Spasitel Duny

EPILOG

Muad'Dibovu památku pach pohřební ať nám neruší.
Svobodné mysli hrany nezvoňme - a žádné záduší,
sloužené šerou bandou v jazyce závistivých.
On přece světec byl, i když bývával veledivý.
Byl příchozí, leč nádherný, neboť žil neustále
na samém ostří soudnosti vrcholně dokonalé.
Na nic jsou vaše stráže. On jimi projde bleskem.
Naprostý v nachu míru, v jasu všenebeském:
Ke všemu dosáhne svou silou velejasnozřiva;
i hvězdám zvadne třpyt jak z trní vitá hříva!
Je taj a skon. Když - ztrativ zrak - však švihne
svým spárem věštby proti smrti, ona se mu vyhne.
Šaj-hulúd požehná tvé dvojici, jestli zcela zblízka
vzájemně spojíte se u pramene, jenž ta tryská.
Zrak vpitý ve zrak, kdo jste sem spolu přišli.
Vytrvej, lásko! Trvej i tenkrát, spíš-li!
On Časem putuje - jde přes propasti, přes hřebeny,
rozsévaje tu divou samotu, ten svůj sen nedosněný.

Gholovská hymna