Spasitel Duny

Opět se začíná drama.

Imperátor Paul Muad'Dib při nástupu na Lví trůn

Alia soustředěně pozorovala oknem pro tajné sledování, jak ve velké přijímací Síni postupuje gilďanský průvod.

Ostré polední stříbřité světlo se z oken rozlévalo pod klenbou po podlaze ze zelených, modrých a světložlutých dlaždic, což mělo představovat bažinaté říční rameno s vodním rostlinstvem a tu a tam se skvrnami exotické barvy, připomínajícími ptáky a živočichy.

Gilďané se pohybovali po dlaždicovém vzoru jako lovci, kteří v nepřátelské džungli sledují kořist. Vytvářeli pohyblivý vzor z šedých, černých a oranžových oděvů - byli seskupeni do zdánlivě chaotických shluků kolem průhledného kontejneru, v němž v oranžovém plynu plaval Kormidelník- velvyslanec. Kontejner se posouval na vlastním podvozku, po stranách stáli dva členové doprovodu v šedých stejnokrojích, vypadalo to, jako když obdélníková loď je zaváděna do doku.

Přímo pod Alií seděl na zvýšeném patrovém stupni Paul na Lvím trůně. Na hlavě měl novou slavnostní korunu s emblémem ryby a zaťaté pěsti. Byl oblečen do zlatého, drahokamy pošitého roucha. Dvě křídla osobní stráže stála z obou stran pódia a dolů po schodech. Stilgar po Paulově pravici byl o dva stupně níž, byl v bílém oděvu, kolem pasu žlutou pletenou šňůru.

Sourozenecké vcítění Alii říkalo, že v Paulovi to kypí týmž vzrušením, jež zakoušela ona, ačkoli měla pochyby, že by to mohl zjistit někdo jiný. Jeho pozornost neustále poutal oranžově oděný člen doprovodu, jehož kovové slepecky zírající oči se nedívaly ani vpravo ani vlevo. Kráčel při pravém předním rohu Velvyslancovy družiny jako stráž. Měl téměř plochou tvář pod černými kučeravými vlasy, což bylo možno z jeho postavy postřehnout pod oranžovým ustrojením, každým gestem jako by se zdůrazňovala jeho důvěrná příslušnost k družině.

Byl to Duncan Idaho.

Nemohl to být Duncan Idaho, přece jím však byl.

Díky nevědomé paměťové schopnosti, absorbované v matčině lůně v onom okamžiku, kdy se matka proměňovala pod vlivem koření, způsobem riháni dešifrovala Alii tohoto muže přes veškeré jeho zamaskování. Věděla, že se na něho Paul dívá, a to bez ohledu na nesčetné osobní zkušenosti, bez vděčnosti a neovlivněn společnými zážitky v mládí.

Byl to Duncan.

Alia se zachvěla. Bylo tu jediné vysvětlení: Je to tleilaxský ghola, bytost, obnovená v původní podobě z mrtvé tkáně originálu. Originál zahynul, když zachraňoval Paula. Toto mohl být jedině výpěstek z axolotlského kontejneru.

Ghola si tu vykračoval jako rozkohoutěný šermířský mistr. Zůstal stát, teprve když se Velvyslancův kontejner došinul na deset kroků od pódia a tam zastavil.

Podle benegesseritského výcviku, jemuž se nelze vymknout, Alia zaznamenala Paulovo znepokojení. Už na tu postavu nehleděl mimo svou minulost. Aniž se díval, prohlížel si ho celou bytostí. Vší silou se musel přemáhat, když pokývl Velvyslanci Gildy a řekl: "Věděl jsem, že se jmenujete Edric. Vítáme vás u našeho dvora a doufáme, že to přispěje k ještě lepšímu vzájemnému porozumění."

Kormidelník se ve svém oranžovém plynu rozkošnicky zaklonil, a než se střetl s Paulovým pohledem, vložil si do úst tobolku s melanží. Malá přesytka, kroužící v rohu Gilďanova kontejneru, vydala nejprve varovný kašlavý zvuk a potom se ozval skřehotavý, neúčastný hlas: "Skláním se před svým imperátorem a prosím, abych mu směl předat své pověřovací listiny a nabídnout malý dárek."

Pobočník podal svitek Stilgarovi, ten jej zamračeně pročetl a přikývl Paulovi. Jak Stilgar, tak Paul se otočili ke gholovi, který trpělivě zůstával stát pod pódiem.

"Můj imperátor jistě dárek poznal," řek Edric.

"S potěšením jsme přijali vaše pověřovací listiny," odvětil Paul. "A dárek?"

Edric se v kontejneru zavlnil a upřel pozornost ke gholovi. "Toto je muž jménem Hayt," řekl a hláskoval to jméno. "Podle našich badatelů má velmi zvláštní životopis. Byl zabit tady na Arrakisu... velmi bolestivé poranění hlavy, jež si vyžádalo mnohaměsíční renovaci. Tělo bylo prodáno Tleilaxu jako tělo šermířského mistra, absolventa školy Ginázů. Upozomili nás, že to musí být tělo Duncana Idaha, spolehlivého poddaného vaší domácnosti. Koupili jsme ho jako dárek vhodný pro imperátora." Edric zamžoural na Paula. "Není to Idaho, pane?"

Paulův hlas zazněl zdrženlivě, opatrně a stísněně. "Podobá se Idahovi."

Vidí snad Paul něco, co já nevidím? přemítala Alia. Ne! To je Duncan! Muž jménem Hayt stál netečně, kovové oči upřené přímo pod sebe, uvolněné držení těla. V nejmenším nedal najevo, že si je vědom toho, že se mluví o něm.

"Podle našich nejlepších poznatků je to Idaho," řekl Edric.

"Teď se mu říká Hayt," pravil Paul. "Zvláštní jméno."

"Pane, nelze vytušit, jak a proč Tleilaxané dostávají jména," řekl Edric. "Jména se přece mohou změnit. Jméno je u Tleilaxanů nedůležité."

Je to tleilaxská záležitost, pomyslel si Paul. V tom to je. Bene Tleilax nijak nelpí na přírodním fenoménu. Bůh i ďábel mají v jejich životní filozofii prazvláštní význam. Co kromě podoby a rozmarů mohli včlenit do Idahova těla? Paul pohlédl na Stilgara a postřehl fremenovu pověrčivou, ustrašenou uctivost. Jako ozvěna to zapůsobilo na celou jeho fremenskou stráž. Stilgarovy úvahy se nejspíše točily kolem odporného chování Gilďanů, Tleilaxanů a gholů.

Paul se obrátil na gholu a pravil: "Hayt je jediné tvoje jméno?"

Vyrovnaný úsměv zalil gholovu tajemnou tvář. Kovové oči se pozvedly, upřely se na Paula, ale stále si zachovávaly ten mechanický pohled. "Tak mi říkají, pane: Hayt."

Alia se v skrytém špionském doupěti roztřásla. Byl to Idahův hlas, výrazný, naprosto osobitý tón, jehož chvění cítila přímo ve svých buňkách.

"Snad to mého pána potěší, když řeknu, že je mi jeho hlas příjemný," dodal ghola. "Je to znamení, jak říká Bene Tleilax, že jsem ten hlas zaslechl... už dříve."

"Ale s jistotou to nevíš," pravil Paul.

"Nic ze své minulosti nevím jistě, můj pane. Lze to vysvětlit tím, že nemohu mít paměť svého minulého života. Všechno, co zůstává z minula, je genový řetězec. Ten však má v sobě jakési klíc…