6
Probíhalo dlouhé odpoledne věčnosti. Probíhal její dlouhý, zlatý věk, který měl jednou skončit nekonečnou nocí. Existoval pohyb, ale nebyly události, s výjimkou těch bezvýznamných, které se zdály důležité jen bytostem, jež se jich účastnily.
Pro Lily-yo, Flor a Harise se dělo mnoho. Pro ně bylo nejdůležitější, že ovládli létání.
Bolesti způsobené křídly zmizely hned, jakmile se mladé, svěží tělo a šlachy zpevnily. Létání při menší gravitaci se stávalo stále příjemnějším. Ošklivé a těžkopádné pohyby klouzáků zůstaly na Těžkém Světě.
Naučili se létat a lovit v hejnu. Časem se začali zapojovat do realizace cíle Zajatců.
Byla to řada náhod, která přivedla první lidi v pouzdrácích na tento svět. Lidské bytosti se postupně ve Světě Pravdy adaptovaly. Délka jejich života rostla, nadvláda se upevnila, zatímco v Těžkém Světě se zhoršovaly podmínky pro vše, co nebylo rostlinného původu.
Alespoň Lily-yo si rychle všimla, o kolik se stal život v novém prostředí snazší. Seděla s Flor a s několika přáteli a jedla kaši z výtěrníku. Připravovala se na splnění rozkazu Zajatců a na cestu na Těžký Svět.
Jen stěží dokázala vyjádřit všechno, co cítila.
„Tady nám nic nehrozí,“ řekla a ukázala na zelenou, vedrem umdlévající oblast pod stříbřitou sítí pavučin.
„Jen osice,“ přitakala Flor.
Odpočívali na holém vrcholku, k němuž nedosáhly ani ty největší
rostliny, a kde bylo řidší ovzduší. Neklidná zeleň se pod nimi rozprostírala právě tak, jako na Zemi. Jen kruhové skalní hřebeny je tu držely v neustálém šachu.
„Je to menší svět,“ řekla Lily-yo. Byl to další pokus vysvětlit Flor to, co jí vrtalo hlavou. „Tady jsme větší. Nepotřebujeme tak často bojovat.“
„Brzy budeme muset bojovat.“
„Potom se sem můžeme vrátit. Je to dobré místo, nejsou tu dravci a není tu ani tolik nepřátel. Tady by tlupy mohly žít bez ustavičného strachu. Veggymu, Toy, May, Grenovi i ostatním malým by se tu líbilo. „
„Stýskalo by se jim po stromech. „
„Za chvíli by na stromy úplně zapomněli. Máme místo nich křídla. Všechno je jen otázka zvyku. „
Tato klidná rozmluva probíhala v nehybném stínu skály. Traverzéři nahoře pluli jako stříbrné balóny na šmolkovém nebi. Pohybovali se ve svých sítích a jen zřídka se spouštěli daleko dolů mezi celery. Lily-yo se na ně zadívala. Pomyslela na velký cíl, který se zrodil v myslích Zajatců. Jejich plán jí probíhal před očima jako řada pohyblivých obrazů.
Ano, Zajatci věděli. Dokázali předvídat, ale ona to neuměla. Stejně jako všichni kolem ní žila jako rostlina. Dělala vždy to, co ji zrovna napadlo. Ale Zajatci nebyli rostliny. Ze svých cel viděli víc než ti, kteří v nich nebyli.
A právě Zajatci si všimli toho, že těch pár lidských bytostí, které se dostaly do Světa Pravdy, zrodilo jen málo dětí. Buď byly staří, nebo v nich paprsky, které způsobily růst křídel, zabily semena. Všimli si, že tu je dobře a že by mohlo být ještě lépe, kdyby tu bylo více lidí. A jediným způsobem, jak sem dostat lidi, bylo krást nemluvňata a děti z Těžkého Světa.
A tak se dělo od nepaměti. Odvážní klouzáci se vraceli zpět na ten druhý svět a kradli děti. Klouzáci, kteří kdysi napadli tlupu Lily-yo během výstupu do Vrcholků, se účastnili právě takové výpravy. Unesli Bain, aby ji dopravili v pouzdráku do Světa Pravdy - a od té doby o nich už nikdo neslyšel.
Mnoho úkladů a nebezpečí číhalo na té dlouhé cestě tam a zpět. Jen málo z těch, kteří se vydali na cestu, se vracelo. A teď vymysleli Zajatci lepší a odvážnější plán.
„Blíží se traverzér,“ řekl Band Appa Bondi, čímž probral zamyšlenou Lily-yo. „Připravme se na cestu.“
Velel skupině dvanácti klouzáků určených pro tento nový úkol. Byl jejich vůdcem. Vedl Lily-yo, Flor, Harise a osm dalších; tři muže a pět žen. Jen jediný, sám Band Appa Bondi, byl jako chlapec unesen na Svět Pravdy. Ostatní se sem dostali stejně jako Lily-yo.
Zvolna se zvedli a rozepjali křídla. Okamžik jejich velkého dobrodružství nadešel. Strach je mohl ovládnout jen stěží, protože nedokázali vidět do budoucna tak …
