Zelené pahorky africké (Ernest Hemingway)

Román, ve kterém není ani jedna postava či příhoda smyšlená. Zajímavým způsobem vypravuje příhody jednoho měsíce, který autor strávil jako lovec v centrální Africe. Spolu s domorodými pomocníky se snaží lovit zvěř pro paroží i kožešinu.

Táta(pan Johnson)-vedoucí celé výpravy, pro svoji pečlivost a starostlivost si vysloužil tuto familierní přezdívku

Naše malá chudinka: Hemingwayova manželka, která se celé výpravy účastní spolu s ním. Má ráda, když o ní někdo pečuje a sem tam ji polituje, hlavně, když ji tlačí boty.

Děj začíná asi v polovině událostí celé výpravy. Autor popisuje svoji neúspěšnou snahu ulovit nějakého pořádného samce Kudu. Později se vydává na výpravu za ulovením nosorožce a zde je úspěšný, ale jeho konkurent, lovec Karel uloví většího, i když jako střelec není tak dobrý. Vlastně zde záleží více na štěstí než na loveckých schopnostech. Historie se opakuje když po týdnu konešně uloví Kudu. Karel má opět větší kus. Celá výprava se přesouvá, neboť po příchodů děšťů už by z pralesa nevyjeli. Zajímavá je návštěva vesnice domorodců, jejich primitivní ale přesto šťastný život. Umí se skvěle orientovat v přírodě a díky nim uloví autor krasného samce antilopy.

Ale po setkání s Karlem opět zjišťuje, že je svým konkurentem předstižen.Na konci celého příběhu se spolu smíří.

Kniha nádherně popisuje africkou přírodu i život tmavých domorodců. Je také příkladem lidského chování- autor často opakuje, že až nebude schpen složit zvíře čistě, tak aby se netrápilo, přestane s lovem.