Tvář (František Halas)

Odpověď

Přes šepot tvůj
smrt ke mně hovoří
ne ty mne nelituj
to pokoří 

Chci naslouchati jí
a vyzvěděti jen
proč každý patří jí
a zda jsme její sen

— 1 —

Já vím

Těch jemných stínů tvého těla
jež poznával jsem drahný čas
a hořkost chvil se ve mně chvěla
abych tvou krásu nepropás 

Já nepropás ji já ji nenom smlčel
když bylo třeba zpívat hlasitě
tu ústa sevřela se a jak bych klečel
odprošuje krásu Nač slovy kazit tě 

Já vím že jednou padnu tváří vzhůru
modrem nad sebou se budu zalykat 
Útěcha Snad jedním jsem byl z kůru
co život chválil a chtěl utíkat

— 2 —

Doznání

Dojat vším co je láska
k tobě se přimykám
smuten vším co je láska 
před tebou utíkám 

Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska 
soužím se pro něhu 

Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opuštěn vším co je láska 
až k sobě budu růst

— 3 —

Píseň

Tak jako usínají ruce tvé
vychládá hvězda za svítání
tak jako zavíráš své oči jímavé
pták křídla sklání 

Tak jako dítě záhy odstavené
umírá zvolna smutkem záhadným
tak tvoje čelo steskem unavené
na spáncích schází stínem modravým 

Tak jako blankyt bez bolesti
je první hvězdou zjitřený
tak tvoje tklivé něžné štěstí
krev ztrácí na mém mlčení

— 4 —

Osud

Nespí-li dosud dlaně tvé 
pro poslední mé sevření 
dnes sepni je jak za mrtvé 
nad nimiž anděl kamení

Jen jiné postavení hvězd 
ve výškách černé vznešenosti 
nám dalo jinam kvést 
do mrazů konečnosti

Sepni své ruce a pros za nás 
ať noc dětí je nám dána 
když sám si stýská každý z nás 
a láska pláče nerozdána

— 5 —

Obolos

Slyším dech hlasu který velí zrát 
pro všecko co ještě v oblacích 
má léta příští co vás rozševelí 
jak utratím to stříbro na spáncích

S pláčem narozený s pláčem nevracej se 
do kraje stínů smrti provázen 
nářků zbabělých a strachu z prázdna vzdej se 
máš čas až staneš přimrazen

v siném podsvětí u řeky zapomnění 
jediný v ústech verš co zůstal uchován 
obolos skromný jímž splatíš převezení 
ten tepem krve byl však ukován

JAROSLAV SEIFERT

(Umíš to umíš Neruda povídal si 
koukaje na tě z rajských vrat) 
Náramně zpíváš Neruda povídal si 
na tebe hledě z rajských vrat 
Proč ale chlapče tolik cukroval jsi 
když bylo třeba krákorat

— 6 —