Léto (Fráňa Šrámek)

Lyrický román českého básníka o problémech dospívání a prvních milostných zmatků. Chlapcova rodina, kde otec projevuje málo taktu při výchově syna, zatuchlé prostředí gymnázia, maloměsto se svojí pokřivenou morálkou - to vše hrdiny zraňuje a nutí ke vzpouře. Jak nabývá prvních, často trpkých zkušeností, ztrácí svou bezbrannou přecitlivělost, ale neztrácí víru v krásu života a věčné mládí.

Tento román je hledáním odpovědi na otázku, jakou hodnotu má život, jaký vztah k němu může člověk mít, jaký vztah k lidem. Hrdina románu prožívá vždy oba protiklady života, jeho klady i zápory. (BURIÁNEK, F. Šrámkův Stříbrný vítr. In Z moderní české literatury. Praha: Československý spisovatel, 1980)

Protiklady, které Jana ovlivňují již od dětství nalezneme v rodině. Otec, velevážený soudce, silně upoután ke společnosti a jejímu řádu, neváhá k získání autority u malého Jeníka použít i násilí. Je tak opakem k Janově zakřiknuté matce, která se mu téměř vždy ustrašeně podvolí, a zároveň také k Jeníkovu strýci, jenž se izoloval od společnosti a je pro Jeníka přitažlivější nejen svým přátelským chováním.

Dalším kontrastem mezi postavami je gymnaziální profesor Ramler, který ukazuje svou lidskou tvář a tím významně vystupuje z řady profesorského sboru, a zlý katecheta, který neváhá studenty křivě obviňovat a slídit v jejich soukromí.

Protože Jan dospívá v mladého muže, sehrává v této fázi jeho vývoje důležitou roli láska. Jan se postupně seznámil se všemi jejími podobami. Dlouho byl platonicky zamilován do Lidušky. Tu potom v jeho představách vystřídala mladá kněžna a po ní ještě herečka Helena. Vnitřní ideu lásky však roztříštilo skutečné sexuální ukojení, jež Jan zažil s vdovou z jeho domu. Jan chápe, že podoba pravé lásky vypadá jinak ("Láska nechodila světem s pomněnkovýma očima, nýbrž s hadem za ňadry."), přesto jej osud zavál do nevěstince, kde okusil lásku za peníze. Navíc na příbězích profesora Ramlera a studenta Zacha může Jan sledovat, jak dokáže láska nepříjemně zamávat s životem člověka. Teprve v závěru knihy pozná Jan skutečný cit, sílu okouzlení a opravdovost vztahu s Aničkou, kterou přezdívá "posedlá". Anička ale vzápětí tento svazek zpřetrhá svým sobectvím, pokrytectvím a vypočítavostí, která je vlastní maloměstské společnosti.

Všechno, čím si Jan prošel, z něj udělá zralého a vyrovnaného muže. Slovy: "Na tvůj hrob, Jene Ratkine, včerejší a pošetilý!", se loučí se svým dětinským mládím, naivními sny a bláhovými představami. Ponechává si touhu po krásném životě.

Stříbrný vítr je obecně platný obraz dospívání člověka. Představuje události, které s sebou nese zrání, ukazuje zápory společnosti a člověka bouřícího se proti ní. Nakonec také životní zkušenosti autora. Předností a důležitým aspektem, proč je Stříbrný vítr stále čten a nezapomenut, je fakt, že neobsahuje prvky dobové ideologie a politiky.

— 1 —

V tomto díle autor líčí dospívání Jana Ratkina. Jeho otec byl soudce. Odstěhovali se do Mírova. Už odmalička si k sobě s otcem nenašli cestu. Jeník mu odporoval a zlý panovačný otec ho bil a někdy nepomohla ani jeho matka, kterou hlavně psychicky terorizoval. Také si na ni a na synovi vybíjel vztek, protože žárlil na Jeníkova strýce Jiřího, se kterým si chlapec nejvíce rozuměl. Později, až když byl Jeník na gymnáziu a matka onemocněla, se sblížili. Jeník byl typ, který protestoval proti tomu, co se dělo kolem. Už na základní škole se ozval, když byl potrestán jeho spolužák Malkus. Na gymnáziu se z protestu skamarádil s neprávem pronásledovaným spolužákem Staňkem. Dále se přátelil s Ludvíkem Vikou, Zachem a Valentou. Jediným profesorem, u kterého chlapci našli porozumění a se kterým měl Jeník blízký vztah je Ramler. K dospívání patřily i Jeníkovy lásky. Musel projít dlouhou cestou od dětské lásky Lidušky až ke stálému milostnému opojení. Poznal zmatek i hnus z prvního pohlavního styku s vdovou. Potom našel skutečnou lásku jen nakrátko, kde poznal současně krásu a bolest. Anička, první skutečná láska, přetrhne vztah s Jeníkem, protože by ji ochudil o svobodu plného života. I když se mu nakonec podaří najít lásku čistou, je to jen okamžik v procesu jeho zrání. Je to malé, ale rozhodující vítězství, protože vybízí Jeníka žít. A tak Jeník Ratkin dává sbohem Ratkinovi "včerejšímu" a "pošetilému", protože se narodil Jeník nový, přece však plný melodie stříbrného větru.

— 2 —