Neexistuje dělení na bohy a lidi; splývají spolu.
Muaď Dibova Přísloví
Navzdory vražednému charakteru spiknutí, které Scytale, tleilaxský Tančící Maska, hodlal zosnovat, se jeho myšlenky neustále vracely k žalostnému soucitu.
Budu litovat, zaviním-li Muad'Dibovu smrt a utrpení, říkal si. Pečlivě tajil tento útlocit před spikleneckými druhy. Nicméně mu takovéto pocity naznačovaly, že snáze dojde shody s obětí než s útočníky, což bylo pro Tleilaxana charakteristické.
Scytale stál v tichém zadumání stranou od ostatních. Debata o psychickém jedu už pokračovala hodnou chvíli. Probíhala živě a vehementně, leč slušně: oním zaslepeně nátlakovým způsobem, k němuž se adepti Vysokých Učení uchylovali pokaždé, když se téma dotklo jejich dogmatu.
"Až se budete domnívat, že jste ho zapíchli, právě tehdy shledáte, že je nezraněn!"
Toto byla Gaius Helena Mohiamová, stará Ctihodná matka představená Bene Gesseritu, jejich hostitelka zde na Wallachu IX. Měla černě ustrojenou vyčouhlou postavu, čarodějná babizna, usazená v pohyblivém křesle po Scytalově levici. Čepec měla posunutý dozadu, takže byl odhalen vrásčitý obličej pod stříbrnými vlasy. Hluboko zapadlé oči zíraly ze škrabošky umrlčí lebky.
Hovořili jazykem mirabhasa, jazykem vybroušeným do falang souhlásek, skloubených samohláskami. Byl to nástroj k sdělování nejjemnějších citových subtilností. Edric, Kormidelník Gildy, právě Ctihodné matce odvětil výmluvnou poklonou, v níž bylo pohrdání - něžný dotyk přezíravé zdvořilosti.
Scytale pohlédl na představitele Gildy. Edric se vznášel v kontejneru s oranžovým plynem ve vzdálenosti jen několika kroků. Kontejner byl v centru průsvitného paláce, který Bene Gesserit dal postavit pro toto shromáždění. Člen Gildy měl vytáhlou postavu, matně připomínající lidskou, s ploutvovitýma nohama, s velikánskýma blanitýma vějířovitýma rukama - prostě ryba v prapodivném moři. Z průduchů jeho kontejneru stoupal bledě oranžový oblak, plný vůně geriatrického koření. melanže.
"Budeme-li takhle pokračovat, zajdeme na hloupost!"
Tak se ozvala čtvrtá přítomná postava - potenciální člen komplotu - princezna Irulán, manželka (nikoli však žena, připomněl si Scytale) jejich společného nepřítele. Stála vedle Edrikova kontejneru, vznosná světlovlasá krasavice, úchvatná v róbě z kůže modré velryby a v klobouku z téhož materiálu. V uších se jí třpytily zlaté knoflíky. Počínala si aristokraticky vznešeně, avšak cosi z chladné uhlazenosti jejích rysů prozrazovalo, že u ní převládá její benegesseritská výchova.
Scytalova mysl se od nuancí řeči a tváří zaměřila na nuance prostředí. Palác obklopovala prašivina pahorků, na nichž tál sníh, zrcadlící svými skvrnami vlhkou modř nevelkého modrobílého slunce, zavěšeného na nebeském poledníku.
Proč na tak prapodivném místě? divil se Scytale. Bene Gesserit zřídkakdy něco dělal náhodně. Například tohle otevřené řešení paláce: obvyklejší a těsnější prostor by asi Gildanovi způsobil klaustrofobní neurózu. To totiž jeho psychiku ovlivňovalo už od narození - i po celý mimoplanetámí život v otevřeném prostoru.
Muselo to tu být zbudováno jmenovitě pro Edrika, mínil Scytale, jako ostrý prst, namířený na jeho slabinu.
Co asi tu bylo vymyšleno proti mně? přemítal.
"Nepovídal jste si něco pro sebe, Scytale?" vyzvídala Ctihodná matka.
"Chcete mě zatáhnout do toho bláznivého boje?" zeptal se. "Tak dobře. Máme co do činění s potenciálním Mesiášem. Ale neútočíte jen tak na někoho. To Mučednictvo by nás mohlo porazit."
Všichni se na něho upřeně zadívali.
"Vy si myslíte, že je to jediné nebezpečí?" zeptala se dýchavičně Ctihodná matka.
Scytale pokrčil rameny. Pro tohle shromáždění si vybral zevnějšek dobromyslného tvora s kulaťoučkou tváří. veselých rysů a suše plných rtů, tělo jako kynutý knedlík. Když teď pozoroval své spiklenecké druhy, prolétlo mu myslí, že si to zvolil ideálně, i když bezděčně. On jako jediný z této skupiny mohl měnit svou fyzickou podobu v široké škále tělesných tvarů a rysů. Byl lidský chameleon, byl Tanč…
