Tunel pod světem (Frederik Pohl)

VI

Bylo ráno 15. června a Guye Burckhardta probudil jeho vlastní křik ze sna.

Byl to obludný a nepochopitelný sen, s výbuchy, stíny postav, které nepatřily lidem a z jejichž každého slova šel děs.

Otřásl se a otevřel oči.

Za okny ložnice kvílel giganticky zesílený hlas.

Burckhardt doklopýtal k oknu a vyhlédl ven. Bylo chladno, vůbec neodpovídající datu v kalendáři, ale hodící se spíše k říjnu než k červnu. Ulice vypadala docela normálně — kromě rozhlasového auta, které se asi v polovině bloku krčilo u obrubníku. Z reproduktorů na střeše auta vřeštěl hlas:

»Jsi zbabělec? Jsi blázen? Necháš politické čachráře, aby ti ukradli vlast? NE! Hodláš se smířit s dalšími čtyřmi lety úplatkářství a zločinů? NE! Budeš volit Federalistickou stranu v každém kole? ANO! Vsaď se, že i ty budeš hlasovat pro ni.«

Někdy ječí, jindy přemlouvá, straší, prosí, lichotí..., ale jeho hlas se nese dál jedním patnáctým červnem za druhým.