokázala snést. Sansa byla příliš dobře vychovaná, než aby se sestřinu pokoření smála, ale Jeyne se uculovala i za ni. Dokonce i princezna Myrcella vypadala, jako by jí, Aryi, bylo líto. Arya cítila, jak se jí derou slzy do očí. Vstala ze židle a zbrkle se rozběhla ke dveřím.
Sept…
