Spasitel Duny

Odvážná povaha Muad'Dibových činů je zřejmá ze skutečnosti, že od počátku věděl, s čím je svázán, a přesto ani jednou z této cesty neukročil. Dal to jasně najevo, když řekl: "Pravím vám, že přicházím nyní v čase zkoušek, kdy se vyjeví, že jsem Služebníkem z Nejponíženějších." Tak spřádal vše v Jediné, pročež jeho přátelé, jakož i nepřátelé ho uctívali. Je to toliko z tohoto důvodu a toliko proto Jeho Apoštolové takto se modlili: "Pane náš, chraniž nás před cestami, jež jsou jiné než ty, které Muad'Dib skrápěl vodou Svého Života." Tyto "jiné cesty" si lze představit jenom s největším sebezapřením.

Z Džam-el-Džinu
(Kniha Posledního soudu)

Poslíčkem byla mladá žena - její tvář, jméno i rodina byly Chani povědomé -, která se nějakým způsobem dostala přes imperátorskou ochranku.

Chani neudělala nic víc než to, že ji důstojníkovi ochranky Bannerdžimu představila, a ten potom zajišťoval její setkání s Muad'Dibem. Bannerdži jednal instinktivně a na základě ujištění, že otec mladé ženy je bývalý člen císařského Komanda smrti, obávaný fedajkin ze dnů ještě před Džihádem. Její omluvu, že vzkaz je určen pouze pro Muad'Dibův sluch, mohl jinak klidně přehlédnout.

Pochopitelně, že jí před setkáním v Paulově soukromé pracovně udělali osobní prohlídku a prověřili si ji. Přesto Bannerdži, který šel s ní, měl jednu ruku na dýce a druhou na jejím rameni.

Bylo už skoro poledne, když ji uvedli do místnosti - zvláštního prostoru, který byl směsicí fremenského pouštního a aristokratického rodinného prostředí. Tři stěny potažené tapiseriemi jako v pouštním táboře: obrazy postav z fremenské mytologie. Čtvrtou stěnu tvořila obrazovka, stříbřitě šedá plocha za oválným stolem, na němž byl jediný předmět, fremenské přesýpací hodiny, zabudované do planetária: toto planetárium jehož hnací mechanismus byl z Ixu, mělo dvojici měsíců Arrakisu s klasickým šnekovým trigonem, spřaženým se sluncem.

Paul stál u stolu a díval se na Bannerdžiho. Tento důstojník byl jedním z těch, kdo sem přišli z fremenského Policejního sboru; toto místo získal díky své inteligenci a osvědčené loajalitě, přestože se s jeho jménem pojila pašerácká minulost. Postavu měl fortelnou, téměř tučnou. Kučery černých vlasů mu padaly do čela s pletí jakoby mastnou, vypadalo to jako chocholka exotického ptáka. Oči měl modromodré, pohled neochvějný a nehnutý, ať spatřoval radost či krutost. Jak Chani, tak Stilgar mu důvěřovali. Paul věděl, že kdyby Bannerdžimu řekl, aby to děvče okamžitě uškrtil, udělal by to.

"Pane, je tu dívka - poslíček," promluvil Bannerdži. "Paní Chani říká, že vám nese vzkaz."

"Ano," přikývl Paul stroze.

Bylo divné, že na něho dívka nepohlédla. Pořád sledovala planetárium. Měla osmahlou plet, byla střední postavy, oděná do róby z temně vínové tkaniny jednoduchého střihu, což svědčilo o zámožnosti. Modročerné vlasy si vázala úzkou stužkou z téhož materiálu, z jakého měla šat. Ruce měla schovány pod róbou. Paul ji podezíral, že je má sevřeny v pěst. Mohlo to o čemsi svědčit. Všechno kolem ní byla vlastně nápověď - i ta róba; poslední parádní kousek pro takovouto příležitost.

Paul pokynul Bannerdžimu, aby poodstoupil. Než uposlechl, váhal. Pak se dívka pohnula o krok vpřed. V jejím pohybu byla přirozená ladnost. Ale pohledem stále uhýbala.

Paul tedy zakašlal.

Tu dívka pozvedla zraky, bezbělmé oči, rozšířené a zároveň jakoby zastíněné zbožnou úctou. Měla zvláštní drobný obličej s něžnou bradou a zdrženlivé utváření jemných úst. Oči nad zkosenými líčky se zdály neobvykle velké. Vyzařovala z ní jakási ponurost, známka toho, že se málokdy usmívá. V koutcích očí se jí dokonce usadil jakýsi nažloutlý pel, což mohlo být od podráždění sluncem nebo jako stopy po semútě.

Všechno do sebe zapadalo.

"Chtěla ses se mnou setkat," pravil Paul.

Pro toto dívčí stvoření nastal okamžik vrcholné zkoušky. Scytale na sebe vzal dívčino charakteristické chování, pohlaví, hlas - zapnul všechny své schopnosti, jak někoho uchvátit a získat. Tohle ženské stvoření však Muad'Dib znal z dob síče. Byla tehdy ještě dítě, ale ona i Muad'Dib prožívali tytéž zkušenosti. Jistým úsekům paměti se musíme delikátně vyhnout. Byla to pro Scytala nejdetailnější úloha ze všech, o jaké se kdy pokusil.

"Jsem Lichna Otheymová z Berk al Dibu."

Dívčin hlas zněl jemně, leč pevně, když uváděla své jméno, otce i kmen.

Paul přitakal. Uvědomil si, jak pošetile důvěřivá byla Chani. Tón hlasu, prostě vše tu bylo předvedeno s největší přesností. Jeho vlastnímu benegesseritskému hlasovému výcviku a síti dao, do níž ho zamotávají jeho věštecká vidění, však nemohlo ujít, že tento přestrojený Tančící Maska chce napálit i jeho.

Výcvik odhalil jisté nesrovnalosti: dívka byla starší než se uvádělo; bylo znát přílišné úsilí o vyladění hlasivek; držení šíje a ramenou chyběla ona špetka jemné fremenské vznešenosti. Byly tu však další drobnůstky: nákladná róba byla záplatovaná a prozrazovala současné postavení.... a rysy byly až obdivuhodně přesné. Naznačovaly, že je tu určitý soulad s rysy Tančící Masky v tom, oč se tu hrálo.

"Poshov si v mém domě, Otheymova dcero," pronesl Paul obřadný fremenský pozdrav. "Jsi vítána jako voda po suchách."

Toto zdánlivě příznivé přijetí mělo za následek, že se dívce maličko ulevilo.

"Přináším vzkaz," řekla.

"Když někdo přináší vzkaz, je vzkaz sám," odvětil Paul.

Scytale si oddechl. Jde to dobře, ale teď teprve nastává to rozhodující: Atreides musí být naveden na určitou dráhu. Musí přijít o svou fremenskou konkubínu za okolností, které nelze klást za vinu někomu jinému. Chyby se musí dopustit pouze všemocný Muad'Dib. Musí být dotlačen tak daleko, aby tu svou chybu dotáhl do samého konce, a tudíž aby přijal Tleilaxanovu alternativu.

"Jsem dým, který zapuzuje noční ospalost," řekl Scytale, užívaje fedajkinského hesla: Přináším špatné zprávy.

Paul se usilovně snažil zachovat klid. Cítil se nahý, jeho duše byla osamocena v řinoucím se čase, což mu znemožňovalo jakékoli jasnovidění. Tančící Maska překryl sílu …