Šest
Smrtelník ve smrtelném strachu
Pro lidskou bytost z masa a z krve není snadné srovnat se s vědomím, že část tohoto těla z ní sedřou a nahradí ji ocelí, mědí, stříbrem, plastem, aluminiem a sklem. Viděli jsme, že se Torraway chová iracionálně. Od komory s marsovskou atmosférou odcházel s velkým spěchem, jako by měl naprosto neodkladnou záležitost. Neměl ale nic na starosti kromě toho, aby odtud odešel. Zdálo se mu, že sál je past. Cítil, že by nesnesl, kdyby k němu kdokoliv přistoupil a politoval Willyho Hartnetta anebo potvrdil nový Torrawayův status. Když míjel pánskou toaletu, zastavil se a rozhlédl - nikdo mu nevěnoval pozornost - a vešel dovnitř. Zastavil se na pisoáru a upřeně hleděl na blyštivý chróm. Když kdosi strčil do dveří, Torraway vykonal celý ten cirkus se zapnutím rozparku a splachováním, ale byl to jen chlapík ze strojního oddělení, který na něho bez zájmu pohlédl a zamířil do kabiny.
Před dveřmi mužské toalety ho chytil zástupce ředitele. "Podělaná věc," řekl. "Myslím, že víš, že jsi..."
"Vím," odpověděl Torraway potěšený tím, že se mu povedlo zvládnout svůj hlas.
"Musíme rychle přijít na to, co se stalo. Sejdeme se v mé kanceláři za devadesát minut. Dostaneme první pitevní zprávy. Chci, abys tam byl."
Roger kývl hlavou, pohlédl na hodinky a bystře odpochodoval.
Pomyslel si, že nejdůležitější je nezůstat na místě a vyhlížet tak zaneprázdněné, aby ho nikdo nezdržoval.
Naneštěstí ho nenapadlo, co by mohl dělat nebo aspoň předstírat, že dělá, aby se uchránil od konverzace. Ne, uvědomil si, žádné konverzace.
Chtěl se odpoutat od své mysli, od přemýšlení o sobě. Nebál se. Neproklínal osud. On jenom nebyl připraven, aby se podíval na osobní souvislosti se smrtí Willyho Hartnetta, ne v tuto chvíli...
Vzhlédl, někdo volal jeho jméno. Byl to Jon Freeling, Bradův asistent na percepční systémy, který hledal svého šéfa.
"Ne, ne," řekl Torraway a byl rád, že bude mluvit o něčem jiném než o Willyho smrti nebo o své vlastní budoucnosti. "Nevím, kde je.
Myslím, že šel na oběd."
"Před dvěma hodinami. Ti mu dají pokouřit, jestli ho nenajdou před tím setkáním u zástupce. Nejsem si jistý, jestli odpovím na všechny ty otázky, a nemůžu ho jít hledat, protože právě přenášejí kyborga do mé laboratoře a musím - " "Já ti ho najdu," řekl rychle Torraway. "Zavolám mu domů."
"To jsem zkoušel. Bez úspěchu. Nenechal ani číslo, kde by ho bylo možné dosáhnout."
Torraway přimhouřil oko, pocítil náhlou úlevu, potěšený tím, že tu výzvu může přijmout. "Znáš Brada," řekl. "Víš, že ten kocour nenechá žádnou sukni na pokoji. Já ho najdu." A nastoupil do výtahu, vyjel do administrativního patra, prošel dvěma zákrutami chodby a zaklepal na dveře s tabulkou Sekce statistiky.
Činnost lidí za těmito dveřmi měla velice málo společného se statistikou. Dveře se neotevřely okamžitě, místo toho se otevřela špehýrka a prohlédlo si ho modré oko. "Jsem plukovník Torraway a mám důležitou věc."
"Moment," odpověděl dívčí hlas, ozval se lomoz a skřípot a pak se dveře otevřely a dívka ho vpustila dovnitř. V místnosti seděli ještě čtyři další lidé, všichni v civilním oblečení a spíše nenápadní, přesně tak, jak chtěli vypadat.
Každý měl staromódní stůl s žaluziovým uzavíráním pracovní desky, nábytek, jaký by v moderní kanceláři kosmické agentury nikdo neočekával. Žaluzie je možné v okamžení stáhnout, aby zakryly to, co leží na stolech. Právě teď byly stažené.
"Jde o doktora Alexandra Bradleyho," řekl Roger. "Za hodinu je ho nutně potřeba a jeho lidé ho nemohou najít. Fregatní kapitán Hartnett je mrtev a..."
"O kapitánu Hartnettovi víme," řekla dívka. "Chcete, abychom vám našli doktora Bradleyho?"
"Ne, to udělám já. Doufám jen, že mi povíte, kde ho mám začít hledat. Vím, že o nás všech máte přehled, víte, co děláme ve volném čase a vůbec." Přitom se na ni nedíval, ale jeho pohled byl slyšet z jeho hlasu.
Dívka se na něj chvíli pozorně dívala. "Je pravděpodobně - " "Počkej," zvolal muž u stolu za jejími zády. Měl překvapivě rozhněvaný h…
